Životní prostředí
Množily se požadavky na centrální orgány o řešení oprávněných požadavků pracujících. Chemické závody v Záluží a některé doly zaslaly již několik roků před lednem 1968 rezoluce s formulací velmi "odvážných" návrhů na účinnější řešení životního prostředí. Pod tlakem národních výborů projednávala vláda každoročně od roku 1964 specifické problémy kraje a možnosti jejich řešení. Je možno shrnout, že regionální orgány (krajské i okresní) začaly stále silněji formulovat regionální politiku a v praxi ji i uskutečňovat. Územní orgány se stávaly partnery centrálních a odvětvových (rezortů, podniků) orgánů, jejichž stanoviska bylo třeba respektovat, či alespoň brát na vědomí. Na základě tehdejších informací o stavu znečištění ovzduší a jeho důsledků na zdravotní stav obyvatel, především dětí, se pozornost zaměřila v prvé řadě na největší zdroje pevných a plynných exhalací. Šlo zejména o kritické hodnocení dalšího rozvoje palivoenergetického komplexu v oblasti SHR, který započal výstavbou elektrárny Tušimice I v letech 1961-1964 a pokračoval výstavbou elektrárny Ledvice a Prunéřov I. Pod tlakem veřejného mínění byla zastavena výstavba elektrárny Všestudy v blízkosti Mostu, a to v prvním stupni rozestavěnosti. Kategorické stanovisko zaujímaly územní orgány k realizaci trv. druhé etapy výstavby elektráren: nepřipustit jejich výstavbu v oblasti SHR bez odsíření a bez dalších účinných opatření na snížení objemu již existujících emisí.Poprvé byly formulovány požadavky na tzv. kompenzační opatření a na základě zákona o čistotě ovzduší z roku 1967 penalizovány průmyslové podniky podle množství emisí. V radě KNV bylo projednáno zamítavé stanovisko k rozvoji energetiky v NDR a PLR vzhledem k negativním vlivům emisí v Jizerských horách, což bylo nelibě přijato v našich vládních orgánech. Politicko-společenské napětí v centru i v krajích vrcholilo v roce 1967 a navenek se projevilo především na sjezdu spisovatelů v červnu 1967. Zde došlo k otevřeným názorovým střetům mezi spisovateli a delegací KSČ, vedenou tajemníkem Jiřím Hendrychem. V říjnu 1967 se konal aktiv spisovatelů-komunistů, který měl najít východisko z napjatých vztahů mezi Svazem spisovatelů a ÚV KSČ. Zde se neozval jediný hlas na podporu politiky ÚV KSČ. I v parlamentu se začaly objevovat hlasy, které kritizovaly předchozí období a nepružnost vedení stranických orgánů. Na veřejnost se dostávaly údaje a informace dříve utajované, bylo jasné, že stávající socialistický systém se musí radikálně reformovat. Po lednovém plénu ÚV KSČ postupovaly události směrem k "socialismu s lidskou tváří", k "obrodě socialismu".
