Jak se jako chodec chovat?
Jak se jako chodec chovat?
I při pěším pohybu je nutno dbát určitých pravidel. Při chůzi po chodníku nebo stezce chodíme vpravo, klidně vedle sebe, se společníkem se povídáme, ale je slušnost udělat protijdoucímu / protijdoucí skupině dostatečný prostor, aby nás mohl / mohli pohodlně minout.
Buďme ohleduplní
Neseme–li velký předmět, či vedeme kolo, dáváme pozor, abychom neobtěžovali, nezašpinili, či dokonce nezranili ostatní pěšce. Mamince, babičce, tatínkovi dědečkovi… s kočárkem uděláme prostor, aby mohli projít, svět je plný různých schodů a příkrých stoupání, kočárek s děckem těžký, a tak budou rádi, když jim tlačení usnadníme. Prostě buďme navzájem slušní, nikdy nevíme, kdy budeme ohleduplnost potřebovat i od druhých - znáte to, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
Děti si potřebují hrát
Děti si potřebují hrát, aspoň pak máme jako rodiče od nich chvíli klid, ale pro jejich hry je určitě vhodnější park či hřiště, než úzký chodník u komunikace. Při pohybu s dětmi na ně musíme dávat velký pozor, čím je větší dopravní zatížení komunikace, podél které na chodníku jdeme, tím více pozornosti a hlídání vyžadují.
S pejskem
Máme-li pejska, snažíme se s ním chodit do zeleně, tam je mu určitě lépe, než na rozpáleném tvrdém asfaltu. Mezi lidmi ho nejlépe držíme na krátkém vodítku a dbáme, aby někoho neobtěžoval, ne všichni jsou rádi, když si mohou vašeho miláčka pohladit. Proběhnout se bude moci pejsek v parku, kde je to dovoleno. A důsledně po něm uklízíme hromádky, sami přeci nemáme rádi, když do podobného nadělení šlápneme.
Přecházení
Potřebujeme – li přejít ulici, vždy se rozhlídněme, zda v blízkosti není namalovaný přechod pro chodce, a pokud ano, použijeme jej, má to spoustu výhod. Poskytuje nám větší bezpečí, protože řidiče „zebra“ upozorňuje na možnou přítomnost chodců a komfort, jelikož na něm máme před vozidly přednost.
Při přecházení obousměrné komunikace se nejprve rozhlédneme vlevo, poté vpravo a zase vlevo a pokud nic nejede, či jsou vozidla dostatečně daleko, přecházíme a neustále sledujeme směry, odkud vozidla jezdí. Pokud je přechod vybaven ostrůvkem, zastavíme se na něm a znovu rozhlédneme směrem, odkud přijíždějí auta. Při přecházení se samozřejmě nezastavujeme, nezdržujeme a přecházíme nejkratší možným směrem, prostě si při přecházení komunikace trochu pospíšíme a tím snížíme riziko, že nás nějaké vozidlo srazí. Toto jsou hlavně poučení pro děti, ale tato pravidlo, které nám vštěpovali již ve školce, není zbytečné opakovat.
Na přechodu pro chodce máme přednost (ale ne před tramvají – v Ústí sice už nejezdí, ale abyste věděli, až pojedete na návštěvu třeba do Prahy či Ostravy, pustit musíme i houkající či blikající vozidla s modrým majáčkem – hasiče, sanitky i policii), ale není radno skákat těsně před přijíždějící vozidla, případný střet by nás bolel víc, než potlučené plechy karoserie řidiče auta. Raději vyčkáme, až vozidlo zastaví a poté bezpečně přejdeme – ale nezapomínejte dále sledovat ostatní jízdní pruhy! Zvláště při přecházení komunikací, na nichž jezdí vozidla ve dvou pruzích si dávejme pozor!! Zastaví-li v jednom pruhu nákladní automobil, řidič ve druhém pruhu nás nevidí, a i když má povinnost zastavit, radši se opatrně nejprve přesvědčíme, že zpomaluje… Pár vteřin zpoždění, které věnujeme pozornosti při přecházení, je lepší než noha v sádře.
|
|
