Ladislav Tycler
Ladislav Tycler se narodil 30. ledna 1907 v Ročově u Loun v učitelské rodině. Po dosažení základního vzdělání absolvoval učitelský ústav v Žatci. Učil v Mostě, v roce 1934 se přestěhoval do Trmic a působil zde na obecné škole až do okupace pohraničí v roce 1938. Za války působil na venkovské škole v Králově Dvoře. Ještě za první republiky byl činný v Dělnické tělocvičné jednotě a v Dělnické akademii. Aktivně se účastnil kulturního a osvětového života v sociálně demokratickém hnutí. Po válce se vrátil do Trmic. Stal se předsedou prvního okresního výkonného výboru sociálně demokratické strany v Ústí nad Labem, poslancem ZNV a členem jeho několika komisí: komise finanční, průmyslové, zemské školní rady, referentem zemského rozpočtu za stranu atd. Aktivně pracoval při zakládání krajského koordinačního výboru stran Národní fronty.Komunistický převrat v roce 1948 pro něj znamenal sesazení z funkce ředitele školy v Trmicích a převedení na místo učitele do školy v Předlicích. Přímo při vyučování 1. listopadu 1954 byl zatčen a odvezen do krajské věznice v Litoměřicích. 18. března 1955 byl odsouzen k osmi letům vězení podle §78/1c, 2a trestního zákona z roku 1950. Ve zdůvodnění rozsudku stálo, že tento učitel by v případě, "že by došlo ke zvratu socialistického režimu, mohl ovlivňovat lidi..." Další čtyři roky pobýval v Praze na Pankráci a ve věznicích v Jáchymově - Vykmanově a v Leopoldově. Pátého března 1959 byl s těžce podlomeným zdravím propuštěn. Poté pracoval krátký čas v ústecké chemičce a od 1. září 1959 nastoupil místo učitele ve zvláštní škole při dětské psychiatrické léčebně v Ročově u Loun. V důchodovém věku vypomáhal na školách v Petrovicích, Tisé a Skoroticích. V říjnu 1969 byl rehabilitován, ale následné období normalizace vrátilo opět všechny předchozí roky zpět. Rozsudkem zvláštního senátu krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. března 1971 byla rehabilizace Ladislava Tyclera zrušena. Výlohy za zrušenou rehabilitaci už nesplatil, 29. dubna 1973 ve věku 66 let zemřel. Případ Ladislava Tyclera byl "definitivně vyřešen" úplnou rehabilitací krajským soudem v Ústí nad Labem 27. srpna 1990.
Únorové tažení proti bývalým aktivním členům strany lidové a národně socialistické se odrazilo i v novém přerozdělení funkcí v národních výborech. Protože národní výbory, jakožto lidem volené orgány veřejné správy podléhaly stále "kontrole lidu" a "oprávněnými mluvčími vůle československého lidu" byly akční výbory Národní fronty, byly národní výbory povinny dbát "politické vůle lidu", kterou jim AV NF "tlumočí" (oběžník ministerstva vnitra z 8. března 1948, č. 15 VMV z r. 1948). Proto byli s okamžitou platností rozhodnutím Místního akčního výboru v Ústí nad Labem zproštěni všech funkcí v MNV a v jednotlivých komisích národní socialisté Josef Vondra, Josef Kanda, Marie Smržová, František Hašek, Marie Rennová, Karel Johanovský, Karel Slavík, ing. Čestmír Vacek, JUDr. Václav Klier, Václav Hartman, Antonín Janáček, Bohumil Štekr, Václav Treitler, Jan Švankmayer, Anežka Karasová, František Mikulec, Antonín Doubrava, Miroslav Smíšek a lidovci Karel Vaněk, Alois Švec, Jaroslav Kozlík, Ferdinand Fajkus a Bedřich Mleziva. Obsazení MNV vypadalo poté následovně: předseda Ladislav Dušek, 1. místopředseda Jaroslav Gilar, 2. místopředseda Emilie Bartošová, 3. místopředseda Rudolf Pokorný. Bezpečnostním referentem se stal partyzán Ferdinand Janeček, stavebním referentem zástupce KSČ, zásobovacím referentem zástupce krajské odborové rady a členy bez funkcí zástupci SČM a zástupci prozatím samostatné strany sociálně demokratické. Za odvolané národní socialisty a lidovce v plénu zasedli dva členové krajské odborové rady, tři odbojáři, jeden zástupce družstevních korporací a jeden "pokrokový" lidovec a národní socialista. "Pokrokovým" se rozuměl ten, kdo byl ve všech směrech vstřícný politice KSČ a prošel všemi schvalovacími procedurami organizací KSČ a AV NF.
Do fungování ONV Ústí nad Labem se komunistický převrat v roce 1948 promítl ještě tvrději. Na přechodnou dobu přešla působnost předsednictva ONV na předsedu ONV a z členství v plénu byli odvoláni Jan Krejčí, Václav Macek, Alois Jůza, Jan Loučka, Josef Sýkora, František Zajíček, Miloš Bouda, Veronika Čiháková, Jan Nevečeřal, ing. František Racek a náhradníci pléna Josef Balzer, Jaroslav Novák, Bohuslav Mudroch, František Firůněk, Žofie Kuželová, Miroslav Kalný, Václav Ševčík, Jaroslav Čeleda, Josef Hlavatý a sociální demokraté Ferdinand Karas, Vlad. Machka a Josef Novák.
Poté, co okresní akční výbor schválil nové členy, byl poměr sil v plénu ONV rozvržen následovně: 22 křesel zaujali komunisté, 8 sociální demokraté, 3 krajská odborová rada a 3 odbojové složky. V zastupitelstvu ONV tedy zasedali za KSČ Felix Hánek, Josef Holubec a 20 dosavadních komunistů. Za sociální demokraty se stali členy pléna ing. C. Vl. Hošek, Frant. Kučera, Bohumil Růžička, Jaroslav Prokop, Jaroslav Pilař, František Muchna, Karel Kosař a František Šťastný. Za krajskou odborovou radu (KOR) Petr Sedlák, Gustav Kajal a Jan Bachuta, za odbojové složky Vincent Jirkovský, Vojtěch Pechánek a Vlasta Petrová. I když pravomoc předsednictva se stala pouze formální záležitostí vzhledem k soustředění moci do rukou předsedy, přesto proběhla volba tří místopředsedů, kteří měli fungovat jako zástupci v případě předsedova zaneprázdnění. Prvním místopředsedou se stal Hubert Hořejší a druhým Marcel Vaverka. O místo třetího místopředsedy svedli bouřlivou diskusi sociální demokraté s KOR. Sociální demokraté nakonec od svého návrhu ustoupili a třetím místopředsedou byl zvolen odděleným hlasováním Petr Sedlák. Nastalá politická změna se potom odrazila i ve složení členů rady a v obsazení vedoucích míst jednotlivých referátů. Za P. Krejčího se dostal do rady V. Jirkovský (odbojové složky - finanční referát), za J. Loučku F. Hánek (KSČ - komunální referát), za A. Jůzu F. Kučera (soc. dem. - zásobovací referát), za J. Sýkoru ing. C. V. Hošek (soc. dem. - referát správy okresního majetku).
Obdobně proběhla i "očista" úřednického aparátu. Na "dočasnou dovolenou s následným přeložením do jiného úřadu" odešli JUDr. Vladimír Hönig a JUDr. Josef Krejčí. Dalším čtyřem zaměstnancům byla dána "možnost nápravy". Proto i když byli rovněž propuštěni s okamžitou platností, bylo doporučeno: "nečinit potíže v jiném zaměstnání". Nejrozsáhlejší změna proběhla na referátu národní bezpečnosti ONV a v oblastní kriminální úřadovně. Čistka se týkala jak příslušníků SNB, tak vlastního úřednického aparátu.
Z MNV, podniků a ústavů města bylo celkem propuštěno v "očistném tažení" 49 zaměstnanců, z toho dvaceti dvěma bylo doporučeno "dobrovolné" rozvázání pracovního poměru. V rámci očisty byla provedena revize všech národních správ, hlavně exponovaných činitelů národně socialistické a lidové strany a všech "reakčních živlů". Do prosince 1948 sledovalo okresní velitelství v Ústí nad Labem 102 národních správců živností a obchodů a vedlo si přehled o jejich novém zaměstnání a bydlišti.
Bezprostředně po 25. únoru 1948, v průběhu první poloviny března, bylo zatčeno 305 osob z 58 závodů a úřadů v Ústí nad Labem. Důvodem razie byla kromě negativního postoje k "lidově demokratickému zřízení", "záporného poměru k ROH", členství ve straně lidové a národně socialistické i německá národnost "vyakčněného" nebo jeho rodinného příslušníka a smíšené manželství. V některých případech se uvádělo "stále stejné smýšlení o smíšeném manželství" nebo "nečetl Pravdu", "má provokativní jednání při akcích pokrokových sil v podniku" apod. Oběti komunistické perzekuce byly okamžitě propuštěny ze zaměstnání a byly jim odepřeny všechny zákonné nároky vyplývající z rozvázání pracovního poměru. Někteří postižení byli přesunuti na nižší funkci nebo převedeni na jiná pracoviště. Tento způsob se nejvíce praktikoval na dráze a u pošty. V podnicích a na ostatních úřadech většinou přímo propouštěli, nebo pracovní poměr ukončovali "na vlastní žádost". Závodní odborová skupina firmy Československé doly n. p., prodejna uhlí v Ústí nad Labem propustila pracovníky na základě šetření AV NF bez udání bližších důvodů, přestože jí samotné, ani propuštěným nebyly známy. "Vyakčnění" byli samozřejmě dále sledováni jak stanicemi SNB, tak jejich novým zaměstnavatelem, který musel podávat hlášení o jejich chování. Zaměstnanci německé národnosti museli do vnitrozemí do odsunu v rámci tzv. rozptylu německého obyvatelstva. Tak se podařilo komunistům "definitivně dořešit" německou otázku v pohraničí.
Bezpodmínečně utajená evidence "třídního nepřítele" byla uzavřena koncem roku 1949. V období od dubna 1949 do září 1949 pracovaly intenzivně všechny stanice SNB na pořizování seznamů všech osob nepřátelských lidově demokratickému zřízení. Tam, kde velitel stanice neskýtal dostatek záruky v provedení a utajení tohoto úkolu, byl určen k provedení jiný, "politicky vyspělý" příslušník stanice. V zájmu sledování se především ocitli "hlavní představitelé kapitalistické třídy, ti z poúnorových propuštěnců ze státního aparátu, kteří nadále setrvávali v zavilé nenávisti proti všemu socialistickému a význačnější političtí činitelé z doby do února 1948, kteří svých funkcí zneužívali ke štvaní proti lidově demokratickému režimu". Jinými slovy to byli všichni "vyakčnění" a propuštění ze zaměstnání po 25. únoru 1948, rolníci a statkáři, živnostníci a obchodníci, církevní hodnostáři, vyšší úředníci a intelektuálové. Seznamy byly živé, příležitostně doplňované nebo proškrtávané podle vývoje. Celá akce proběhla pod nejpřísnějším utajením, evidence se ukládala na každé stanici pod bezpečným uzávěrem.
Kromě pořizování evidence nepřátel nového režimu stanice SNB sledovaly dění na státních statcích, jejich nedostatky při obdělávání pozemků, úhyn dobytka, nepořádky při úschově strojů apod. Zvláštnímu zájmu se těšila mandelinka bramborová, tehdy zvaná americký brouk. Každý případ výskytu hlásily stanice na ONV a na okresní velitelství národní bezpečnosti. Dokonce zvláštním výnosem měli příslušníci SNB nařízeno pozorovat všechny přelétávající letouny, a za tím účelem musely být na patřičném místě, zřejmě na oknech, vždy po ruce dalekohledy.
