Nepokoje v Ústí nad Labem v listopadu a prosinci 1918

Ozbrojeným složkám ústeckého okresního národního výboru se ne vždy podařilo zvládat situaci ve městě, kde panoval kritický nedostatek základních potravin. Tento stav se projevil počátkem listopadu hladovými bouřemi, při nichž docházelo k drancování skladů potravin.


 

 

2. listopadu 1918 rozhodl okresní národní výbor ze skladu Schichtovy továrny "Rýžovna" v Kramolech předat zástupcům obcí Střekova, Kramol, Novosedlic a Svádova příděly krup pro obyvatelstvo těchto obcí. Před sklad přijelo několik povozů. Mezi vyhladovělými obyvateli Ústí se bleskem rozšířila poplašná zpráva, že sklady jsou vyprazdňovány pro potřeby "vlivných osobností".

Zatímco zaměstnanci skladů ještě neskončili jednání se zástupci obcí, vnikly již zástupy lidí do skladiště a začínaly odnášet potraviny. Správa skladu se obrátila o pomoc do Schichtovy továrny. Část zaměstnanců tohoto závodu byla totiž vojensky organizována a vyzbrojena. Přivolané posile se zprvu podařilo davy ze skladu vytlačit. Srocený dav krátce nato prorazil stráž Schichtových závodů a znovu vniknul do "Rýžovny". Při drancování byla "Rýžovna" zapálena mladíkem ve staré vojenské uniformě. Dřevěný objekt stál v krátké době v plamenech, které pohlcovaly životně důležité potraviny. Do planoucí budovy pak vnikaly spousty lidí neohlížející se na smrtelné nebezpečí a pokračovaly v drancování. Těsně vedle hořící "Rýžovny" stálo další vojenské skladiště. Bylo odděleno od hořícího objektu pouze příkopem a můstkem. Lidé jej rovněž vyplenili. Na plenění se podíleli sami příslušníci bezpečnostních složek okresního národního výboru. Celou noc ze 2. na 3. listopadu 1918 a ještě další den proudili lidé s příručními vozíky, taškami, batohy, dokonce i s povozy ke skladištím. Odnášeli mnoho ovsa, soli, surového cukru, kukuřičné mouky. Na mostě přes Labe se hlídky nádražního komanda a ozbrojené stráže Schichtových závodů snažily odebrat lidem věci odnášené ze skladů. Ještě v odpoledních hodinách 3. listopadu se u mostu přes Labe shromáždil tisícihlavý dav, který se snažil prodrat se na druhý břeh řeky. Vojsko, které most zajišťovalo, tentokráte odolalo, pomohla však teprve zastrašující salva vypálená z kulometu.

Hladový útok na "Rýžovnu" se stal signálem k dalšímu plenění. Během 2. a 3. listopadu byla vypleněna správkárna a sklad vojenského materiálu "Bergstelle" v Trmicích. Kořistí drancujících se staly obrovské zásoby vojenských bot, součásti uniforem, látek, nití, svrškové kůže, kožešin, vepřovice a jiného zboží. Podobné vojenské sklady v továrně na automobily Rösler a Jauernig Na nivách a ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu se podařilo různým ozbrojeným složkám před drancováním uchránit.

4. listopadu se začali lidé shromažďovat těž kolem neštěmického cukrovaru. Chystali se nepochybně následovat příkladu z Ústí, Střekova i Trmic, ale zalekli se přivolaného oddílu ústecké Volkswehr.

Okresní národní výbor v těchto dvou dnech, naplněných tak dramatickými událostmi, byl neustále v pohotovosti. Jeho členové se snažili zajistit a dál zlepšit především organizaci Volkswehru, na kterou stále ještě spoléhali. Během popsaných událostí se ústecké ozbrojené oddíly s konečnou platností zorganizovaly. Vedle četnictva a městské policie označované termínem bezpečnostní služba "Hauptwache des Sicherheitsdienstes" a vojenského nádražního komanda byla vytvořena občanská garda "Bürgerwehr" jejímž velitelem se stal Fritz Wolfrum. Dělnické milice "Arbeitermiliz" nebo též "Rote Wehr" vedené Leopoldem Pölzlem působily nadále v součinnosti s okresním národním výborem.

Při událostech z 2. a 3. listopadu 1918 se hlásí též ústečtí Češi jako organizovaná složka. Již v sobotu 2. listopadu vydávají mluvčí krásnobřezenských Čechů výzvu k českému obyvatelstvu, aby se nezúčastňovalo plenění a aby pečovalo o udržení klidu a pořádku.

Teprve 5. listopadu 1918 byly v Ústí odstraňovány symboly rakousko-uherské monarchie. Dvouhlavý orel zmizel z budov státních úřadů a z trafik.

Představitelé města a okresního národního výboru byli nuceni činit závažná zdravotnická opatření. Během listopadu se začali ve velkém množství vracet vojáci z fronty. Přicházeli většinou ve zbědovaném stavu, nemocní a zavšivení. Hrozilo nebezpečí, že do města budou zavlečeny nebezpečné nemoci, které se běžně vyskytovaly na frontě. V městských lázních byla proto pro vojenské navrátilce zřízena odvšivovací stanice. Navíc se ve městě rozšířila epidemie španělské chřipky, která si vyžádala mezi zesláblým obyvatelstvem města značný počet obětí na životech. Velké starosti působila neustále tíživá zásobovací situace.

Dne 6. listopadu 1918 byl v Liberci zahájen sněm tzv. provincie Deutschböhmen. Za zemského hejtmana byl zvolen ústecký zástupce, poslanec Rudolf Lodgman von Auen. 14. listopadu 1918 byla v Ústí na podporu libereckého zemského sněmu zorganizována manifestace, hlavním programem bylo právo severočeských Němců na sebeurčení v provincii Deutschböhmen. Je zajímavé, že popud k manifestaci vyšel z okresního sekretariátu sociální demokracie. Dokonce všechny továrny přestaly pracovat o desáté hodině, aby účast na manifestaci byla co největší. Ze shromáždění, na němž hlavní projevy přednesli ústečtí sociálně demokratičtí předáci Franz Beutel a Franz Kapusta, byla odhlasována pozdravná rezoluce dělníkům a vojákům Německa a blahopřáno jim k vyhlášení německé republiky. "Samostatná provincie Deutschböhmen" byla prezentována jako hotová věc a za hlavní cíl pro dělnické masy severních Čech bylo vytyčeno zajištění práva na sebeurčení. Vzhledem k tomu, že se zdálo přece jen málo pravděpodobné, že by se podařilo spojit prapodivný územní útvar provincie Deutschböhmen s rakouským státem, ozvaly se hlasy, že by snad bylo správné spojit toto území s Německem. Na shromáždění zazněly požadavky rovného a přímého volebního práva, a to i pro ženy a pro všechna zastupitelská tělesa, osmihodinový pracovní den a další sociální a politické požadavky.

14. listopadu bylo do ústeckého městského zastupitelstva kooptováno 12 zástupců ústeckých dělníků z řad německé sociální demokracie.

Z jiných událostí, které charakterizují listopad 1918 na Ústecku, je třeba jmenovat vydání tzv. nouzových peněz. K tomuto kroku donutila město Ústí nad Labem naprostá nouze o drobná kovová platidla. Nouzové peníze zde platily od 16. listopadu 1918 do 31. ledna 1919.

Koncem listopadu a začátkem prosince 1918 začaly československé vojenské oddíly mocensky likvidovat provincii "Deutschböhmen". Ústí nad Labem bylo československými vojenskými oddíly obsazeno poněkud později, než některá okolní města. Zásobovací situace se nadále zhoršovala. Mnozí obyvatelé z řad Čechů si uvědomovali potřebu ovládnout Ústí nad Labem československým vojskem.

Na překladišti v Krásném Březně bylo připraveno zboží pro vývoz do Německa. Zástupci Čechů usilovali o nutnost, aby k vývozu potravin nedocházelo. 9. prosince 1918 se na překladišti v Krásném Březně poblíž skladu firmy Schenker objevily ženy s dětmi, většinou české národnosti. Hlídky u skladu požádaly do Ústí nad Labem o posilu ve snaze zabránit případnému plenění. Posila v síle dvaceti mužů se dostavila a po marných výzvách k hladovějícím ženám a dětem vystřelila do vzduchu několik zastrašujících salv, které však nepřinutily shromážděné ženy a děti k odchodu. Hlídka se pokusila zabránit plenění střelbou do nepokojného davu. Do ústecké nemocnice museli být převezeni s těžkým zraněním dva chlapci. Češi z Krásného Března a Neštěmic hlídky odzbrojili a uvěznili do železničního vagónu společně s přivolanou posilou z Ústí o síle 25 mužů. Převzali strážní službu ozbrojeni ukořistěnými zbraněmi. Obsadili důležité křižovatky. Podařilo se jim dokonce zadržet automobil, přijíždějící od Ústí nad Labem, vyzbrojený kulometem. Českým ozbrojeným hlídkám se zakrátko podařilo zjednat pořádek v Krásném Březně. Během noci a druhý den ráno české hlídky předaly do Ústí nad Labem všechny ukořistěné zbraně i automobil.

10. prosince 1918 dorazila do Ústí nad Labem od Svádova skupina příslušníků československého "řádného vojska" v čele s poručíkem Emilem Novákem, důstojníkem 42. pěšího pluku. Tento udal, že přichází na rozkaz vojenského velitelství terezínské pevnosti, které bylo požádáno krásnobřezenskými Čechy o pomoc při tragických nepokojích. Se zástupcem ústecké bezpečnostní služby dohodl, že českoslovenští vojáci převezmou spolu s německou dělnickou milicí hlídky v objektech v Krásném Březně.

Téhož dne však došlo v Ústí nad Labem k rozsáhlému plenění a rabování, které mělo tragické následky. Šlo o vandalské ničení majetku uloženého ve velkých skladech i u drobných živnostníků. Ničivé akce začaly kolem třetí hodiny odpoledne u zákopnických kasáren. Pořádkové službě se nejprve podařilo nepokojný dav zatlačit zpět. Po několika útocích nakonec dav vniknul do prostor kasáren, vyzbrojil se ukořistěným ženistickým nářadím a kolem šesté hodiny večer začal za úplné tmy (pouliční plynové osvětlení bylo vzhledem k veliké nouzi o uhlí nedostatečné) plenit ve vojenských skladech u chemičky. Příslušníci pořádkové služby, vyčerpáni neustálou pohotovostí, nedokázali včas zasáhnout. Skupiny plenících vzaly útokem vedle různých skladišť i soukromé obchody a dílny ve středu města. Městem se rozléhalo tříštění skla rozbitých výkladů a veřejného osvětlení, tu a tam se ozývala střelba. Bezpečnostní složky nedokázaly zvládnout situaci, některé objekty se podařilo uhájit před rabujícím davem teprve použitím střelných zbraní. Na místě byly zastřeleny tři osoby, těžce bylo zraněno sedm osob. Během následujících dní se počet obětí zvýšil na pět. Kolem deváté hodiny večer se podařilo posíleným bezpečnostním složkám získat částečnou kontrolu nad městem. Během noci bylo zatčeno ještě mnoho lidí zadržených s ukradeným zbožím. Následující den, 11. prosince 1918 ráno, byly na Mírovém náměstí hlídkami znemožněny další pokusy několika osob pokračovat v plenění. Ulice města poskytovaly žalostný pohled. Byly pokryty roztrhanými krabicemi, střepy, kusy dřeva a jinými odpadky. V Teplické ulici (dnes Revoluční) rozbité a mnohde zcela otevřené obchody ilustrovaly pustošivé akce předešlého dne. Domovní prohlídky, které následovaly, navrátily zpět malou část ukradeného zboží. Prémie deset procent byla slibována tomu, kdo navrátí odcizené zboží. Noviny v příštích dnech zveřejňovaly seznamy plenících. Přes tato opatření se zpět dostala pouze malá část věcí.

Potravinářský svaz přišel při plenění o 600 pytlů mouky a dva a půl vagónu cukru, firma Schenker ztratila 1 200 pytlů kávy. Mnoho drobných obchodníků přišlo zcela na mizinu.

Po nepokojích v Krásném Březně 9. prosince 1918 oznámil vedoucí okresního zastupitelstva místodržitelský rada August Sigl starostovi města dr. Bornemannovi, že chce požádat u místodržitelství v Praze o vyslání oddílů československého vojska z blízkých obsazených měst do Ústí nad Labem. Dr. Bornemann však s přivoláním československého vojska stále váhal. 10. prosince ráno Sigl s místodržitelským sekretářem dr. Grohmannem opětovně naléhali na dr. Bornemanna, aby přijal urychlenou vojenskou asistenci. Obdrželi odpověď, že o obsazení města rozhodne večerní zasedání okresního národního výboru, které se však v důsledku neklidných událostí nekonalo. Plenění pak přimělo dr. Bornemanna, aby zásah vojska prostřednictvím dr. Grohmanna vyžádal. Vojsko skutečně druhý den dorazilo do města.


Obsah Předchozí kapitola Následující kapitola