Od roku 1948 město postupně provádělo generální opravy nejhorších
úseků elektrických tratí. Začátek padesátých let znamenal zásadní
obrat k lepšímu ve vývoji poválečné tramvajové dopravy. Dopravní
podnik, přičleněný 1. prosince 1949 do Sdruženého komunálního
podniku města Ústí n. L., byl podle přípisu ministerstva vnitra
ze dne 8. června 1950, zn. 598/0501-5/6-1950-III/5 s účinností
od 1. července 1950 vyčleněn z dosavadního sdruženého podniku.
Zakládací listinou, schválenou 23. června 1950 radou JNV, se stal
samostatným Dopravním podnikem města Ústí nad Labem s příslušnými
majetkovými podstatami.
V roce 1950 byla zahájena výstavba nové vozovny elektrických drah
v Nových Předlicích a v rozmezí let 1952 - 1953 vagónka TATRA
v České Lípě dodala městu 20 nových tramvají typu 6MT. Došlo k
úplnému přestavení kolejové sítě ve vnitřním městě, četné výhybky
byly vybaveny elektromagnetickými přestavníky a nově přeložena
trať do Neštěmic a prodloužena dosavadní trať na Střekov až k
střekovskému nádraží. Nová vozovna, dostavená v roce 1954, přišla
město na 11 milionů korun. Ve druhé polovině padesátých let dopravní
podnik vybudoval smyčku v Neštěmicích a po ní v Krásném Březně
a ve Všebořicích. V letech 1954 až 1956 byla vystavěna měnírna
elektrického proudu na Střekově, na Bukově a ve vozovně v Předlicích
a v šedesátých letech ještě v Krásném Březně. Smyčky na konečných
stanicích autobusových tratí na Střekově, ve Vaňově, v Chuděrově,
Habrovicích, Strážkách a 15 čekáren vzniklo svépomocí občanů.
Ještě začátkem šedesátých let dopravní podnik modernizoval vozový
park. Posledních 18 kusů velkoprostorových tramvají typu T2 získalo
město v letech 1960 až 1962. V roce 1965 z teplického dopravního
podniku převzal dvě tramvaje typu 6MT a osm z dopravního podniku
v Jablonci nad Nisou a v Liberci.
Tehdy již bylo zřejmé, že tramvajová doprava v Ústí nad Labem
bude likvidována a nahražena výhradně dopravou autobusovou. Proto
město přebíralo starší typy tramvají od měst, která se vybavovala
novými typy vozů a počítala perspektivně, že jejich městská doprava
bude zajišťována kolejovou dopravou. Dokonce pět vozidel typu
T2 předalo město Ústí v roce 1965 do Liberce.
Rozsáhlé diskuse v šedesátých letech vedly závěrem k rozhodnutí,
že tramvajová doprava v Ústí nad Labem má již svůj zenit za sebou.
Při dalším pokračování provozu tramvají ve městě by bylo zapotřebí
od základů přebudovat celé již nevyhovující technické vybavení
elektrických tratí a přestavit především střední část města. Úzké
ulice centra Ústí nevyhovovaly nadále rostoucímu počtu automobilů
a tramvajové dopravě zároveň. Demolicemi by se musely rozšiřovat
ulice. Likvidace jednotlivých úseků tramvajových linek probíhala
takto:
traťový úsek | datum ukončení provozu
|
Telnice - Varvažov - Užín - Všebořice
| 31. 12. 1954
|
Vaňov - Bílinský most | 31. 12. 1958
|
Chabařovice - Hrbovice - Předlice (vozovna)
| 31. 8. 1963
|
třída Rudé armády - lázně Klíše - Smetanovy sady
| 4. 4. 1966
|
Střekov, nádraží - Předmostí (hlavní nádraží)
| 30. 6. 1968
|
Všebořice - Bukov | 30. 11. 1968
|
divadlo - Bukov | 30. 12. 1968
|
V roce 1969 dopravní podnik "obhospodařoval" již jen
hlavní tah z Trmic do Neštěmic (linka č. 3), z Trmic do Krásného
Března (linka č. 9), krátké manipulační tratě a remisní úseky
do dílen na Špitálském náměstí a k vozovně v Nových Předlicích.
Poslední souprava typu T2 s číslem 3 vyjela v sobotu 31. ledna
1970. Vozovna v Předlicích zavřela své brány za posledním vozem
linky č. 9 dne 1. června 1970 v 17.45 hodin. Vůz řídil tehdy Josef
Šmejkal. Tramvajová doprava v Ústí nad Labem završila svou existenci.
Dopravu postupně přebíraly městské autobusy. Původně jich jezdilo
po Ústí velice málo, v roce 1949 jen 11 starých zahraničních typů.
Koncem padesátých let byly staré vozy vyřazovány a nahrazeny jednotným
typem Škoda 706 RO a později ještě novějšími vozy RTO. V roce
1960 vypravoval dopravní podnik 16 autobusů s 5 vleky a za dalších
deset let 65 autobusů a 13 autobusových přívěsů. Nebudeme se věnovat
postupnému zavádění jednotlivých autobusových linek. V roce 1969
byly autobusovými spoji propojeny jednotlivé průmyslové oblasti
města, nová sídliště, okrajové čtvrti a centrum města. Provoz
zajišťovaly autobusy Škoda RTO a ŠM 11. Další rozvoj a zlepšení
služeb závisel na budování potřebných garážovacích, udržovacích
a pomocných prostorů, kterých měly dopravní podniky stále nedostatek.