Pro další stavební vývoj města, ale i pro zajištění jeho základních
funkcí, bylo od května 1945 nezbytně nutné odstranit nejdříve
trosky po bombardování a potom se snažit přestavět a opravit stávající
stav. V říjnu roku 1945 podaly městské výkonné orgány žádost přímo
na předsednictvo vlády ČSR o urychlené stanovení organizačních
opatření pro odstranění válečných škod a přitom odhadovaly nejnutnější
náklady na obnovovací a vyklizovací práce na 10 milionů korun.
Zároveň zažádaly o uvolnění prozatímní částky ve výši 4 miliony
korun, která jim byla záhy udělena. Vzhledem k tíživé finanční
situaci zažádalo město ještě o další dotace na příslušná místa,
jakými byly ZNV nebo jednotlivá ministerstva. Slíbené subvence
postupně umožňovaly zajišťovat nákladné obnovovací práce.
Na odklízecí práce město zakoupilo základní strojové zařízení,
bagry, kolejnice s příslušenstvím, v celkové hodnotě asi 550 tisíc
korun. Odklizovací práce provádělo v roce 1945 kromě nasazených
Němců, 21 stavebních firem, z toho 19 místních. Na skládky bylo
odvezeno 303 181 m3 demoličního materiálu. Část příjmů do pokladny
města plynula z odprodeje vytěženého stavebního materiálu. Ve
srovnání s náklady, byly zisky města v tomto směru minimální.
Do likvidace městských válečných škod lze započítat i odklízení
vraků německých vojenských vozidel. Ještě v roce 1948 zorganizovaná
brigáda dobrovolníků se čtyřmi autogeny odstranila z prostor Ústí
nad Labem 14 vagonů kovů z těchto vraků.
Snahy řešit výstavbu městského jádra vznikaly již v roce 1945.
Všechny byly brzděny neexistencí regulačního plánu a dosud nevyjasněným
problémem, jak a kam se umístí centrální osobní nádraží. Na jaře
roku 1946 došlo k odstranění veškerých zbylých trosek a zbořenišť
a vnitřní město a Střekov mělo již připravená volná prostranství,
která měla být řešena následně moderně řešeným regulačním plánem.