Městská elektrárna na Špitálském náměstí byla postavena v roce
1899. Elektrárnu včetně tramvajového provozu provozovala zprvu
firma AEG Union se sídlem ve Vídni, která získala od města desetiletý
pronájem, od 1. července 1909 v rámci Městských elektrických podniků
městská rada. Elektrárna vyráběla stejnosměrný proud, který byl
určen především pro potřeby městské tramvajové dopravy, pouličního
osvětlení a potřebu ústeckých domácností. Část energie byla prodávána
i místním průmyslovým závodům, pro potřeby průmyslu byl stejnosměrný
proud transformován na střídavý. Městská elektrárna si sama zajišťovala
po roce 1917 pomocí nákladních tramvají dopravu uhlí z hnědouhelných
dolů ve Varvažově, Dělouši a Podhoří. Sama vlastnila těžební právo
v Předlicích a Dělouši. Pomocí nákladních tramvají elektrárna
vyvážela zpět popel a odpad z některých průmyslových závodů k
vyplňování vytěžených prostor povrchových dolů. Nákladní tramvaje
rozvážely uhlí pro domácí odběratele podél tramvajových kolejí
a také na lodní překladiště do Neštěmic. V roce 1929 v Ústí jezdilo
5 nákladních tramvají s 22 vlečnými vozy.
V roce 1927 činila roční výroba proudu 9 milionů kWh, o deset
let později 12,3 miliony kWh. Průměrná cena proudu vyráběného
městskou elektrárnou patřila mezi nejnižší mezi ostatními komunálními
elektrárnami v ČSR.
Od roku 1922 sloužila městská elektrárna na Špitálském náměstí
zároveň jako teplárna. Ústí se tak stalo prvním místem v republice,
kde bylo zavedeno dálkové vytápění. Nejprve byly na síť dálkového
topení napojeny ještě v roce 1922 škola u divadla, městské divadlo
a městské lázně, později se dálkové topení rozšířilo do Masarykovy
nemocnice a do většiny veřejných budov ve středu města. Dálkové
topení si nechali z ekonomických důvodů zavést i četní majitelé
soukromých domů. V roce 1937 bylo na městské dálkové topení napojeno
již 235 domů.
Městská elektrárna v roce 1927 prodávala tunu páry za 30,20 až
55 Kč.
Výhodou městské elektrárny bylo umístění prakticky v centru města,
nevýhodou značné zamořování okolního prostředí. Špitálské náměstí
bylo svého času místem s nejvyšším spadem popílku v republice.
V roce 1962 byl provoz v městské elektrárně zastaven.
V roce 1909, kdy přešel městský elektrický podnik pod přímou správu
města, zaměstnával dohromady 30 úředníků a dělníků, v roce 1937
pracovalo v městském elektrickém podniku 170 zaměstnanců. V roce
1930 získal podnik výhodnou koupí od Spolku pro chemickou a hutní
výrobu obytný dvojdům v dnešní Brněnské ulici č. 14-16, který
se stal sídlem správy městského elektrického podniku. Výroba elektrické
energie a tepla měla v rámci městského elektrického podniku vždy
aktivní bilanci, na rozdíl od tramvajové a autobusové dopravy,
které zejména ve 30. letech vykazovaly ztráty.
Dalším výrobcem elektrické energie byla trmická elektrárna provozovaná
společností Severočeské elektrické závody v Podmoklech. Tato elektrárna
postavená v blízkosti uhelného dolu Alžběta v roce 1909 dodávala
střídavý proud na rozsáhlé území severních Čech, od Duchcova po
Liberecko. Za první světové války byl její provoz rozšířen na
výkon 47 megawattů. V roce 1913 uzavřela trmická elektrárna s
městskou elektrárnou v Ústí smlouvu o dodávkách elektrické energie
pro některé průmyslové podniky ve městě a další odběratele ve
městě pomocí rozvodné sítě městské elektrárny.