Komunistický převrat v únoru 1948
Od léta roku 1947 vzrůstala v Ústí nad Labem politická nervozita, uměle rozdmychávaná Komunistickou stranou Československa, jejíž cíl - zmocnit se vlády v republice, se stával stále více jasnější. Za pomocí orgánů Ministerstva vnitra, které bylo pod jejím dohledem, došlo k tzv. "Mostecké aféře", a neklid na severu nadále rostl. Stranou nezůstalo ani Ústí nad Labem.Společnost byla velmi nespokojená s tíživou zásobovací situací, která se výrazně zhoršila po neúrodě. Černý trh s potravinami, textilem a dalším nedostatkovým zbožím vzkvétal. Obyvatelé byli tiskem často informováni o odhalení nových případů šmeliny. Ne vždy se jednalo o skutečné majetkové delikty, pravděpodobně mezi nimi najdeme i případy provokace ze strany státních orgánů.
Počátkem roku objevila bezpečnost v Předlicích u firmy Záhora větší množství zatajených zásob. Prohlídka byla vykonána 5. ledna 1948. Přes jisté nesrovnalosti, které se objevily v policejním hlášení zaslanému ONV, se již o deset dní později v sále závodní jídelny Schichtových závodů konalo veřejné přelíčení před trestní komisí pro potírání černého obchodu. Za pět hodin po zahájení byl vynesen trest, jenž celkem činil 15 měsíců vězení a pokutu 335 000 Kčs.
Mnohem větší rozruch vyvolal proces zahájený 9. února 1948 v sále Schichtových závodů. Tento proces byl označen za největší "šmelinářskou aféru v Československu". Zde před porotou stanuli vedle obchodníků a národních správců také úředníci zásobovacího oddělení MNV. Bylo spočítáno, že z takto "zašmelených zásob mohlo být zásobeno město po dobu 1 měsíce". Tento proces okamžitě využili komunisté ke štvavým útokům proti národním socialistům a především proti bývalému předsedovi MNV Josefu Vondrovi.
Napětí ve společnosti nerostlo jen díky zásobovacím problémům. Bylo uměle vyvoláváno stranickým tiskem, v němž redaktoři jednotlivých stran Národní fronty upozorňovali na přehmaty veřejných činitelů, členů jiných politických stran, aby je vzápětí znovu dementovali, a to vše pod heslem obhajoby demokracie a bojem za její zachování. Stále více mizela základní funkce tisku, informovat, až se stal pouhým nástrojem politické agitace a propagace.
Komunistická strana se připravovala na boj o moc. Proklamovaným cílem bylo zvítězit v květnových volbách. Mohutnou agitací (např. akce "100 000 členů KSČ na Ústecku", při které nejúspěšnější agitátoři z Ústeckého kraje byli slavnostně vyznamenáni) rozšiřovali své řady, v mnoha městech se pořádaly masová shromáždění. V Ústí se konaly např. 20. ledna 1948 v Tyršově domě, kde promluvil na IV. okresní konferenci KSČ Antonín Zápotocký nebo 8. února na krajské konferenci státních a veřejných zaměstnanců, konané opět v Tyršově domě, kde zazněly výhrůžky na adresu ostatních politických stran.
Od slov nebývá vždy daleko k činům, a tak komunisté přikročili v únoru 1948 k výstavbě vlastní stranické armády - Lidových milicí. Závodní organizace KSČ byly uváděny do pohotovosti.
Velkou pozornost věnovala KSČ největším ústeckým podnikům a to především Spolku pro chemickou a hutní výrobu. Závodní organizaci často navštěvovali funkcionáři KV KSČ, jako byl např. tajemník Květoslav Innemann či člen ÚV KSČ J. Tesla, který několikrát hovořil na stranických schůzích. Již 17. února na instruktáži desítkových důvěrníků bylo uloženo všem komunistům se zvýšenou ostražitostí střežit závod. Nekomunisté byli zastrašováni a téměř se nepokoušeli veřejně vystoupit. Těsně před únorovými událostmi odjela do Prahy delegace vedená předsedou závodní organizace KSČ Spolku Jiřím Talpašem, aby seznámila Klementa Gottwalda se situací na závodě.
Stejná situace byla i v ostatních podnicích. V Schichtových závodech byla situace vyostřena ve vedení, které nebylo zcela v rukou komunistů, např. ředitelem byl sociální demokrat Kreibich. Ale ani zde se nepodařilo znemožnit komunistům ovládnout závod. Vývoj v dalších podnicích - v Armaturce, ve sklárně apod. šel stejným směrem.
Situaci ve městě může dobře dokumentovat i ta skutečnost, že kdosi rozbil několik vývěsních skříněk národních socialistů. Komunistický "Sever" neopomněl tuto událost komentovat jako protikomunistickou provokaci provedenou socialisty. Příslušníci KSČ se zúčastňovali schůzí ostatních politických stran s cílem je rozbít. Tak se to například stalo na národně socialistické schůzi poslance Tichého.
20. února 1948 začal v Praze komunistický převrat. Ústečtí komunisté na něj byli dobře připraveni. Ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu ihned po obdržení zprávy o událostech v Praze svolal předseda závodní organizace KSČ Jiří Talpaš poradu důvěrníků ROH. Zde je informoval o situaci. Závodní výbor ROH připravil rezoluci, která žádala přijetí demise. Důvěrníci začali pod ní sbírat po celém závodě podpisy. Zároveň se ustavily hlídky, složené z 250 komunistů, mající za úkol chránit závod.
V Schichtových závodech byla situace obdobná. I zde vznikla pohotovostní jednotka složená z dělníků, vybraných závodní organizací KSČ, která obsadila vchody do závodu.
Tyto jednotky začaly postupně vznikat i v dalších větších závodech - např. v Severočeské armaturce či na dole "5. květen" v Trmicích.
Snaha národních socialistů vytvořit protiváhu vznikajícím Lidovým milicím - shromáždit vybrané členy Svazu brannosti spolu s legionáři, účastníky zahraničního odboje i bývalé členy národní gardy se setkala s neúspěchem.
Ještě týž den členové rady ONV - Josef Pospíšil, Marcel Vaverka, Ota Eger a Hubert Hořejší podali žádost předsedovi ONV Štěpánu Chalušovi (KSČ) o svolání mimořádné schůze rady ONV. Dopoledne 21. února se skutečně sešla. Předseda zahájil schůzi vylíčením vnitropolitické situace a požádal radu o zaujetí stanoviska. V následné diskusi se jednalo především o nutnosti postarat se o zachování klidu a informovat obyvatele města. Schůze, mající ráz ostrého střetu mezi KSČ na jedné straně a ČSNS a ČSL na straně druhé, vedla k vítězství návrhu KSČ, svolat na 15.00 shromáždění v Tyršově domě, kde by byli občané informováni o stávající situaci. Tento návrh prošel většinou 4 hlasů, načež dr. Prchal vyslovil politování, že návrh nebyl přijat jednomyslně. Poté si rada vyslechla rozhlasový projev Klementa Gottwalda vysílaný ze Staroměstského náměstí v Praze. Josef Pospíšil (KSČ) podal dále návrh, aby byla ke Klementu Gottwaldovi vyslána deputace, která mu měla vyslovit podporu obyvatel ústeckého okresu a rady ONV. Přemysl Loučka podal rozšiřující návrh na zaslání telegramu presidentu republiky E. Benešovi. Tento návrh podpořil Josef Pospíšil, který ho ovšem doplnil takovým způsobem, že pozměnil jeho smysl. Oba tyto návrhy byly přijaty. Trojčlennou delegaci jedoucí do Prahy vedl předseda Štěpán Chaluš. Marcel Vaverka byl pověřen přednesením veřejného projevu.
V 15.00 v přeplněném Tyršově domě přesyceném bojovou náladou (bylo zde přes 2 000 lidí) pod heslem "Za Národní frontu bez reakčníků!" začalo shromáždění obyvatel Ústí. O vnitropolitické situaci zde hovořili členové rady ONV Marcel Vaverka, který měl hlavní referát, a dále Lavička za KSČ a za krajskou odborovou radu V. Dlouhý. Na závěr byla odhlasována rezoluce, žádající přijetí demise odstoupivších ministrů a "vytvoření nové vlády pokrokové Národní fronty".
22. února se konala řádná schůze pléna MNV, kterou řídil předseda MNV Ladislav Dušek. Došlo k prvním personálním změnám. Začalo se též jednat o personálních změnách v komisích, administrativním aparátu MNV, v podnicích a zařízení řízených MNV. Ze závodů odjely delegace na sjezd závodních rad v Praze.
23. února zasedala rada MNV. Projednala běžné záležitosti podle programu. Ostrá diskuse se zvedla v okamžiku, kdy byl na pořad jednání dán bod, ve kterém se rada měla vyslovit k rezolucím připraveným k odeslání presidentu republiky dr. Edvardu Benešovi a předsedovi vlády Klementu Gottwaldovi. Ostře proti tomu protestoval Josef Vondra. Obvinil KSČ z pokusu převzít moc ve státě a upozornil na to, že jediným nositelem moci ve státě je lid. Přirovnal tento postup k situaci v hitlerovském Německu a odsoudil rezoluce jako formu nátlaku na presidenta republiky. Prohlásil, že odstoupivší ministři nejsou reakčními živly, když projevili svoji nespokojenost. Připomněl chování národně socialistické strany v době ohrožení republiky ve 30. letech. V zaslání rezoluce vidí porušení ústavy, a proto pro ni nebude hlasovat. Alois Švec podotkl, že není vhodné, aby MNV se usnášelo na politických rezolucích. Ladislav Vild a Josef Kříž upozornili, že zatím nemají instrukce od svého představenstva. Politiku KSČ začal obhajovat Václav Čížek. Ve své řeči zdůraznil pronásledování KSČ za I. republiky a její boj za okupace. Odmítl, že by se za každou cenu dělala politika proti některým ministrům. Hlasování bylo bojovné - 7 pro schválení rezoluce, 2 proti a 2 se zdrželi hlasování.
24. února 1948 se uskutečnila generální stávka, které se zúčastnily všechny ústecké závody. Přesně v poledne se ozvaly na závodech sirény ohlašující její počátek. Ve Spolchemii se shromáždili dělníci před závodní jídelnou, kde k nim promluvil předseda ZV KSČ. Seznámil shromáždění se situací a s průběhem sjezdu závodních rad v Praze. Poté přečetl rezoluci, kterou ZV ROH vypracoval a kterou naprostá většina zaměstnanců schválila svým podpisem. Na závěr přečetl seznam těch, které závodní výbory KSČ a ROH navrhují k propuštění ze závodu nebo k převedení na jiné pracoviště. V Schichtových závodech se této stávky zúčastnila většina zaměstnanců. Stávku bojkotovali vedoucí činitelé národních socialistů, lidovců a někteří sociální demokraté. Následné "vyakčnění" zaměstnanců ze závodu bylo v Schichtových závodech snad největší ze všech ústeckých podniků.
Závody ústeckého okresu se v těchto dnech staly baštou KSČ. Pohotovostní jednotky Lidových milic již jen svojí přítomností nedovolily projevit nějaký jiný názor, který by byl v rozporu s cíly a názory strany, která měla situaci pevně v rukách.
Téhož dne se sešla na svém řádném zasedání rada ONV. Zde bylo vzato na vědomí vytvoření akčního výboru ONV, do kterého byl vyslán Marcel Vaverka. Předseda ONV Štěpán Chaluš informoval o cestě deputace k předsedovi vlády Klementu Gottwaldovi, která jím pro zaneprázdnění nebyla přijata. Rezoluci převzali ministři Dolanský a Kopecký. Jednání využila delegace k projednání náhrady za škody způsobené výbuchem v cukrovaru v Krásném Březně. Dále Marcel Vaverka informoval radu o průběhu manifestace v Tyršově domě dne 21. února.
25. února 1948 přijal president republiky demisi části vlády. Komunisté v Československu zvítězili. Většina osazenstva Spolchemie tuto zprávu přijala s radostí. Členská schůze KSČ, která se tento den konala, vyslovila poděkování za kázeň a obětavost všem členům strany, kterou projevili v těchto dnech. Bylo řečeno, že ZO KSČ projednává s ředitelem závodu a s vedoucími skupin očistu od lidí "reakčně smýšlejících".
V ústeckém rozhlase pronesl projev tajemník KV KSČ Květoslav Innemann. Promluvil zde o vnitropolitické situaci a vyzval občany k podpoře politiky KSČ a ke zvýšené bdělosti proti "rozvratníkům".
Večer se v Krásném Březně konal mohutný průvod místních občanů, který za zpěvu a provolávání bojových hesel prošel celou čtvrtí.
Dalšího dne uspořádal OV KSČ v Tyršově domě veřejné shromáždění. Po projevech zástupců ústeckých podniků účastníci podpořili novou Gottwaldovu vládu a odsoudili činnost "reakčních živlů". Shromáždění bylo zakončeno Internacionálou.
Obyvatelstvo Ústí nad Labem oslavovalo po celý rok z vlastního přesvědčení nebo donucení manifestačně vítězství KSČ. Ať to již bylo formou pracovních závazků, nedělních brigád či dokonce slavnostním sloučením tělovýchovných organizací dne 31. března 1948.
Bylo též připravováno přejmenování městského divadla na "Oblastní divadlo Zdeňka Nejedlého", ke kterému slavnostně došlo 16. června 1948. Začal se připravovat boj proti alkoholismu, probíhala kontrola jednotlivých hotelů, tančíren, barů, restauračních zařízení či výčepů. V dubnu bylo zavřeno 5 hospod, další byly zavřeny v červnu. V červnu se začalo též trestání opilců formou sobotních brigád, jejich jména byla zveřejňována rozhlasem. Rozrostlo se provozování pouličních hazardních her provozovaných romskými spoluobčany, proti čemuž dostala bezpečnost za úkol přísně zakročit, byl obnoven zákaz mluvení německy na veřejnosti a v letních měsících byl ústeckým Romům z hygienických důvodů zakázán vstup do městských lázní.
