K největší akci došlo 28. srpna 1968 v "Sadech sovětské armády",
kde nezjištěný pachatel poškodil pomocí plastické trhaviny sochu
Rudoarmějce. Již v nočních hodinách se pracovalo na odklizení
úlomků pomníku. Druhý den městský rozhlas dementoval zprávu, že
by se na tomto činu měl podílet MěNV a oficiálně vyhlásil, že
poškození pomníku provedl jednotlivec nebo malá skupinka osob,
poměrně dobře vybavená technickými prostředky.
Vzhledem k tomu, že obdobné akce by mohly vyvolat přímý zásah
okupačních jednotek, vyzýval rozhlas k zachování klidu. Orgány
ONV, města a veřejné bezpečnosti zajistily potom následné hlídání
dalších pomníků v sadech - město střed, na Skřivánku, Bukově,
Klíši a v Předlicích, aby se předešlo dalším projevům protisovětských
nálad a byl zachován klid. Následné vyšetřování provedené destrukce
probíhalo laxně a oficiální výsledky šetření nikdy nebyly zveřejněny.
Nebyla však ani vyvrácena domněnka, že destrukci pomníku provedla
sama sovětská tajná služba, aby získala důkazný materiál o "řádění
kontrarevolučních sil". K podobným akcím patřila například
záhadná havárie sovětského vrtulníku s novináři poblíž Kostomlat
pod Milešovkou.
Po podepsání moskevských protokolů
K uklidnění situace došlo až po návratu čsl. představitelů z Moskvy
po podepsání protokolů. Všem bylo jasné, jak moskevská jednání
vypadala. Městské orgány okamžitě reagovaly veřejným prohlášením,
kterým jednání nepovažovaly za jednání rovného s rovným, komuniké
z Moskvy odmítly a znovu vyjádřily plnou důvěru "ss. Svobodovi,
Dubčekovi, Smrkovskému a Černíkovi a prohlašujeme, že pod jejich
vedením budeme nadále usilovat o rozvoj demokratického socialismu
v naší vlasti. Přitom půjdeme cestou rozvahy, klidu a zabezpečení
maximálního pořádku v našem městě." Situace ve vnitřním rozložení
sil ve státě, a v KSČ ukazovala, že se nic podstatného nezmění,
obrodný proces bude pokračovat dál, navíc když bylo veřejně požadováno,
i z jednotlivých míst republiky, Ústí nad Labem nevyjímaje, zahájení
trestního řízení s těmi ústavními činiteli a pracovníky státních
orgánů, kteří porušili platné zákony. "Zrádcovská klika"
v čele s Kolderem, Indrou, Jakešem, Biľakem, Šalgovičem a spol.
se ocitla v těchto dnech na pranýři. Koncem srpna bylo obyvatelstvo
vyzýváno k odstraňování hesel, aby se tak údajně urychlil odchod
okupačních vojsk. Ještě měsíc po 21. srpnu panovala mezi lidem
víra, že odchod cizích vojenských jednotek je reálnou záležitostí.
24. září 1968 muselo město postoupit budovu ve Vaníčkově ulici
pro sovětské velitelství.
Projevy odporu proti sovětské okupaci
V den pohřbu Jana Palacha 25. ledna 1969 uspořádalo vedení pedagogické
fakulty společně se studenty ve městě smuteční průvod. V čele
pochodu šli akademičtí hodnostáři školy. Průvod směřoval od sídla
fakulty v ulici České mládeže na Mírové náměstí, kde byla na schodišti
pod spořitelnou umístěna pietní deska s fotografií Jana Palacha.
K rozsáhlému veřejnému projevu odporu proti okupačním jednotkám
v Ústí nad Labem došlo před sovětskou komandanturou. Po vítězném
hokejovém utkání našich hokejistů na mistrovství světa nad SSSR,
28. března 1969 večer, spontánně vyrazilo do ulic města kolem
dvaceti tisíc Ústečanů. Demonstranti měli československé vlajky
a narychlo zhotovené transparenty. Ve Smetanových sadech před
budovou sovětské komandatury skandovali demonstranti hesla vybízející
okupanty k odchodu domů. Na nápěv písně z filmu Klabzubova jedenáctka
se zpívala aktualizovaná verze: "Ty naši hokejisti válí,
ať hrajou doma nebo v dáli, na Rusy jdou od rány, dali jim tři
banány. Tu radost s námi každý cítí, když Zinger (brankář sborné)
má puk v síti..."
K incidentu při demonstraci došlo údajně tím, že sovětský velitel
chtěl uklidnit situaci a připít si s Čechy vodkou na jejich vítězství.
Při vycházení ze vchodu komandatury zakopl a nechtěně vystřelil
ze zbraně, kterou držel v ruce. Demonstranti poté házeli na budovu
komandatury kameny a mokré drny vytrhané z trávníku parku. Z komandatury
se ozvaly salvy ze samopalů a nad hlavami demonstrantů prolétly
dávky svítících střel. Demonstranti poté převrátili a zapálili
sovětská vojenská vozidla zaparkovaná před komandaturou. Sovětské
komandatuře vyrazil na pomoc z Bohosudova obrněný transportér.
Demonstranti zastavili tento trasportér na Masarykově ulici a
znemožnili mu další jízdu tím, že blátem zamazali průzory vozidla.
Během této bouřlivé demonstrace naštěstí nedošlo ke zraněním.
Přílušníci StB v následujících dnech identifikovali několik demonstrantů
podle pořízených fotografií a zatkli je. Po sepsání protokolu
byli zatčení propuštěni. Krátce po incidentu byla sovětská komandatura
přemístěna na Klíši do Alšovy ulice č. 10.
Posledním rozsáhlým projevem odporu proti okupantům byla demonstrace
na Mírovém náměstí 21. srpna 1969. Proti demonstrujícím byly nasazeny
vedle policejních sil rovněž jednotky Lidových milic. Demonstranti
napadli zasahující síly dlažebními kostkami. Příslušníci StB teleobjektivy
pořizovali snímky demonstrantů. Tyto fotografie pak posloužily
k provádění tvrdé perzekuce proti účastníkům demonstrace.
Studenti ústecké pedagogické fakulty projevovali veřejný nesouhlas
s komunistickou normalizační politikou ještě v roce 1970. Při
prvomájovém průvodu odmítli před tribunou provolávat slávu KSČ
a prošli smutečním krokem se skloněnými hlavami. Jejich příkladu
následovali studenti gymnasia v ulici Na skřivánku, kteří šli
v průvodu za nimi. Okresní výbor KSČ prováděl rozsáhlé vyšetřování
této události. Jako původci byli určeni studenti posledního a
předposledního ročníku oboru čeština-dějepis. Protože za tichý
projev nesouhlasu nebylo možno studenty stíhat soudně, nařídil
OV KSČ vyloučení 2 studentů předposledního ročníku ze studia.
Pěti studentům závěrečného ročníku byl udělen zákaz pedagogické
činnosti. V roce 1990 provedla fakulta jejich rehabilitaci a dvěma
vyloučeným umožnila studium dodatečně dokončit. Ironií osudu je,
že po 20 letech je zkoušeli někteří učitelé působící na fakultě
při jejich perzekuci.