Soudní procesy
"Výchovným" a varovným charakterem se vyznačovaly "veřejné" soudní procesy. Jejich inscenátoři je připravovali a předváděli jako divadlo. Součástí dokonalé režie byly "ohlasy lidu", rezoluce naplněné "lidovým hněvem" proti obžalovaným, v dopisech a telegramech "lid odsuzoval odrodilce a žádal vysoké i absolutní tresty pro ty, kteří je okrádali nebo uvrhovali republiku zpět v jařmo kapitalismu". Výběr diváků podléhal přísné cenzuře, připouštěni byli dělničtí funkcionáři a nejlepší dělníci, přimíchaní mezi příslušníky Státní bezpečnosti.Ještě v průběhu roku 1948 došlo k dvěma soudním procesům s odpůrci komunistického režimu. V prvním procesu byla obžalována skupina zaměstnanců ústeckých jatek, zatčených v září 1948, za údajné šíření protikomunistických letáků. Byli to Vladislava Papáčková, odsouzená na 7 měsíců, Jiří Sutnar, s šestiměsíčním trestem. Další - Josef Přibyl, Josef Svačil, Eichler a Jaroslav Kuchař byli, přestože jim nebyla vina prokázána, propuštěni ze zaměstnání. V téže skupině byla i úřednice Gertruda Jilmová. K této skupině je snad možno přiřadit i úředníka jatek Antonína Anděla, zatčeného v červenci 1948. Později byl propuštěn z jatek i úředník Ladislav Eberle, který byl tímto přes osvobozující soudní výrok exemlárně pro výstrahu potrestán. Spolu s ním byla propuštěna i Ladislava Grunclová pro ,,nepřístojmé chování a špatný vliv na spoluzaměstnance".
K mnohem závažnějšímu politickému procesu došlo s tzv. "ústeckou" a "pražskou rozvratnickou skupinou", 23. a 24. září 1948. Bylo obžalováno celkem 23 lidí nejrůznějšího původu, většinou ústeckých občanů, mezi nimiž byli středoškolští i vysokoškolští studenti, úředníci, profesoři ústeckého gymnasia i zaměstnaci Spolku pro chemickou a hutní výrobu. Také tato skupina byla obviněna z "tisku a rozšiřování protistátních letáků a z rozvracení lidovědemokratického zřízení". Obžalovaní byli ve spojení s dr. Miladou Horákovou, jednou z vedoucích činitelek národně socialistické strany, kterou žádali o instrukce o dalším postupu. Dr. Milada Horáková se později stala obětí komunistického režimu a třídní justice. Letáky byly údajně kolportovány z Prahy, kde byly získávány od holiče Josefa Šmejkala, některé též napsal a rozmnožil Kamil Žár, laborant Spolku. Nejtěžší trest - 9 let těžkého žaláře zostřeného čtvrtletně tvrdým lůžkem získal prof. dr. Václav Šmejkal, ředitel reálného gymnasia v Ústí nad Labem. Celkem bylo 22 obžalovaných odsouzeno dohromady na 101 let.
V Ústí nad Labem se konaly veřejné "šmelinářské" a ostatní procesy v závodní jídelně Setuzy. Poválečná atmosféra, zatčení, popis jednoho takového veřejného procesu, vyšetřování a věznění v ústecké věznici ve sklepních prostorách budovy dnešní spořitelny a následných deset let vězení je osobitým stylem popsáno v knize Jaroslava Brodského, Řešení gama.
