Zaměstnání obyvatelstva
Údaje o zaměstnání obyvatel a jejich statistické zpracování pomáhají určit význam jednotlivých odvětví řemeslné výroby ve městě a zároveň i ekonomickou strukturu města. Zjištěný počet řemeslníků přináší nepřímo poznatek o stavu řemeslné výroby ve městě.
Jaká tedy byla situace v oblasti řemeslné výroby po třicetileté válce v Ústí n. L." Vzhledem k číslům, která přinášejí důkaz o snížení populace a naopak o růstu výdajů, jimiž obyvatelé museli přispívat na válku, je možné konstatovat, že se válečné události nutně odrazily ve všech oblastech hospodářského života města, tedy i v řemeslné výrobě. Klíč k pochopení důsledků války v tomto směru je nutné hledat právě v porovnání výsledků zjištěných v berní rule s podmínkami řemeslné výroby v předválečném období. Bohužel, na základě dochovaných pramenů nelze určit, do jaké míry byl v Ústí n. L. vývoj v oblasti řemeslné výroby ovlivněn přímo válečnými událostmi a do jaké míry byl připraven předchozím vývojem. V každém případě řemeslná výroba stagnovala.
Chceme-li postihnout zaměstnání pokud možno všeho městského obyvatelstva, musíme brát v úvahu řadu dalších věcí, především fakt, že velký počet měšťanů a mezi nimi i většina řemeslníků měla značnou část svého majetku uloženu v nemovitostech, především v půdě. Proto je velmi podstatnou záležitostí stanovit poměr mezi obyvateli zabývajícími se řemeslem nebo obchodem a obyvateli, kteří měli těžiště své práce v zemědělství. Z tohoto poměru lze vyjít při určování celkového charakteru města. Jde o otázku poměrně složitou, protože berní rula jednak neuvádí zaměstnání u všech jmenovaných osedlých, jednak neexistuje ani možnost zpětné kontroly, zda osedlí skutečně své zaměstnání provozovali. Výsledek rozboru opět nepřinese přesná čísla, ale umožní pouze zachytit celkový vývoj města.
Budeme sledovat tři okruhy problémů:
a) rozvrstvení obyvatelstva podle zaměstnání,
b) specializaci řemeslné výroby,
c) význam zemědělství a otázku vlastnictví půdy u řemeslníků.Usedlí jsou rozděleni do těchto skupin - řemeslníci, živnostníci, zemědělci, vinaři, ostatní a nezjištění. Mezi řemeslníky lze počítat ty osedlé, kteří provozovali různé druhy řemesel a popřípadě vlastnili i určité množství půdy. Živnostníci provozovali živnost (nevýrobní sféru), obchodníci obchodovali s řemeslnickými nebo zemědělskými výrobky. Mezi zemědělce je třeba zařadit ty osedlé, kteří osévali půdu, vlastnili několik strychů vinic, měli popřípadě potah a neprovozovali žádné jiné zaměstnání. Samostatně byli vyčleněni vinaři, kteří vlastnili pouze vinice. Vinaře je ovšem možné zařadit do skupiny zemědělců.
skupina počet ve VM % počet v předm. % počet na obci % řemeslníci 62 37,35 - - - - živnostníci 7 4,25 1 6,25 - - obchodníci 4 2,40 - - - - zemědělci 40 24,09 9 56,25 - - vinaři 33 19,87 5 31,25 - - ostatní - - - - 11 100 nezjišť. zam. 20 12,04 1 6,25 - - celkem 166 100,00 16 100,00 11 100 Celkový počet nesouhlasí s předcházejícími výsledky. Součet je o sedm statistických jednotek vyšší. Tento rozdíl je způsoben tím, že u šesti osedlých jsou uvedena dvě řemesla a jeden živnostník provozoval zároveň řemeslo. O osedlých v rubrice "nezjištěná zaměstnání", nelze říci nic konkrétního. Z tabulky vyplývá, že 11 osedlých, žijících na obci, je uvedeno v rubrice "ostatní zaměstnaní". Pracovali totiž jako dělníci na vinicích, jak dokládá zápis v berní rule. Patřili mezi nejchudší obyvatele ve městě.
Z tabulky vidíme, že velmi početnou skupinu tvořili řemeslníci. Ovšem ve srovnání s druhou početnou skupinou, se zemědělci, není mezi těmito skupinami příliš výrazný početní rozdíl. Téměř na stejné úrovni stojí vedle sebe zemědělci a vinaři. Naopak počet živnostníků a obchodníků byl v Ústí n. L. nízký. Lze předpokládat, že se tento stav odrazil v objemu vývozu a dálkového obchodu ve městě, který byl, jak dokazují čísla, velmi nízký. Celkově lze konstatovat na základě dosažených výsledků výzkumu, že vnitřní část města v oblasti řemeslné výroby stagnovala.
Situace na předměstí ukazuje, že zde nebyl v berní rule potvrzen žádný řemeslník, pouze jeden živnostník. U pěti dalších osedlých lze doložit, že se zabývali zemědělstvím, i když rozloha osevní plochy byla téměř minimální. Zbytek osedlých vlastnil malé množství vinic. V rubrice nezjištěných zaměstnání je na předměstí uveden jen jeden osedlý. Je zřejmé, že se tito osedlí živili ještě jiným způsobem, který berní rula neuvádí. Buď sloužili, nebo pomáhali při sezonních pracích bohatším zemědělcům ve vnitřním městě. Na předměstí se jistě projevil katastrofální úbytek obyvatelstva.
Nyní bude třeba prozkoumat jednotlivá řemeslná odvětví a tím zjistit, jaký stupeň specializace lze u ústeckých řemeslníků předpokládat. Rozdělení řemesel vychází ze způsobu, který používá Josef Janáček: řemesla potravinářská, oděvní, textilní, kovodělná, dřevozpracující, zpracovávající zeminy, stavební, drobná řemesla, živnosti a obchod.
výrobní skupina řemesla počet I. potravinářská sládci
řezníci
pekaři
mlynáři
celkem1
15
11
3
30II. oděvní ševci
krejčí
kloboučníci
kožešníci
celkem2
3
1
1
7III. textilní soukeníci
tkalci
celkem1
1
2IV. kovodělná kováři
špendlíkáři
celkem3
1
1
5V. kožedělná jircháři
celkem1
1VI. dřevozpracující bečváři
celkem10
10VII. zpracující zeminy hrnčíři
celkem2
2VIII. drobná řemesla mydláři
provazníci
celkem2
2
4IX. živnosti a obchod apatykáři
kořalny
hospody
šmejdíři
handl v plátně
handl se solí
celkem1
5
2
2
1
1
12celkem Ústí n.L. 73 Z tabulky vidíme, že v polovině 17. století bylo ve městě provozováno 21 druhů řemesel a drobných živností. I toto zjištění potvrzuje předcházející konstatování o stagnaci řemeslné výroby v Ústí n. L. Toto konstatování je doloženo i zjištěním situace v některých dalších městech na severozápadě Čech.
rok město počet specializací 1654 Most
Kadaň
Louny
Ústí n.L.36
36
22
21Podle záznamů v berní rule je zřejmé, že nejsilněji byla zastoupena řemesla potravinářská, která svým počtem vysoko převyšují ostatní výrobní skupiny. Tento údaj svědčí zároveň o situaci, že výroba pracovala jen pro místní okruh spotřebitelů.
V poměru k ostatním řemeslům byla poměrně početně zastoupena řemesla dřevozpracující. Překvapuje, že ve městě zničeném válkou nejsou uváděna řemesla stavební. Berní rula také nedokládá ve svých zápisech existenci řemeslníků zabývajících se stavbou lodí. Lze to vysvětlit nízkým počtem obchodníků a neexistencí dálkového obchodu po Labi v Ústí n. L. I specializace dalších řemesel, jak svědčí záznamy v berní rule, byla velmi nízká.
Všechna zjištěná fakta dokládají, že řemeslná výroba v Ústí n. L. po třicetileté válce skutečně stagnovala a její produkce sotva stačila k nasycení místního trhu.
Otázka struktury obyvatelstva podle zaměstnání v Ústí n. L. v letech 1579-1799 byla rovněž odvozována ze studia ústeckých matrik a výsledky se od rozboru berní ruly značně liší. Rozdíl spočívá zřejmě v tom, že bylo sledováno období plných padesáti let, do něhož se promítá určité oživení po třicetileté válce a také velký pohyb obyvatelstva. Výsledky jsou následující:
výrobní skupina počet řemesel na základě studia ústeckých matrik počet řemesel podle berní ruly I. potraviny 105 30 II. oděvy 85 7 III. textil 40 2 IV. kovy 24 5 V. kůže 6 1 VI. dřevo 30 10 VII. zeminy 50 2 VIII. ostatní 86 4 IX. živnosti a obchod 14 12 celkem 440 73 Držba půdy u řemeslníků také představuje další zásadní otázku. Stanovení poměru mezi řemeslníky s půdou a bez ní je třeba považovat za velmi důležité. Jaký stav byl tedy v tomto ohledu mezi řemeslníky v Ústí n. L. v polovině 17. století. Z celkového počtu 56 řemeslníků nevlastnili a neobdělávali půdu pouze 4 řemeslníci, kteří se pravděpodobně živili jen řemeslem. Zbytek řemeslníků obdělával půdu. Je ještě třeba rozlišit řemeslníky vlastnící půdu na ty, kteří ornou půdu osévali, a na ty, kteří vlastnili pouze vinice a chmelnice. Zápisy v berní rule tentokrát stanovují přesně poloviční zastoupení. 26 řemeslníků, tj. 50 % pěstovalo vinnou révu a 50 % obdělávalo ornou půdu. Tato fakta jsou přesvědčivým důkazem o hlubokých změnách v dělbě práce. Uvedenou skutečnost lze vysvětlit dvojím způsobem. Jednak to může svědčit o tom, že řemeslníci byli natolik bohatí, že si mohli zakoupit půdu a nebo na základě již zjištěných výsledků lze přijmout možnost, že vlastnictví půdy bylo nezbytné k obživě řemeslníků, jimž samotná řemeslná výroba nemohla zajistit uspokojení základních životních potřeb.
Berní rula poskytuje dostatek údajů o oblasti zemědělské produkce města. Přináší údaje týkající se držby půdy u jednotlivých osedlých. Zemědělství bylo v Ústí n. L. doplňkovým příjmem řemeslníků, protože k jejich obživě ve většině případů vykonávání řemesla nestačilo. Obyvatelé zabývající se zemědělstvím ve větší míře se ve městě nevyskytovali. Postihnout situaci před třicetiletou válkou je možné pouze v obecné rovině. Pěstování vína a chmele bylo ve sledovaném období velmi rozšířené, protože měšťané jejich pěstováním bohatli. Vinařství se v polovině 16. století začalo soustřeďovat do Českého středohoří a okolí Ústí n. L. hrálo dosti významnou úlohu. I po třicetileté válce zabírala celková plocha vinic značnou část zemědělské půdy. Dokládají to zápisy v berní rule. V obecném měřítku se však v polovině 17. století projevily známky poklesu zájmu o vinařství a též o chmelařství. Rozlohy vinic a chmelnic se začaly zmenšovat. Svůj vliv zde sehrála válka. Tato speciální odvětví zemědělské výroby byla náročná na práci a čas a je pochopitelné, že ve válečné době se pozornost zemědělců soustředila především na obilnářství, které zajišťovalo základní obživu. Příčiny však též souvisely s rostoucí dělbou práce a s rozvojem směny. V zemědělské výrobě proto ztrácelo smysl udržovat málo výnosné vinice a chmelnice.
Vinaři nebyli pochopitelně jediní držitelé půdy v Ústí n. L. Nepatřili ani k nejbohatším vlastníkům půdy. V berní rule se půda dělila na ornou, která se osévala na podzim a na jaře, dále na půdu ležící ladem a na půdu porostlou. Dále tento pramen uvádí rozlohu zahrad, vinic, chmelnic a lesa. Rozloha veškeré půdy je uváděna ve stryších. Zápisy v berní rule dokládají, že osedlí, žijící ve vnitřním městě vlastnili více půdy než chalupníci na předměstí. Na předměstí žili většinou představitelé nižších společenských vrstev, kteří neměli prostředky na zakoupení velkého množství půdy. Ústecká předměstí se na ekonomickém životě města téměř nepodílela. Ukazuje to následující tabulka:
půda předměstí vnitřní město strychy ha % strychy ha % orná 16,75 4,8 37,1 1009,5 289,5 58,1 ladem ležící 2,00 0,57 4,4 5,25 1,5 0,3 zahrady 0,25 0,07 0,5 - - - vinice 26,25 7,53 58,0 722,75 207,42 41,5 chmelnice - - - 1,25 0,35 0,1 celkem 45,25 12,97 100,0 1738,75 498,99 100,0 Celkovou situaci v Ústí n. L. ukazuje následující tabulka:
půda strychy ha % orná 1026,25 294,53 57,45 ladem ležící 7,25 2,07 0,30 zahrady 0,25 0,07 0,01 vinice 749,00 214,96 42,19 chmelnice 1,25 0,35 0,05 celkem 1784,00 511,98 100,00 Celková rozloha půdy v Ústí n. L. v polovině 17. století byla přibližně 512 ha. Z toho zabíraly vinice 42,19 %, tj. 215 ha. Rozloha orné půdy byla závislá na dostatku osevu, hnoje, potahů atd. Podle berní ruly osévali osedlí celkem 295 ha orné půdy. Výměry chmelnic a zahrad byly celkem zanedbatelné. Přestože ve městě bylo 37 pustých usedlostí, ladem ležící půdy bylo minimální množství. Je třeba ještě uvést, že berní rula nedokládá pro Ústí n. L. žádnou porostlou půdu a les.
Na jaře se osévalo 57 ha a na podzim 110 ha. Zbytek, zhruba 1/3 orné půdy, se neoséval. To vyplývá z trojpolní podstaty feudálního zemědělsko-výrobního systému. Tzv. lada nebyla součástí osevního systému a sloužila jako pastviny a zároveň představovala určitou rezervu. Lada tvořila pouze 0,4 %.
Je třeba si nyní všimnout, jak velká držba půdy převládala v polovině 17. století u jednotlivých osedlých. Následující přehled uvádí držbu orné půdy a osedlí jsou rozdělení do několika skupin.
Vnitřní město
skupina strychy počet osedlých % I. 0,1-10 49 70,0 II. 11,0-20 9 12,79 III. 21,0-30 4 5,71 IV. 31,0-40 1 1,43 V. 41,0-50 2 2,89 VI. 51,0-100 3 4,32 VII. nad 100 2 2,82 celkem 70 100,00
Ornou půdu vlastnilo ve vnitřním městě 70 domácností z celkového počtu 159. Držba půdy byla vesměs malá. Nejvíce osedlých obdělávalo půdu v rozloze do 10 strychů, ti tvořili 70 % z celkového počtu osedlých vlastnících ornou půdu. Více než 29 ha vlastnili pouze dva nejbohatší osedlí. Byl to Adam Kyplt, zemědělec, který měl 203 strychů, tj. 58,3 ha a Matěj Ulbrycht, zemědělec, vlastnící 107 strychů, tj. 29,7 ha. Jsou to v podstatě případy ojedinělé. Ornou půdu v rozmezí 51-100 strychů uvádí berní rula u dalších třech osedlých - u Adama Winsche, Doroty Fokové a Ezechiela Tuchea. Těchto pět nejbohatších vlastníků orné půdy v Ústí n. L. vlastnilo ve 2. polovině 17. století z celkového množství 290 ha připadající na vnitřní město celkem 133 ha. Na předměstí se neprojevily podobné případy v držbě půdy jako ve vnitřním městě. Z celkového počtu 16 chalupníků na předměstí jich 5 vlastnilo ornou půdu, všichni v rozmezí 0,1-10 strychů. Nejbohatším z nich byl Martin Werner, zemědělec, který obdělával asi 2,2 ha půdy. Zjištěné výsledky v této oblasti jsou důkazem velké majetkové diferenciace mezi obyvateli v Ústí n. L. ve 2. polovině 17. století.
Pěstování vinné révy věnovali Ústečtí značnou pozornost i po třicetileté válce. Vinice stále přinášely svým majitelům slušné zisky. Ovšem ani ústecké vinařství se nevyhnulo ve 2. polovině 17. století úpadku. Vinice vlastnilo celkem 128 osedlých, tedy o 58 osedlých více než v případě vlastníků orné půdy z celkového počtu 159 osedlých žijících ve vnitřním městě. Nejpočetněji jsou vinaři zastoupeni v rozsahu 0,1-10 strychů. Bylo jich 110, tj. 84,59 % všech vinařů. Pouze dva osedlí vlastnili vinice v rozloze větší než 50 strychů. Byl to zemědělec Adam Kyplt a Tomáš Rochus, vinař. Těmto dvěma nejbohatším vlastníkům vinic, žijícím ve vnitřním městě, patřilo z celkové rozlohy 207,5 ha vinic plných 15,42 %.
Držba veškeré půdy v Ústí n. L., která představovala 512 ha, nebyla příliš velká. Byla nutným doplňujícím zdrojem obživy a vlastnil ji téměř každý osedlý. Její nerovnoměrné rozdělení u jednotlivých vlastníků jen znovu dokládá značnou majetkovou diferenciaci obyvatel ve městě ve 2. polovině 17. století.
Berní rula uvádí též důležité údaje o chovu dobytka v Ústí n. L. Nejčastěji byli chováni koně, dále krávy, jalový dobytek, ovce, vepři a kozy. Při posuzování úrovně chovu dobytka ve sledovaném období je třeba vycházet z jeho užitkovosti. Nemáme však pro to příliš mnoho pramenů. Bezesporu přední místo v živočišné výrobě zaujímal chov hovězího dobytka. I v Ústí n. L. byl jedním z nejrozsáhlejších. Pokud jde o krávy, bylo jich ve vnitřním městě chováno podle údajů berní ruly celkem 89 a na předměstí 6, tedy celkem 95 kusů. Hovězí dobytek chovalo přibližně 39 % osedlých. Převažovalo vlastnictví 1-2 krav. Chovali je většinou drobní řemeslníci a zemědělci.
3-4 kusy vlastnili bohatší zemědělci a vinaři ve městě. Maximum 7 krav choval Matěj Ulbrycht. Na předměstí většina chalupníků krávu neměla. Ze 16 osedlých zde žijících vlastnilo krávu pouze 6. Celkově tedy bylo v Ústí n. L. chováno k roku 1654 95 krav, což představovalo průměr na jednoho osedlého 0,55 kusu. I z toho vyplývá, že dopad třicetileté války na Ústí n. L. byl značný. Přispěla k tomu i sama poloha Ústí n. L. na křižovatce cest směřujících do Saska, po nichž přicházely a odcházely nepřátelské armády. Podobně nízký stav byl ve městě i v případě jalového dobytka. Ve vnitřním městě uvádí berní rula 35 kusů jalovic. Na předměstí není evidován ani jeden kus. Když vezmeme v úvahu, že ve vnitřním městě byl celkový počet osedlých 159, potom téměř 85 % osedlých jalový dobytek vůbec nechovalo. Průměr na jednoho osedlého byl tedy 0,22 kusu.
Pro chov ovcí byly ve feudální výrobní ekonomice dobré předpoklady. Jejich chov měl důležitou funkci ve hnojení úhorů. I v případě chovu ovcí se však situace změnila vlivem válečných událostí. Berní rula uvádí, že ve vnitřním městě bylo celkem chováno 111 ovcí. Na předměstí není uváděn žádný záznam. Největší stádo ovcí měl Matěj Ulbrycht. Tvořilo 79 kusů. Průměr na jednoho osedlého byl 0,39 ovce. Z toho vyplývá, že se ani chov ovcí nevyhnul škodám, které s sebou přinesla válka.
Velmi byl rozšířen i chov vepřů. I pro něj byly v tehdejším extenzivním hospodářství výhodné podmínky. Chov vepřů se v tehdejší době podstatně lišil od dnešního způsobu. Zdrojem výživy vepřů byla v 17. století především pastva. Jeho poměrné rozšíření i ve městech lze vysvětlit faktem, že ceny vepřového masa byly nižší než masa hovězího. Tento stav existoval již v 16. století. A tak chov vepřů kryl většinu spotřeby masa. V Ústí n. L. byla situace následující. Ve vnitřním městě zjišťuje berní rula celkem 118 kusů vepřového dobytka, na předměstí pouze tři kusy. V Ústí n. L. bylo tedy celkem 121 kusů vepřů. Jejich chov se pohyboval v rozmezí 1-3 kusy. Větší množství chovali opět jedinci, kteří měli i větší počet ostatního domácího zvířectva. Maximum chovu vepřů představuje případ Kryštofa Reichela, který choval 11 vepřů. V jeho případě lze předpokládat, že je i prodával. Na předměstí většina chalupníků vepře nechovala. Průměr na jednoho osedlého činil 0,74 kusu.
Nejméně rozšířeným byl chov koz. Od 17. století byl totiž na venkově tento chov vrchnostenskými zákazy omezován. Ve vnitřním městě v Ústí n. L. uvádí berní rula celkem 8 případů chovu koz. Kozy chovali ve všech případech malí vinaři, kteří nevlastnili žádný jiný druh domácího zvířectva. Na předměstí se nevyskytoval ani jediný případ chovu koz. A tak průměrný počet 0,05 kusu na osedlého ukazuje, že chov koz byl nejméně rozvinutým odvětvím živočišné výroby v Ústí n. L. v polovině 17. století.
V zemědělském hospodářství měl velký význam kůň - tahoun. Síla a množství potahů souvisela ve většině případů s rozlohou obdělávané půdy. Koním jako tažné síle byla věnována zvláštní pozornost a péče. Stavy koní byly v průběhu třicetileté války postiženy nejtvrdším způsobem. Berní rula uvádí v Ústí n. L. ve vnitřním městě celkem 34 koní. Většina osedlých, kteří je vlastnili, se zabývala zemědělstvím nebo vinařstvím. Patřili vesměs mezi bohaté osedlé. Pouze v jednom případě vlastnil potah majitel hospody. Na předměstí není opět doložen ani jediný potah. Ve vnitřním městě vlastnilo potahy pouze 5 % osedlých, takže průměrné množství potahů na jednoho osedlého bylo 0,27 kusu.
Údaje, které bylo možno získat z berní ruly k roku 1654, dokládají velmi nízké početní stavy veškerého domácího zvířectva v Ústí n. L.
Na otázku, jaká byla velikost města v polovině 17. století, lze odpovědět poměrně podrobně. Výsledky průzkumu ukazují, že město ztratilo během třicetileté války téměř polovinu obyvatelstva. Zatímco v roce 1598 žilo v Ústí n. L. 1 310 obyvatel, v roce 1654 klesl jejich počet na 795. Daleko citelněji bylo válkou postiženo předměstí. Méně přesné jsou informace, které přináší berní rula o zaměstnání obyvatelstva. Umožnily však udělat si hrubou představu o situaci ve městě. Na základě provedených zjištění úroveň řemeslné výroby následkem třicetileté války stagnovala. Důkazem toho je nízká specializace i fakt, že 92,8 % řemeslníků vlastnilo a obdělávalo půdu a jen 7,2 % se živilo provozováním samotného řemesla. Pokud jde o držbu půdy, tak 512 ha veškeré půdy svědčí o ne příliš rozsáhlé celkové držbě půdy v Ústí n. L. Značné procento této půdy zahrnovaly vinice. Bylo to 42,1 %. Orná půda představovala 57,4 %. Ostatní půda, využitá k pěstování ovoce, chmele a půda ležící ladem, představuje jen minimální procento. Zjištěná fakta potvrzují, že půda byla i ve 2. polovině 17. století v Ústí n. L., přesto, že šlo o královské město, stále pro své majitele z převážné části prostředkem obživy. Také v chovu dobytka potvrdila berní rula zhoubné účinky třicetileté války pro město. Dobytkářství prožívalo v Ústí n. L. úpadek, i to byl důsledek války.
Celkově můžeme konstatovat, že Ústí n. L. bylo z okolních měst postiženo nejvíce. Důsledky třicetileté války byly odstraňovány jen velmi pomalu. Teprve na počátku 18. století uvádí vizitace tereziánského katastru z roku 1714, že ve vnitřním městě žilo 208 měšťanů a na předměstí 124, tedy dohromady v Ústí n. L. 332 měšťané. Z toho vyplývá, že počet obyvatelstva dosahoval ve městě počet obyvatelstva ve 2. polovině 16. století. V problematice zaměstnání je třeba opět sledovat tři okruhy problémů - jednak rozvrstvení obyvatelstva podle zaměstnání, dále specializaci řemeslné výroby a konečně význam zemědělství pro řemeslníky. Pokud jde o rozvrstvení obyvatelstva podle zaměstnání, vytvořila se na počátku 18. století následující situace:
výrobní skupina počet ve vnitř. městě na předměstí celkem potravinářská řem. 28 8 36 oděvní 24 10 34 textilní 12 3 15 kovodělná 10 1 11 kožedělná 5 1 6 dřevozpracující 6 3 9 zpracov. zeminy - 7 7 stavební 21 3 24 drobná řemesla 10 1 11 živnost a obchod 6 12 18 celkem 122 49 171 Srovnáme-li výsledky se stavem v polovině 17. století, kdy bylo zjištěno 73 různých řemesel a živností, ukazuje se, že došlo v Ústí n. L. ke značnému rozvoji výroby. Náš pohled se ještě zpřesní, když uvedeme specializaci řemeslné výroby:
výrobní skupina řemesla vnitř. město předměstí počet potravinářská řezníci 12 5 17 pekaři 14 1 15 mlynáři - 1 1 sladovníci 1 - 1 perníkáři 1 1 2 oděvní krejčí 6 3 9 ševci 11 4 15 punčocháři 5 3 8 kloboučníci 2 - 2 textilní soukeníci 4 1 5 postřihači 1 - 1 tkalci - 1 1 barvíři plátna 4 - 4 pláteníci 3 1 4 kovodělná kováři 1 - 1 zámečníci 1 - 1 kotláři 1 - 1 zlatníci 1 - 1 podkováři 2 - 2 jehláři 3 1 4 soustružníci1 1 - 1 kožedělná sedláři 2 - 2 jircháři 1 1 2 řemenáři 1 - 1 koželuzi 1 - 1 dřevozpracující bednáři 4 1 5 stolaři 2 2 4 zprac. zeminy hrnčíři - 7 7 stavební zedníci 19 2 21 tesaři 1 - 1 sklenáři 1 - 1 klempíři - 1 1 drobné skupiny mydláři 3 - 3 mleči 1 - 1 vinopalníci 1 1 2 kružidláři 1 - 1 provazníci 2 - 2 knoflíkáři 1 - 1 papírníci 1 - 1 živnosti a obchod lazebníci 1 1 2 voskaři 1 - 1 pálí pálený 1 - 1 rybáři - 11 11 obchod s kořením 1 - 1 obchod s ovocem 1 - 1 obchodník 1 - 1 celkem 122 49 171 Z přehledu je zřejmé, že se v Ústí n. L. nejen zvětšil celkově počet řemeslníků, ale že došlo i k prohloubení specializace řemesla. Období 2. poloviny 17. století a prvních 14 let 18. století tak představuje nejen zvýšení počtu obyvatelstva, ale i rozmach řemesla.
Další důležitou otázkou je držba půdy u řemeslníků ve městě. Vizitace tereziánského katastru z roku 1714 uvádí, že půdu v té době mělo 173 měšťanů, a to v rozsahu 113 strychů a 71 čtvrtin ve vnitřním městě a 954 strychů a 164 čtvrtin na předměstí, což činí dohromady 1 067 strychů a 235 čtvrtin. Srovnáme-li tyto údaje s údaji z poloviny 17. století, vyplývá z toho, že v Ústí n. L. byla rozloha půdy na počátku 18. století přibližně stejná jako v polovině 17. století (1 026,25 strychů v polovině 17. století a 1 067 strychů na počátku 18. století). Ovšem podstatný rozdíl spočíval v tom, že řemeslníci na předměstí měli daleko více orné půdy než řemeslníci ve vnitřním městě (113 strychů a 71 čtvrtin ve vnitřním městě a 954 strychů a 164 čtvrtin na předměstí). Vnitřní město se zřejmě velmi intenzivně zabývalo především řemeslnou výrobou.
Rozbor vizitace tereziánského katastru z roku 1714 však též ukazuje, že se v Ústí n. L. zmenšil rozsah vinic. V polovině 17. století uvádí berní rula ve vnitřním městě 722,75 strychů a na předměstí 26,25 strychů, celkem tedy v polovině 17. století 749 strychů. Naproti tomu v roce 1714 uvádí vizitace tereziánského katastru, že ve vnitřním městě bylo 364,5 strychů a na předměstí 67 strychů, tj. 431,5 strychů. To znamená, že na počátku 18. století bylo v Ústí n. L. téměř o polovinu vinic méně. Příčinu vidím opět v tom, že se ústečtí obyvatelé věnovali daleko intenzivněji řemeslné výrobě.
Podobně v chovu krav zjišťujeme v roce 1714 prakticky stejný počet jako v polovině 17. století. Ve vnitřním městě je uváděno 87 krav, na předměstí 4 krávy, dohromady tedy 91 krav, což je o 4 méně než v roce 1654. Výrazněji méně bylo chováno v Ústí n. L. v roce 1714 jalového dobytka, pouze 10 kusů. V polovině 17. století to bylo 35 kusů. Maximálně bylo chováno ve vnitřním městě 10 krav a 6 kusů jalového dobytka.
Pokud jde o koně, došlo v Ústí n. L. v roce 1714 k jejich značnému úbytku proti polovině 17. století. Zatímco berní rula uvádí 34 koní ve vnitřním městě a žádného koně na předměstí, dokládá vizitace tereziánského katastru v roce 1714 ve vnitřním městě pouze 15 koní a na předměstí žádného koně. Koně jsou doloženy v těch hospodářstvích, kde bylo zároveň nejvíce hovězího dobytka. Volů je doloženo v roce 1714 ve vnitřním městě 12, ovcí 7, vepřů 4 a koz 5. Srovnáme-li tyto údaje s údaji berní ruly, potom zjišťujeme 111 ovcí, 118 vepřů a 8 koz. Z toho vyplývá, že počátek 18. století dokládá ve městě jak ovcí, tak vepřů a koz daleko méně než v polovině 17. století. Důvod ve sníženém počtu dobytka vyjma krav vidím opět v tom, že se obyvatelé Ústí n. L. zabývali především řemeslem a živnostmi a význam zemědělství se pro ně snížil. Tento názor dokládá i skutečnost, že řemeslníci na předměstí měli daleko více půdy než řemeslníci ve vnitřním městě.
Prameny
Berní rula, kraj Litoměřický, město Ústí n. L., fotokopie v Archivu města Ústí n. L. Vizitace Tereziánského katastru z roku 1714, in: SÚA Praha
Literatura
Počet obyvatel Ústí n. L. na základě matrik zpracoval zevrubně L. Dušek, Obyvatelstvo Ústí n. L. do konce 18. stol., Ústí n. L., 1974. E. Křečková, Ústí nad Labem podle berní ruly, in: Ústecký sborník historický 1979, s. 133n. F. Dvorský, O počtu domů v Praze a v královských městech v 16. až 19. stol., in: ČČH 1889, s. 57n. J. Janáček, Řemeslná výroba v českých městech v 16. století, Praha 1961. Týž, Přehled vývoje řemeslné výroby v českých zemích v epoše feudalismu, Praha 1963. P. Jančárek, Obyvatelstvo města Mostu v době předbělohorské, in: Kulturní kalendář Mostecka, 12/67, 1/68, 3/68. Týž, Města českého Krušnohoří v předbělohorské době, Ústí n. L. 1971. Týž, Hospodářský a sociální stav společnosti v Hoře Sv. Kateřiny ve světle údajů berní ruly a fase Tereziánského katastru, in: Studie OVM v Teplicích, společenské vědy, Teplice 1975, s. 13n. F. Kavka, Majetková, sociální a třídní struktura českých měst v 1. polovině 16. století ve světle knih a rejstříků městské dávky, in: Sborník historický, Praha 1959. J. Marek, Areál středověkých měst, in: Sborník Matice moravské 80, 1961, s. 227n. Týž, Společenská struktura moravských královských měst v 15. a 16. století, Praha 1965. J. Petráň, Zemědělská výroba v Čechách ve 2. polovině 16. a počátkem 17. století, Praha 1963. E. Richter, Die Steuerrolle vom Jahre 1654 und ihre Ergebnisse für den jetzigen Aussiger Bezirk, in: Heimatkunde des Bezirkes Aussig, 3. Teil, Ústí n. L. 1932, 160n. A. Zeman, K metodice studia populačního vývoje českých měst královských v předstatistickém období, in: Historická demografie č. 1.
