Městské podniky

Elektrárny a teplárna


 

 

 

Městská elektrárna na Špitálském náměstí byla postavena v roce 1899. Elektrárnu včetně tramvajového provozu provozovala zprvu firma AEG Union se sídlem ve Vídni, která získala od města desetiletý pronájem, od 1. července 1909 v rámci Městských elektrických podniků městská rada. Elektrárna vyráběla stejnosměrný proud, který byl určen především pro potřeby městské tramvajové dopravy, pouličního osvětlení a potřebu ústeckých domácností. Část energie byla prodávána i místním průmyslovým závodům, pro potřeby průmyslu byl stejnosměrný proud transformován na střídavý. Městská elektrárna si sama zajišťovala po roce 1917 pomocí nákladních tramvají dopravu uhlí z hnědouhelných dolů ve Varvažově, Dělouši a Podhoří. Sama vlastnila těžební právo v Předlicích a Dělouši. Pomocí nákladních tramvají elektrárna vyvážela zpět popel a odpad z některých průmyslových závodů k vyplňování vytěžených prostor povrchových dolů. Nákladní tramvaje rozvážely uhlí pro domácí odběratele podél tramvajových kolejí a také na lodní překladiště do Neštěmic. V roce 1929 v Ústí jezdilo 5 nákladních tramvají s 22 vlečnými vozy.

V roce 1927 činila roční výroba proudu 9 milionů kWh, o deset let později 12,3 miliony kWh. Průměrná cena proudu vyráběného městskou elektrárnou patřila mezi nejnižší mezi ostatními komunálními elektrárnami v ČSR.

Od roku 1922 sloužila městská elektrárna na Špitálském náměstí zároveň jako teplárna. Ústí se tak stalo prvním místem v republice, kde bylo zavedeno dálkové vytápění. Nejprve byly na síť dálkového topení napojeny ještě v roce 1922 škola u divadla, městské divadlo a městské lázně, později se dálkové topení rozšířilo do Masarykovy nemocnice a do většiny veřejných budov ve středu města. Dálkové topení si nechali z ekonomických důvodů zavést i četní majitelé soukromých domů. V roce 1937 bylo na městské dálkové topení napojeno již 235 domů.

Městská elektrárna v roce 1927 prodávala tunu páry za 30,20 až 55 Kč.

Výhodou městské elektrárny bylo umístění prakticky v centru města, nevýhodou značné zamořování okolního prostředí. Špitálské náměstí bylo svého času místem s nejvyšším spadem popílku v republice. V roce 1962 byl provoz v městské elektrárně zastaven.

V roce 1909, kdy přešel městský elektrický podnik pod přímou správu města, zaměstnával dohromady 30 úředníků a dělníků, v roce 1937 pracovalo v městském elektrickém podniku 170 zaměstnanců. V roce 1930 získal podnik výhodnou koupí od Spolku pro chemickou a hutní výrobu obytný dvojdům v dnešní Brněnské ulici č. 14-16, který se stal sídlem správy městského elektrického podniku. Výroba elektrické energie a tepla měla v rámci městského elektrického podniku vždy aktivní bilanci, na rozdíl od tramvajové a autobusové dopravy, které zejména ve 30. letech vykazovaly ztráty.

Dalším výrobcem elektrické energie byla trmická elektrárna provozovaná společností Severočeské elektrické závody v Podmoklech. Tato elektrárna postavená v blízkosti uhelného dolu Alžběta v roce 1909 dodávala střídavý proud na rozsáhlé území severních Čech, od Duchcova po Liberecko. Za první světové války byl její provoz rozšířen na výkon 47 megawattů. V roce 1913 uzavřela trmická elektrárna s městskou elektrárnou v Ústí smlouvu o dodávkách elektrické energie pro některé průmyslové podniky ve městě a další odběratele ve městě pomocí rozvodné sítě městské elektrárny.


Obsah Předchozí kapitola Následující kapitola