Rudolf Popper
Akademický malíř Rudolf Popper pocházel z Vídně, narodil se 31. ledna 1873. Jeho otec Ferdinand Popper, původem z Mladé Boleslavi, pracoval jako dělník ve vídeňské továrně na koženou galanterii, matka Karolina, rozená Bakalová se narodila v obci Veselá na Zlínsku. O mládí Rudolfa Poppera máme dochovány jen kusé zprávy. V útlém věku ztratil otce (z nezjištěných důvodů spáchal sebevraždu), matka se podruhé provdala a malý Rudolf byl dán na výchovu ke strýci do moravských Napajedel, kde chodil do školy. Patnáctiletý se vrátil do Vídně a vstoupil do učení v litografickém ústavu A. Becka. Již během učení projevoval velký výtvarný talent a v říjnu 1891 byl přijat do malířské třídy prof. Gripenkerla na vídeňské Akademii výtvarných umění. Akademii absolvoval v r. 1894.
Nějaký čas působil v Mnichově a bosenském Sarajevu, kde prováděl freskové výzdoby kostelů. V roce 1900 odjel do Francie, navštívil Světovou výstavu v Paříži a posléze se natrvalo usadil v Lyonu, kde byl zaměstnán jako kolorista a malíř portrétů podle fotografií v jednom fotografickém ateliéru. V letech 1910-1914 žil v Paříži. Během pařížského pobytu, při němž se seznámil i s Františkem Kupkou, si vydělával na živobytí i kreslením mikroskopických preparátů pro vědecké publikace.
V srpnu 1914 byl jako rakouský státní příslušník zatčen a internován do bývalého kláštera v městečku Corbara na Korsice. V roce 1919 se vrátil do Vídně, kde byl opět internován a posléze vyhoštěn do ČSR. Krátce pobýval v Praze a v bývalém ruském zajateckém táboře v Terezíně.
Od r. 1926 se natrvalo usadil ve Střekově, kde si otevřel malířský ateliér a získával především portrétní zakázky od ústeckých obyvatel. V ateliéru vedl malířské kurzy pro veřejnost a biblické hodiny, působil totiž ve volném sdružení vykladačů Bible novokřtěneckého zaměření Neu-Salem-Gesellschaft. V Ústí nad Labem vstoupil do uměleckého spolku Metznerbund a několikrát vystavoval v městské knihovně. Již během pražského a terezínského pobytu získal Rudolf Popper kontakty se sociálními demokraty a komunisty. Pro sociální demokraty a komunisty kreslil grafické návrhy plakátů a letáků. V říjnu 1938 byl vzhledem ke své spolupráci s těmito politickými stranami (ač sám členem žádné nebyl) zatčen a vyšetřován gestapem. Protože někteří jeho předkové byli židovského původu, zakázali nacisté Rudolfu Popperovi jakoukoli výtvarnou činnost. Většinu Popperových monumentálních obrazů nacisté zničili se zrůdností jim vlastní. Během zatčení v r. 1938 navštívili jeho ateliér, obrazy zabavili a chemicky z pláten odstranili malbu. Když byl Popper v listopadu pro nedostatek důkazů propuštěn, vrátili mu jen čistá plátna. I po propuštění byla Popperova situace v Ústí nejistá, několikrát byl přepaden a zbit na ulici, nadto byl po zákazu výtvarné činnosti zcela zbaven prostředků obživy. Tehdy mu pomohli přátelé ze sdružení vykladačů Bible, především starosta obce Pohoří Franz Plundrich, který ho u sebe několik měsíců ukrýval. Koncem roku mu přítel z korsické internace, filmový režisér obstaral místo dekoratéra v berlínských filmových ateliérech Ufy.
V roce 1940 našel zaměstnání u litoměřického malíře pokojů Franze Richtera a od roku 1941 pracoval jako modelér a retušér v Mareschově keramické továrně v Ústí. Po zrušení této továrny odešel Popper v roce 1947 do důchodu, nadále se věnoval malbě.
V roce 1964 po úraze na náledí dožil zbytek svého života v duchcovském domově důchodců. Ve vysokém věku 94 let a při plné duševní svěžesti zemřel 7. května 1967 v Duchcově stářím a byl pohřben na střekovském hřbitově. Z bohaté tvorby Rudolfa Poppera se dochovalo jen torzo: nejzajímavější jsou jeho mistrovské portréty a krajinné akvarely z korsického období a dále pak krajinné studie z Ústecka.
Mezi ústecké členy Metznerbundu mimo výše uvedené patřili:
Franz Josef Arnold, architekt a kreslíř rekonstrukcí historických pohledů na staré Ústí
Ernst Berger, sochař a kameník
Hermann Eichler, architekt firmy Alwin Köhler
Ing. Wilhelm Etzel, architekt střekovského stavebního úřadu a autor projektu starého střekovského krematoria
Alois Franzl, dekoratér
Rudolf Geisler, architekt, autor projektu "Lesního sídliště" ve Střekově
Otto Girschik, umělecký knihař
Georg Grohmann, malíř a grafik
Franz Hartl, profesor kreslení na ústeckém německém gymnasiu
Walter Hermann, malíř a grafik, reklamní výtvarník firmy Schicht a autor kresebných rekonstrukcí pohledů na historické Ústí použitých jako ilustrační materiál této knihy
Karl Jobst, profesor kreslení na ústeckém německém gymnasiu
Fritz Kochmann, grafik v tiskárně Aloise Holuba
Hans Kühnel, učitel kreslení na střekovské pokračovací škole, autor skleněných vitrají starého střekovského krematoria
Alfred Kunft, reklamní výtvarník firmy Schicht
Franz Ludwig, architekt
Josef Patzak, profesor ústecké reálky
Eduard Petříček, profesor češtiny a kreslení na ústecké průmyslovce
Karl Podlipny, samostatný malíř krajinář
Ernst Richter, architekt
Ernst Rücker, architekt, autor domu vodárenské společnosti na Masarykově ulici, dnes objekt policie
Josef Vogt, sochař - portrétista, autor četných pamětních desek v Ústí
Maximilian Wustl, obchodník a ilustrátor vlastivědných publikací
Hermann Zettlitzer, sochař
Paul Ziemann, grafik v tiskárně bratří Krausů a Aloise Holuba
