V březnu 1968 se konala okresní konference KSČ. V přípravách na
konferenci se pozice reformních komunistů ještě více upevnila,
reformisté z celozávodních výborů KSČ na podnicích zajistili výběr
svých zástupců na jednání.
Okresní výbor KSČ svým akčním programem revidoval dlouhodobé zkušenosti
a zásady pro uplatňování vedoucí úlohy strany a jejího vlivu do
jednotlivých oblastí života, obrátil řízení ekonomiky celostátně
i v okrese na zásady, které vyhlásil Ota Šik. Na samotné konferenci
se prosadily nové způsoby volby - tajné hlasování a volba funkcionářů
přímo z pléna. V diskusi došlo ke kritice existence Lidových milic,
někteří diskutéři vyzdvihovali úlohu T. G. Masaryka a jiných politických
činitelů, o kterých se dosud nemluvilo. V tomto směru se velmi
exponovali ing. Josef Heydrych z ČSD a Josef Dušek z Krajského
filmového podniku. Nechyběli ani ti, kteří chtěli upravovat stanovy
strany, a tak vlastně revidovat vedoucí úlohu strany. Mezi ně
patřil V. Fišer, ředitel SVVŠ, který doporučoval na stranických
schůzích diskutovat o aktuálních politických otázkách a schůze
konat jednou za dva až tři měsíce. Hlavním vítězstvím reformního
křídla ústeckých komunistů bylo nové kádrové obsazení pléna OV
KSČ, do něhož se dostali L. Deyl, J. Bulíček, JUDr. C. Vodvárka,
J. Procházka, J. Hron, D. Jeřábková, ing. J. Štipský, V. Fišer,
J. Píša.
Druhým největším vítězstvím se stalo prosazení V. Klímové do ideologického
úseku OV KSČ. Konference splnila své poslání hlavně ve dvou směrech,
stanovila zaměření další činnosti OV KSČ podle nového akčního
programu, pro stalinsky orientované komunisty absolutně nepřijatelného
a dále zabezpečila postavení reformních sil OV. Kádrové změny
po lednu 1968 probíhaly i v krajských orgánech Severočeského kraje.
Dokonce je možno říci, že rychleji a s větší intenzitou než v
jiných krajích. Určitý rys "ultrarevolučnosti", známý
z roku 1948 a padesátých let, se zde opět projevil, ovšem v obráceném
sledu, aby se pak znovu prezentoval o několik měsíců později,
v období normalizace.