Vyhlášení Československé republiky a provincie "Deutschböhmen"

21. října 1918 bylo ve Vídni v domě Dolnorakouského sněmu rakouskými Němci ustaveno Prozatímní národní shromáždění Německého Rakouska, na němž zástupce německých nacionálů z Čech, Hans Knirsch, prosazoval z důvodu "národních, sociálních a kulturních zájmů" státoprávní připojení Německého Rakouska v Německé říši.

Na základě předchozího jednání konalo se v Ústí nad Labem 27. října 1918 shromáždění důvěrníků německých Volksratů pro Čechy. Předsedající MUDr. Titta vysvětlil, že je nutné sjednotit snahy usilující o připojení tzv. Deutschböhmen k německé říši. Odmítl jakoukoli možnost soužití s Čechy. Po něm hovořil Hans Knirsch. Podal zprávu o činnosti německého národního shromáždění ve Vídni. Připojení německých oblastí Rakouska propagoval též prof. Zycha. Na závěr jednání odeslali účastníci shromáždění telegram říšskému kancléři princi Maxovi von Reden, jehož hlavní myšlenkou bylo, že Deutschböhmen je rozhodnuto spojit svůj osud na základě sebeurčení s osudem německého národa. Zároveň byla přijata proklamace k německému národnímu shromáždění, v níž se požadovalo zřízení provincie Deutschböhmen, která měla zajistit Němcům možnost zřídit si vlastní vládu.

Myšlenka na vytvoření německého státního útvaru na území českých zemí nebyla v říjnu 1918 nová. Již v lednu 1918 vydali němečtí poslanci z Čech slavnostní prohlášení, v němž stálo:

"V nynější velké době, v níž rozhoduje se osud národů a v níž Češi chtějí využíti převratných sil válečných, aby rozbili rakousko-uherskou monarchii a dostali dva a půl milionu Němců v Čechách pod jho československého státu, žádáme my, představitelé německého národa v Čechách, aby byla zřízena samostatná provincie Deutschböhmen se všemi právními přívlastky a zřízením korunní země v rámci císařství rakousko uherského, a to bez jakékoliv závislosti na české části Čech...

Německý národ neustane, dokud neprovede konečné osvobození (svých soukmenovců) z nadvlády Čechů a - třeba i násilím - nezabrání zřízení československého státu, v němž by německý národ byl ujařmen... Za tím účelem žádáme ohraničení a sloučení německého území v Čechách a pro toto území všechna ústřední místa, úřady a instituce, které patří korunní zemi."

27. října 1918 se v Ústí političtí reprezentanti českých Němců pouze vzdali principu monarchismu, jinak zmíněná lednová proklamace zůstávala aktuální. Nepočítali však s překotným vývojem událostí o den později v Praze.

28. říjen 1918 proběhl v samotném Ústí zcela klidně. První zprávou o vzniku samostatného Československa, která odpoledne dorazila do Ústí, byl telefonogram pražského místodržitelství, v němž se pravilo, že "v 11 hodin dopoledne byl na Václavském náměstí v Praze u sochy sv.Václava vyhlášen československý stát" a že je "nutno napříště železniční vagónové zásilky do Vídně neposílat přes Prahu, ale přes Německo.."

Dne 29. října 1918 se sešlo v Ústí nad Labem shromáždění zástupců všeho německého obyvatelstva. Plně se postavilo za závěry německého národního shromáždění, podle kterých měla pohraniční německojazyčná území Čech v rámci německorakouského státu tvořit provincii. Bylo třeba vyřešit otázku, jakým způsobem bude život v pohraničních územích, hlavně v Ústí nad Labem a okolí, správně řízen. K dosažení normálního života byl vytvořen okresní národní výbor (Bezirksnationalausschuß), do kterého byli zvoleni významní představitelé ústeckého a chabařovického okresu.

Okresní národní výbor vydal výzvu k obyvatelstvu, aby zachovalo klid a pořádek a sdělil mu, že dosavadní státní a autonomní úřady provozují svoji činnost nadále jako dosud. K myšlence provincie Deutschböhmen se přihlásilo i shromáždění zástupců měst severozápadních Čech, které se konalo téhož dne v Ústí nad Labem.

Staré rakouskouherské vojenské útvary přestaly existovat. Příslušníci ústecké posádky, důstojníci a mužstvo německé národnosti se ve čtvrtek 31. října 1918 podřídili novému okresnímu národnímu výboru. Ústeckou posádku tvořilo také 400 českých zákopníků. Ti však odešli pod vedením majora Hájka do Pardubic a zbraně si vzali s sebou.

31. října 1918 na shromáždění zástupců spolků byla přítomným podána zpráva o dosavadní činnosti okresního národního výboru. Řečníkem zde byl i Hans Krebs, který hodnotil události poslední doby. Na tomto shromáždění byla učiněna změna v organizaci bezpečnostních složek. Při okresním národním výboru byla zřízena tzv. lidová obrana - "Volkswehr", která se skládala ze samostatně spravovaných oddílů - z tzv. bezpečnostní služby, jejímž velením byl pověřen Fritz Wolfrum. Do služeb okresního národního výboru přešlo rovněž nádražní komando řízené hejtmanem Ringelhahnen pod názvem bezpečnostní obrana "Sicherheitswehr". Mimoto vznikla na ochranu průmyslových objektů dělnická milice "Rote Wehr" s velitelem Leopoldem Pölzlem. "Volkswehr", označená bílými páskami na rukávech, měla asi 150 až 160 mužů. Dělnická milice, označená rudými páskami na rukávech, čítala 200 ozbrojenců s dvěma kulomety.

Ústecké správní orgány provincie Deutschböhmen se vyznačovaly značnou liberálností i ve vztahu k české menšině v Ústí. Českému obyvatelstvu byla povolena veškerá shromáždění, o jejichž konání byl okresní národní výbor požádán. Vzal tím na vědomí, že existuje nová demokratická státní forma. Na následující česká shromáždění upozornil dr. Bornemann 2. listopadu 1918 vyhláškou. Vyžadoval od německého obyvatelstva, aby nerušilo jejich průběh a odůvodnil jednání okresního národního výboru ve prospěch Čechů tím, že v provincii Deutschböhmen existuje shromažďovací svoboda.

2. listopadu 1918 přijeli do Ústí nad Labem zástupci pražského Národního výboru, aby s kompetentními osobami ústeckého okresního národního výboru projednali hospodářské záležitosti. Ústecké zástupce ujistili, že v novém československém státě bude dbáno ochrany osob a majetku, zajištěno zásobování, nerušené pokračování hospodářského života i pokud se týká otázek sociálních. Pražská delegace vybídla představitele města a okresu Ústí nad Labem, aby všichni respektovali dosavadní jednotu země. Prohlášení varovalo před separatismem v jakékoliv podobě. Ústečtí představitelé se neodvážili v tomto okamžiku otevřeně vystoupit proti.


Obsah Předchozí kapitola Následující kapitola