V období rakousko-uherské monarchie vznikaly zařízení sociální
a zdravotní péče většinou ze soukromých iniciativ. V legislativě
existoval pouze značně zastaralý zákon o chudinské péči, zcela
chyběly zákony o pomoci matkám, péči o mládež, podpoře nezaměstnaných,
o penzijním pojištění dělníků. Moderní sociální a zdravotní péče
patřila v Ústí nad Labem v letech 1918-1938 k prioritám samosprávní
politiky reprezentantů a zastupitelů z řad německé a české sociální
demokracie a dalších politických stran. V této době vzniklo v
Ústí nad Labem mnoho veřejně prospěšných zařízení, díky nimž se
Ústí dostalo v úrovni sociální a zdravotní péče na přední místo
v Československu.
Městská nemocnice
Od 1. ledna 1921 převzala správu dosavadní městské nemocnice v
Ústí n. L. okresní správa, především proto, že se v nemocnici
léčili pacienti z celého ústecko-chabařovického okresu a město
samo zvládalo financování ústavu jen obtížně. Ještě v roce 1920
schválil tuto kompetenční změnu zemský výbor.
Novým šéfem nemocnice byl jmenován pražský soukromý docent dr.
Franz Bardachzi, který zároveň vedl internu. Jeho zástupcem byl
primář chirurgie dr. Franz Schwarz. Pro kožní a pohlavní, oční
a ušní choroby byli jmenováni konciliární lékaři. K dosavadním
budovám přibyla v r. 1923 vrátnice a garáž pro sanitní auto, v
r. 1924 byl posstaven nákladem 700 tisíc korun nový infekční pavilón
(dnes psychiatrie a dětské poradny). Sousední tuberkulózní pavilón
stál tu již od r. 1916. Byla zřízena nová laboratoř, rentgenová
diagnostika a terapie. Gynekologickoporodnické oddělení, původně
patřící k chirurgii, bylo osamostatněno. 150 lůžek z r. 1894 bylo
postupně rozšířeno na 350.
Ani toto však v polovině 20. let našeho století nestačilo rostoucímu
okresu, a tak vyvstala nutnost vybudovat úplně novou nemocnici
o kapacitě asi 800 lůžek. Šlo však o to, kde novou nemocnici postavit.
Po bedlivém zvážení rozhodlo okresní zastupitelstvo 25. června
1926 zřídit nemocnici na starém místě a to tak, že s postupující
výstavbou nových oddělení budou zrušena stará. Prostorové důvody
si vynutily výškové stavby a změnu dosavadní západovýchodní orientace
staveb na severojižní. Stavba byla rozvržena na čtyři etapy. V
prvé byla výstavba kuchyně, prádelny a velkého interního pavilónu.
V druhé etapě byl plánován velký chirurgický pavilón. Mezi oběma
pavilóny měla být vybudována spojovací chodba. Ve třetí etapě
měla být postavena velká budova pro administrativu, centrální
laboratoř, centrální rentgen, balneologii a fyzikální léčbu a
budova pro ošetřovatelky. Poslední, čtvrtá etapa, předpokládala
stavbu prosektury.
Základní kámen ke stavbě prvé etapy byl slavnostně položen 6.
listopadu 1926 a již 1. března 1930 byla celá stavba neméně slavnostně
otevřena. Hlavním dodavatelem byla ústecká stavební firma Alwin
Köhler, dále se na stavbě subdodavatelsky podílelo 141 dalších
firem. Dominovala tu ovšem šestipatrová budova interního oddělení
o frontální délce 100 m, v níž bylo oddělení nemocí vnitřních,
kožních a pohlavních a rentgenologie. První stavební etapa si
vyžádala náklad 23,5 milionu korun. Výstavba druhé části následovala
téměř vzápětí. 18. listopadu 1930 bylo vydáno stavební povolení,
v únoru 1931 začala hrubá stavba. Hlavní budova, opět šestipatrová
a o frontální délce 100 m, svým charakteristickým tvarem k severu
obráceného písmene T je dodnes dominantou celého nemocničního
areálu. Byla dána do užívaní 5. února 1937. Kromě chirurgie pro
muže a ženy tu bylo v přízemí úrazové oddělení, ve 2. patře oddělení
oční, nosní, ušní a krční, ve 4. patře oddělení porodnické, v
5. patře dětská chirurgie. V 6. patře byly byty lékařů, sester
(stále to většinou byly diakonistky a řádové sestry), uklízeček
a pomocnic a přednáškový sál. V patrové spojovací chodbě mezi
interním a chirurgickým oddělením byly operační sály. Náklady
na stavbu chirurgického oddělení dosáhly částky 29,5 milionu korun.
Interní oddělení nové nemocnice mělo v r. 1937 189 lůžek, z toho
24 dětských, kožní a venerologické oddělení mělo 100 lůžek. Chirurgie
měla 231 lůžek, z toho 23 dětských, ženské a porodnické oddělení
58 lůžek, ušní a nosní stejně jako oční oddělení každé 28 lůžek.
K tomu připadlo z dřívějška 40 lůžek infekčního a 70 lůžek tuberkulózního
oddělení. Celkem tedy měla nemocnice 744 lůžek, čili o něco méně,
než bylo původně uvažováno. Náklady na její stavbu hradil větším
dílem stát, menším dílem okres a město. Třetí a čtvrtá etapa výstavby
nemohla být v důsledku okupace a války již realizována. I tak
patřila ústecká nemocnice těsně před válkou k nejmodernějším v
republice.