Městské jatky
Staré městské jatky, postavené v roce 1882 mezi železniční tratí a labským nábřežím v místě dnešního Mostu dr. Edvarda Beneše, přestaly ve 20. letech svými kapacitními možnostmi vyhovovat potřebám města a okresu s téměř 90 000 obyvateli. Hejna krys a zápach z jatek zamořovaly v letních měsících nástupiště sousedního hlavního nádraží a městské centrum.
Ústecké zastupitelstvo se v roce 1926 rozhodlo postavit moderní městská jatka odpovídající hygienickým potřebám v předlické tovární čtvrti, na bývalém pozemku farního pole v sousedství městské plynárny. Rozhodujícím faktorem pro výběr staveniště byla dopravní obsluha pomocí železniční vlečky, vlastní zdroj užitkové vody a dodávky páry z městské plynárny.
Veřejnou soutěž na projekt jatek vyhrál stuttgartský architekt J. Hennings. Při projektování jatek došlo k chybě způsobené mylnými údaji městského veterinárního referenta dr. Lothara Putsche, díky nimž byla poddimenzována linka na porážku prasat s denním výkonem 100 kusů, místo potřebných 300-400 kusů.
Stavba jatek byla zahájena v roce 1927 a kompletně dokončena 1. října 1928. Stavbu jatek řídili dr. ing. Ernst Krob a architekt Franz Josef Arnold. Téměř všechny dodavatelské práce provedly ústecké firmy, kompletní strojní zařízení dodala strojírna firmy Georg Schicht. Náklady na celou stavbu činily 24 872 775,20 Kč.
Investice vložené městem na stavbu jatek se však vracely velmi pomalu. Při zkušebním provozu se projevilo mnoho technických závad, které se musely řešit předělávkami v ceně několika milionů korun. Například místní zdroj užitkové vody obsahoval velké množství sloučenin železa a voda se nedala bez dalších nákladných úprav používat pro zařízení na chlazení a zmražování masa. Jateční řád byl velmi komplikovaný a chod jatek nedomyšlený. To vše zvyšovalo náklady na porážku. Ústečtí řezníci, zvyklí na nízké ceny ve starých jatkách, vyhlásili městským jatkům bojkot, prasata - nejžádanější druh masa - raději poráželi na domácích zabijačkách a hovězí maso dováželi z jatek v sousedství. Moderní mrazící boxy, které zely prázdnotou, se v roce 1934 začaly druhotně využívat pro mražení ovoce a zeleniny.
Město Ústí nad Labem se všemožně snažilo napravit pokaženou reputaci svých jatek. V roce 1930 pořádalo v městských jatkách ve spolupráci se svazem německých veterinářů odborné pokračovací kursy s přednáškami renomovaných odborníků z brněnské a vídeňské veterinární fakulty dr. Pardubského, dr. Lenfelda, dr. ing. Kučery a dr. Benesche. Městské jatky se staly cílem mnoha domácích a zahraničních exkursí i předmětem mnoha článků v odborném tisku. V roce 1932 byla uvedena do chodu převratná novinka - elektrické omračovací zařízení na porážecí lince prasat. Teprve ve druhé polovině 30. let se podařilo prolomit bojkot ústeckých řezníků a uvést městské jatky do ekonomického chodu.
