Státní a komunální správa
Ve dnech následujících bezprostředně po vojenském obsazení vykonával veškerou státní správu v Sudetech vrchní velitel pozemních sil, a to prostřednictvím náčelníků civilní správy při velitelství armádní skupiny 3 (Chef der Zivilverwaltung beim Heeresgruppenkommando 3). V Ústí se stal 2. října 1938 náčelníkem civilní správy vládní president Bachmann, říšský Němec, který úřad vládního presidenta vykonával v Schneidemühlu (polsky Pila) v pruském Poznaňsku. Byl pověřen výkonem státní administrativy na poměrně rozsáhlém území od Labe až k Broumovu, tedy na valné části pozdějšího vládního kraje Ústí nad Labem.Dne 20. října skončila v Sudetech vojenská správa a výkon veškeré státní správy předal vrchní velitel pozemních sil generálplukovník von Brauchitsch do rukou říšského komisaře pro sudetoněmecké oblasti (Reichskommissar für die sudetendeut-schen Gebiete) Konradu Henleinovi, který byl příslušným výnosem bezprostředně podřízen říšskému kancléři Adolfu Hitlerovi. Jeho úkolem bylo, jak se pravilo v Hitlerově výnosu, starat se o politickou, státní, hospodářskou a kulturní výstavbu v Sudetech. Říšský komisař měl svoje pověřence, kteří pod jeho řízením vykonávali pravomoci na svěřeném území. V Ústí se takovým pověřencem říšského komisaře (Beauftragter des Reichskommissars) stal již zmíněný vládní president Bachmann.
V souvislosti s výstavbou státní správy v Sudetech je nutno poznamenat, že ve skutečnosti byla tato činnost organizována výlučně říšským ministerstvem vnitra a řízena přímo ministrem dr. Wilhelmem Frickem. Hned od počátku října působilo v Sudetech velké množství pověřenců a zplnomocněnců nejrůznější úrovně a z nejrůznějších úřadů ze "staré" říše, kteří byli většinou zkušenými správními byrokraty, přijížděli většinou neohlášeni a bez dlouhých okolků začali úřadovat přesně v intencích svých nadřízených. Instrukce byla jasná - zajistit, aby od samého počátku fungovala státní správa v Sudetech striktně podle říšskoněmeckých předpisů, a to bez ohledu na skutečná či domnělá sudetoněmecká "specifika". To byla ledová sprcha na přemrštěné ambice sudetoněmeckých činitelů - ať se již rekrutovali z okruhu kolem Sudetoněmecké strany (SdP), či z řad "starých" sudetoněmeckých nacistů - a do budoucna permanentní zdroj neustálých půtek.
Již zmíněný říšský ministr vnitra Frick se rovněž vypravil na delší služební cestu do Sudet a 20. října navštívil Ústí nad Labem.
Definitivně byl proces výstavby státní správy v Sudetech dovršen tzv. organizačním výnosem ze 4. listopadu 1938, který stanovil, že pověřenci říšského komisaře se s účinností od 7. listopadu 1938 stávají vládními presidenty. Výnos rovněž určil odpovědnost říšského komisaře za řízení státní administrativy a zavádění říšskoněmeckého právního řádu na území Sudet. Výkonné pravomoci výnos svěřil vládním presidentům (s výjimkou výkonných pravomocí příslušejících přímo říšskému komisaři).
Sudetská župa (Sudetengau), která byla ustavena výnosem říšského kancléře z 30. října 1938, byla rozdělena na tři vládní kraje, a to Karlovy Vary, Ústí nad Labem a Opavu. Organizace státní a komunální správy tedy vycházela i v Sudetech plně z říšskoněmeckého vzoru. Význačným rysem její výstavby a fungování bylo autoritativní uplatňování pravomocí a řešení kompetenčních sporů podle vůdcovského principu (Führer-prinzip) a úzké propojení státní a komunální správy všech stupňů s orgány vládnoucí nacistické strany (NSDAP). Nejvyšším regionálním stupněm státní správy byl i v Sudetech tzv. vládní kraj (Regierungsbezirk), v jehož čele stál vládní president (Regierungspräsident), který odpovídal prostřednictvím říšského komisaře pro správu sudetoněmeckého území říšskému ministru vnitra, případně dalším nejvyšším říšským orgánům. Území vládního kraje se pak členilo na venkovské (případně městské) okresy (Landkreis, příp. Stadtkreis). V čele venkovského okresu stál tzv. zemský rada - landrát (Landrat), v čele městského pak vrchní starosta (Oberbürgermeister) statutárního města.
