Městský pohřební ústav "Charitas"

Iniciativa na zřízení komunálního pohřebního ústavu vzešla počátkem roku 1918 od starosty Friedricha Wilhelma Bornemanna. Hlavním důvodem byly vysoké ceny soukromých pohřebních ústavů u chudinských pohřbů, jejichž náklady neslo město.

Výnosem z 16. května 1918 udělilo pražské místodržitelství městu koncesi na provozování komunálního pohřebního ústavu. Město tehdy zakoupilo za částku 83 161 rakouských korun pohřební ústav a sklad rakví Josefa Hankeho. V městském pohřebním ústavu "Charitas" pracovali v době vzniku správce, dvě pomocné síly a čtyři nosiči rakví. V roce 1937 vzrostl počet zaměstnanců na 14.

Od konce roku používal městský pohřební ústav pohřební automobil šestiválec Škoda, který byl zakoupen jako použitý za částku 11 500 Kč. V roce 1938 město zakoupilo od varnsdorfské firmy Neff & Stoll moderní pohřební automobil v ceně 32 000 Kč. Městský pohřební ústav obstarával pohřby v 5 cenových třídách, nejdražší pohřeb I. třídy stál ve 30. letech 3 894,45 Kč, tzv. chudinský pohřeb V. třídy 228,65 Kč.

---