Ozbrojeným složkám ústeckého okresního národního výboru se ne
vždy podařilo zvládat situaci ve městě, kde panoval kritický nedostatek
základních potravin. Tento stav se projevil počátkem listopadu
hladovými bouřemi, při nichž docházelo k drancování skladů potravin.
2. listopadu 1918 rozhodl okresní národní výbor ze skladu Schichtovy
továrny "Rýžovna" v Kramolech předat zástupcům obcí
Střekova, Kramol, Novosedlic a Svádova příděly krup pro obyvatelstvo
těchto obcí. Před sklad přijelo několik povozů. Mezi vyhladovělými
obyvateli Ústí se bleskem rozšířila poplašná zpráva, že sklady
jsou vyprazdňovány pro potřeby "vlivných osobností".
Zatímco zaměstnanci skladů ještě neskončili jednání se zástupci
obcí, vnikly již zástupy lidí do skladiště a začínaly odnášet
potraviny. Správa skladu se obrátila o pomoc do Schichtovy továrny.
Část zaměstnanců tohoto závodu byla totiž vojensky organizována
a vyzbrojena. Přivolané posile se zprvu podařilo davy ze skladu
vytlačit. Srocený dav krátce nato prorazil stráž Schichtových
závodů a znovu vniknul do "Rýžovny". Při drancování
byla "Rýžovna" zapálena mladíkem ve staré vojenské uniformě.
Dřevěný objekt stál v krátké době v plamenech, které pohlcovaly
životně důležité potraviny. Do planoucí budovy pak vnikaly spousty
lidí neohlížející se na smrtelné nebezpečí a pokračovaly v drancování.
Těsně vedle hořící "Rýžovny" stálo další vojenské skladiště.
Bylo odděleno od hořícího objektu pouze příkopem a můstkem. Lidé
jej rovněž vyplenili. Na plenění se podíleli sami příslušníci
bezpečnostních složek okresního národního výboru. Celou noc ze
2. na 3. listopadu 1918 a ještě další den proudili lidé s příručními
vozíky, taškami, batohy, dokonce i s povozy ke skladištím. Odnášeli
mnoho ovsa, soli, surového cukru, kukuřičné mouky. Na mostě přes
Labe se hlídky nádražního komanda a ozbrojené stráže Schichtových
závodů snažily odebrat lidem věci odnášené ze skladů. Ještě v
odpoledních hodinách 3. listopadu se u mostu přes Labe shromáždil
tisícihlavý dav, který se snažil prodrat se na druhý břeh řeky.
Vojsko, které most zajišťovalo, tentokráte odolalo, pomohla však
teprve zastrašující salva vypálená z kulometu.
Hladový útok na "Rýžovnu" se stal signálem k dalšímu
plenění. Během 2. a 3. listopadu byla vypleněna správkárna a sklad
vojenského materiálu "Bergstelle" v Trmicích. Kořistí
drancujících se staly obrovské zásoby vojenských bot, součásti
uniforem, látek, nití, svrškové kůže, kožešin, vepřovice a jiného
zboží. Podobné vojenské sklady v továrně na automobily Rösler
a Jauernig Na nivách a ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu
se podařilo různým ozbrojeným složkám před drancováním uchránit.
4. listopadu se začali lidé shromažďovat těž kolem neštěmického
cukrovaru. Chystali se nepochybně následovat příkladu z Ústí,
Střekova i Trmic, ale zalekli se přivolaného oddílu ústecké Volkswehr.
Okresní národní výbor v těchto dvou dnech, naplněných tak dramatickými
událostmi, byl neustále v pohotovosti. Jeho členové se snažili
zajistit a dál zlepšit především organizaci Volkswehru, na kterou
stále ještě spoléhali. Během popsaných událostí se ústecké ozbrojené
oddíly s konečnou platností zorganizovaly. Vedle četnictva a městské
policie označované termínem bezpečnostní služba "Hauptwache
des Sicherheitsdienstes" a vojenského nádražního komanda
byla vytvořena občanská garda "Bürgerwehr" jejímž velitelem
se stal Fritz Wolfrum. Dělnické milice "Arbeitermiliz"
nebo též "Rote Wehr" vedené Leopoldem Pölzlem působily
nadále v součinnosti s okresním národním výborem.
Při událostech z 2. a 3. listopadu 1918 se hlásí též ústečtí Češi
jako organizovaná složka. Již v sobotu 2. listopadu vydávají mluvčí
krásnobřezenských Čechů výzvu k českému obyvatelstvu, aby se nezúčastňovalo
plenění a aby pečovalo o udržení klidu a pořádku.
Teprve 5. listopadu 1918 byly v Ústí odstraňovány symboly rakousko-uherské
monarchie. Dvouhlavý orel zmizel z budov státních úřadů a z trafik.
Představitelé města a okresního národního výboru byli nuceni činit
závažná zdravotnická opatření. Během listopadu se začali ve velkém
množství vracet vojáci z fronty. Přicházeli většinou ve zbědovaném
stavu, nemocní a zavšivení. Hrozilo nebezpečí, že do města budou
zavlečeny nebezpečné nemoci, které se běžně vyskytovaly na frontě.
V městských lázních byla proto pro vojenské navrátilce zřízena
odvšivovací stanice. Navíc se ve městě rozšířila epidemie španělské
chřipky, která si vyžádala mezi zesláblým obyvatelstvem města
značný počet obětí na životech. Velké starosti působila neustále
tíživá zásobovací situace.
Dne 6. listopadu 1918 byl v Liberci zahájen sněm tzv. provincie
Deutschböhmen. Za zemského hejtmana byl zvolen ústecký zástupce,
poslanec Rudolf Lodgman von Auen. 14. listopadu 1918 byla v Ústí
na podporu libereckého zemského sněmu zorganizována manifestace,
hlavním programem bylo právo severočeských Němců na sebeurčení
v provincii Deutschböhmen. Je zajímavé, že popud k manifestaci
vyšel z okresního sekretariátu sociální demokracie. Dokonce všechny
továrny přestaly pracovat o desáté hodině, aby účast na manifestaci
byla co největší. Ze shromáždění, na němž hlavní projevy přednesli
ústečtí sociálně demokratičtí předáci Franz Beutel a Franz Kapusta,
byla odhlasována pozdravná rezoluce dělníkům a vojákům Německa
a blahopřáno jim k vyhlášení německé republiky. "Samostatná
provincie Deutschböhmen" byla prezentována jako hotová věc
a za hlavní cíl pro dělnické masy severních Čech bylo vytyčeno
zajištění práva na sebeurčení. Vzhledem k tomu, že se zdálo přece
jen málo pravděpodobné, že by se podařilo spojit prapodivný územní
útvar provincie Deutschböhmen s rakouským státem, ozvaly se hlasy,
že by snad bylo správné spojit toto území s Německem. Na shromáždění
zazněly požadavky rovného a přímého volebního práva, a to i pro
ženy a pro všechna zastupitelská tělesa, osmihodinový pracovní
den a další sociální a politické požadavky.
14. listopadu bylo do ústeckého městského zastupitelstva kooptováno
12 zástupců ústeckých dělníků z řad německé sociální demokracie.
Z jiných událostí, které charakterizují listopad 1918 na Ústecku,
je třeba jmenovat vydání tzv. nouzových peněz. K tomuto kroku
donutila město Ústí nad Labem naprostá nouze o drobná kovová platidla.
Nouzové peníze zde platily od 16. listopadu 1918 do 31. ledna
1919.
Koncem listopadu a začátkem prosince 1918 začaly československé
vojenské oddíly mocensky likvidovat provincii "Deutschböhmen".
Ústí nad Labem bylo československými vojenskými oddíly obsazeno
poněkud později, než některá okolní města. Zásobovací situace
se nadále zhoršovala. Mnozí obyvatelé z řad Čechů si uvědomovali
potřebu ovládnout Ústí nad Labem československým vojskem.
Na překladišti v Krásném Březně bylo připraveno zboží pro vývoz
do Německa. Zástupci Čechů usilovali o nutnost, aby k vývozu potravin
nedocházelo. 9. prosince 1918 se na překladišti v Krásném Březně
poblíž skladu firmy Schenker objevily ženy s dětmi, většinou české
národnosti. Hlídky u skladu požádaly do Ústí nad Labem o posilu
ve snaze zabránit případnému plenění. Posila v síle dvaceti mužů
se dostavila a po marných výzvách k hladovějícím ženám a dětem
vystřelila do vzduchu několik zastrašujících salv, které však
nepřinutily shromážděné ženy a děti k odchodu. Hlídka se pokusila
zabránit plenění střelbou do nepokojného davu. Do ústecké nemocnice
museli být převezeni s těžkým zraněním dva chlapci. Češi z Krásného
Března a Neštěmic hlídky odzbrojili a uvěznili do železničního
vagónu společně s přivolanou posilou z Ústí o síle 25 mužů. Převzali
strážní službu ozbrojeni ukořistěnými zbraněmi. Obsadili důležité
křižovatky. Podařilo se jim dokonce zadržet automobil, přijíždějící
od Ústí nad Labem, vyzbrojený kulometem. Českým ozbrojeným hlídkám
se zakrátko podařilo zjednat pořádek v Krásném Březně. Během noci
a druhý den ráno české hlídky předaly do Ústí nad Labem všechny
ukořistěné zbraně i automobil.
10. prosince 1918 dorazila do Ústí nad Labem od Svádova skupina
příslušníků československého "řádného vojska" v čele
s poručíkem Emilem Novákem, důstojníkem 42. pěšího pluku. Tento
udal, že přichází na rozkaz vojenského velitelství terezínské
pevnosti, které bylo požádáno krásnobřezenskými Čechy o pomoc
při tragických nepokojích. Se zástupcem ústecké bezpečnostní služby
dohodl, že českoslovenští vojáci převezmou spolu s německou dělnickou
milicí hlídky v objektech v Krásném Březně.
Téhož dne však došlo v Ústí nad Labem k rozsáhlému plenění a rabování,
které mělo tragické následky. Šlo o vandalské ničení majetku uloženého
ve velkých skladech i u drobných živnostníků. Ničivé akce začaly
kolem třetí hodiny odpoledne u zákopnických kasáren. Pořádkové
službě se nejprve podařilo nepokojný dav zatlačit zpět. Po několika
útocích nakonec dav vniknul do prostor kasáren, vyzbrojil se ukořistěným
ženistickým nářadím a kolem šesté hodiny večer začal za úplné
tmy (pouliční plynové osvětlení bylo vzhledem k veliké nouzi o
uhlí nedostatečné) plenit ve vojenských skladech u chemičky. Příslušníci
pořádkové služby, vyčerpáni neustálou pohotovostí, nedokázali
včas zasáhnout. Skupiny plenících vzaly útokem vedle různých skladišť
i soukromé obchody a dílny ve středu města. Městem se rozléhalo
tříštění skla rozbitých výkladů a veřejného osvětlení, tu a tam
se ozývala střelba. Bezpečnostní složky nedokázaly zvládnout situaci,
některé objekty se podařilo uhájit před rabujícím davem teprve
použitím střelných zbraní. Na místě byly zastřeleny tři osoby,
těžce bylo zraněno sedm osob. Během následujících dní se počet
obětí zvýšil na pět. Kolem deváté hodiny večer se podařilo posíleným
bezpečnostním složkám získat částečnou kontrolu nad městem. Během
noci bylo zatčeno ještě mnoho lidí zadržených s ukradeným zbožím.
Následující den, 11. prosince 1918 ráno, byly na Mírovém náměstí
hlídkami znemožněny další pokusy několika osob pokračovat v plenění.
Ulice města poskytovaly žalostný pohled. Byly pokryty roztrhanými
krabicemi, střepy, kusy dřeva a jinými odpadky. V Teplické ulici
(dnes Revoluční) rozbité a mnohde zcela otevřené obchody ilustrovaly
pustošivé akce předešlého dne. Domovní prohlídky, které následovaly,
navrátily zpět malou část ukradeného zboží. Prémie deset procent
byla slibována tomu, kdo navrátí odcizené zboží. Noviny v příštích
dnech zveřejňovaly seznamy plenících. Přes tato opatření se zpět
dostala pouze malá část věcí.
Potravinářský svaz přišel při plenění o 600 pytlů mouky a dva
a půl vagónu cukru, firma Schenker ztratila 1 200 pytlů kávy.
Mnoho drobných obchodníků přišlo zcela na mizinu.
Po nepokojích v Krásném Březně 9. prosince 1918 oznámil vedoucí
okresního zastupitelstva místodržitelský rada August Sigl starostovi
města dr. Bornemannovi, že chce požádat u místodržitelství v Praze
o vyslání oddílů československého vojska z blízkých obsazených
měst do Ústí nad Labem. Dr. Bornemann však s přivoláním československého
vojska stále váhal. 10. prosince ráno Sigl s místodržitelským
sekretářem dr. Grohmannem opětovně naléhali na dr. Bornemanna,
aby přijal urychlenou vojenskou asistenci. Obdrželi odpověď, že
o obsazení města rozhodne večerní zasedání okresního národního
výboru, které se však v důsledku neklidných událostí nekonalo.
Plenění pak přimělo dr. Bornemanna, aby zásah vojska prostřednictvím
dr. Grohmanna vyžádal. Vojsko skutečně druhý den dorazilo do města.