21. října 1918 bylo ve Vídni v domě Dolnorakouského sněmu rakouskými
Němci ustaveno Prozatímní národní shromáždění Německého Rakouska,
na němž zástupce německých nacionálů z Čech, Hans Knirsch, prosazoval
z důvodu "národních, sociálních a kulturních zájmů"
státoprávní připojení Německého Rakouska v Německé říši.
Na základě předchozího jednání konalo se v Ústí nad Labem 27.
října 1918 shromáždění důvěrníků německých Volksratů pro Čechy.
Předsedající MUDr. Titta vysvětlil, že je nutné sjednotit snahy
usilující o připojení tzv. Deutschböhmen k německé říši. Odmítl
jakoukoli možnost soužití s Čechy. Po něm hovořil Hans Knirsch.
Podal zprávu o činnosti německého národního shromáždění ve Vídni.
Připojení německých oblastí Rakouska propagoval též prof. Zycha.
Na závěr jednání odeslali účastníci shromáždění telegram říšskému
kancléři princi Maxovi von Reden, jehož hlavní myšlenkou bylo,
že Deutschböhmen je rozhodnuto spojit svůj osud na základě sebeurčení
s osudem německého národa. Zároveň byla přijata proklamace k německému
národnímu shromáždění, v níž se požadovalo zřízení provincie Deutschböhmen,
která měla zajistit Němcům možnost zřídit si vlastní vládu.
Myšlenka na vytvoření německého státního útvaru na území českých
zemí nebyla v říjnu 1918 nová. Již v lednu 1918 vydali němečtí
poslanci z Čech slavnostní prohlášení, v němž stálo:
"V nynější velké době, v níž rozhoduje se osud národů a v
níž Češi chtějí využíti převratných sil válečných, aby rozbili
rakousko-uherskou monarchii a dostali dva a půl milionu Němců
v Čechách pod jho československého státu, žádáme my, představitelé
německého národa v Čechách, aby byla zřízena samostatná provincie
Deutschböhmen se všemi právními přívlastky a zřízením korunní
země v rámci císařství rakousko uherského, a to bez jakékoliv
závislosti na české části Čech...
Německý národ neustane, dokud neprovede konečné osvobození (svých
soukmenovců) z nadvlády Čechů a - třeba i násilím - nezabrání
zřízení československého státu, v němž by německý národ byl ujařmen...
Za tím účelem žádáme ohraničení a sloučení německého území v Čechách
a pro toto území všechna ústřední místa, úřady a instituce, které
patří korunní zemi."
27. října 1918 se v Ústí političtí reprezentanti českých Němců
pouze vzdali principu monarchismu, jinak zmíněná lednová proklamace
zůstávala aktuální. Nepočítali však s překotným vývojem událostí
o den později v Praze.
28. říjen 1918 proběhl v samotném Ústí zcela klidně. První zprávou
o vzniku samostatného Československa, která odpoledne dorazila
do Ústí, byl telefonogram pražského místodržitelství, v němž se
pravilo, že "v 11 hodin dopoledne byl na Václavském náměstí
v Praze u sochy sv.Václava vyhlášen československý stát"
a že je "nutno napříště železniční vagónové zásilky do Vídně
neposílat přes Prahu, ale přes Německo.."
Dne 29. října 1918 se sešlo v Ústí nad Labem shromáždění zástupců
všeho německého obyvatelstva. Plně se postavilo za závěry německého
národního shromáždění, podle kterých měla pohraniční německojazyčná
území Čech v rámci německorakouského státu tvořit provincii. Bylo
třeba vyřešit otázku, jakým způsobem bude život v pohraničních
územích, hlavně v Ústí nad Labem a okolí, správně řízen. K dosažení
normálního života byl vytvořen okresní národní výbor (Bezirksnationalausschuß),
do kterého byli zvoleni významní představitelé ústeckého a chabařovického
okresu.
Okresní národní výbor vydal výzvu k obyvatelstvu, aby zachovalo
klid a pořádek a sdělil mu, že dosavadní státní a autonomní úřady
provozují svoji činnost nadále jako dosud. K myšlence provincie
Deutschböhmen se přihlásilo i shromáždění zástupců měst severozápadních
Čech, které se konalo téhož dne v Ústí nad Labem.
Staré rakouskouherské vojenské útvary přestaly existovat. Příslušníci
ústecké posádky, důstojníci a mužstvo německé národnosti se ve
čtvrtek 31. října 1918 podřídili novému okresnímu národnímu výboru.
Ústeckou posádku tvořilo také 400 českých zákopníků. Ti však odešli
pod vedením majora Hájka do Pardubic a zbraně si vzali s sebou.
31. října 1918 na shromáždění zástupců spolků byla přítomným podána
zpráva o dosavadní činnosti okresního národního výboru. Řečníkem
zde byl i Hans Krebs, který hodnotil události poslední doby. Na
tomto shromáždění byla učiněna změna v organizaci bezpečnostních
složek. Při okresním národním výboru byla zřízena tzv. lidová
obrana - "Volkswehr", která se skládala ze samostatně
spravovaných oddílů - z tzv. bezpečnostní služby, jejímž velením
byl pověřen Fritz Wolfrum. Do služeb okresního národního výboru
přešlo rovněž nádražní komando řízené hejtmanem Ringelhahnen pod
názvem bezpečnostní obrana "Sicherheitswehr". Mimoto
vznikla na ochranu průmyslových objektů dělnická milice "Rote
Wehr" s velitelem Leopoldem Pölzlem. "Volkswehr",
označená bílými páskami na rukávech, měla asi 150 až 160 mužů.
Dělnická milice, označená rudými páskami na rukávech, čítala 200
ozbrojenců s dvěma kulomety.
Ústecké správní orgány provincie Deutschböhmen se vyznačovaly
značnou liberálností i ve vztahu k české menšině v Ústí. Českému
obyvatelstvu byla povolena veškerá shromáždění, o jejichž konání
byl okresní národní výbor požádán. Vzal tím na vědomí, že existuje
nová demokratická státní forma. Na následující česká shromáždění
upozornil dr. Bornemann 2. listopadu 1918 vyhláškou. Vyžadoval
od německého obyvatelstva, aby nerušilo jejich průběh a odůvodnil
jednání okresního národního výboru ve prospěch Čechů tím, že v
provincii Deutschböhmen existuje shromažďovací svoboda.
2. listopadu 1918 přijeli do Ústí nad Labem zástupci pražského
Národního výboru, aby s kompetentními osobami ústeckého okresního
národního výboru projednali hospodářské záležitosti. Ústecké zástupce
ujistili, že v novém československém státě bude dbáno ochrany
osob a majetku, zajištěno zásobování, nerušené pokračování hospodářského
života i pokud se týká otázek sociálních. Pražská delegace vybídla
představitele města a okresu Ústí nad Labem, aby všichni respektovali
dosavadní jednotu země. Prohlášení varovalo před separatismem
v jakékoliv podobě. Ústečtí představitelé se neodvážili v tomto
okamžiku otevřeně vystoupit proti.