Počátky trolejbusové dopravy

Při schvalování Územního plánu sídelního útvaru Ústí nad Labem v roce 1977 uložila vláda ČSR prověřit možnost kombinace autobusového a trolejbusového provozu na některých základních tratích v Ústí nad Labem. Vzhledem k bouřlivému rozvoji výstavby města, především pak budováním nových sídlišť, stoupaly požadavky cestujících na další rozšiřování městské hromadné dopravy. Aby byla zajištěna přeprava cestujících do všech nově vznikajících oblastí města, byly prováděny rozsáhlé úpravy grafikonů i změny vedení tras jednotlivých linek. Postupně došlo k prodloužení veškeré dopravy na konečnou stanici Dimitrovova na Severní terase, dále byla prodloužena doprava linky č. 2 do Sibiřské ulice v Neštěmicích, prodlouženy linky č. 7 a 20 z Malátovy ulice do Dimitrovovy, zavedena rychlíková linka č. 27 spojující střed města se Severní terasou. V roce 1978 pak došlo ke zkrácení intervalů na linkách MHD v důsledku výstavby na Severní terase a Střekově. Došlo k prodloužení provozu v ranní i odpolední špičce, byly trvale nasazeny velkokapacitní vozy Ikarus. K podstatným změnám v grafikonech městské hromadné dopravy pak došlo na počátku roku 1979 s ohledem na úpravy začátků pracovní doby. Vzhledem k nutnosti úspory nafty a vytvoření rezerv pro další nutné rozšiřování dopravy byl v roce 1980 prováděn rozsáhlý průzkum přepravních nároků na jednotlivých linkách a postupně vyloučeny všechny neefektivní spoje.

Ještě před zrušením elektrické dráhy se začalo uvažovat o trolejbusové dopravě, která měla tramvaje nahradit a převzít dopravní obsluhu nově budovaných sídlišť na Skřivánku a Severní terase. V roce 1970 měla být uvedena do provozu trolejbusová trať na trase Předlice - Klíše - Hvězda - Londýnská - Velká hradební - Předmostí. Délka tohoto úseku činila 5,2 kilometru. Trať již byla projektově připravena a zakoupen materiál. Na poslední chvíli bylo však od tohoto záměru upuštěno a postupně rušená tramvaj byla nahrazena autobusovou dopravou. Kopcovitý terén, úzké ulice v centru a rychlá výstavba sídlišť však postupem času dostávala tolik propagovanou autobusovou dopravu do neřešitelných situací. Nízký interval na linkách MHD a autobusy sjíždějící se na jednom místě v centru vytvářely dopravní kolapsy a nedýchatelné prostředí. Přelom sedmdesátých a osmdesátých let je charakteristický zaváděním rychlíkových jednosměrných linek, které ráno svezou cestující z okolních sídlišť do průmyslové oblasti. Odpoledne se opakuje totéž, ale v opačném směru. Vzhledem k nedostatku městských autobusů bylo ústeckou zvláštností nasazování dálkových autobusů na tyto linky. Tento nepříznivý stav byl důvodem k rozhodnutí o výstavbě trolejbusových tratí v Ústí nad Labem, ke kterému došlo v roce 1981. O tři roky později byl položen základní kámen ke stavbě první tratě Severní Terasa - centrum - Všebořice. V závěru roku 1987 obdrželo Ústí prvních pět trolejbusů Škoda 14 Tr. Těmito vozy byl zahájen provoz na první lince číslo 51 Stříbrníky - Holoměř. Stalo se tak 1. července 1988. Od té doby autobusy postupně ustupují ekologické a kapacitní trolejbusové dopravě. Rok 1989 přinesl nástup trolejbusů ve větším měřítku. Byla zahájena doprava ze Všebořic přes Důlce na Severní terasu. Trolejbusové linky nahradily v květnu téhož roku nejfrekventovanější autobusovou linku na trase centrum - Hornická - Elba - Severní Terasa. Od 30. června 1990 jezdí trolejbusy i v nočním provozu. Závěr roku 1991 přinesl výrazné zlepšení dopravy do sídliště Dobětice, kde byla situace pro obyvatele již neúnosná. Hlavní průtah sídlištěm byl v rekonstrukci a autobusy kličkovaly mezi zaparkovanými automobily po sídlišti. V roce 1992 se dostalo pod troleje sídliště v Krásném Březně. V roce 1994 zahájily trolejbusy provoz na okružní trase přes Klíši, zatrolejován byl průtah ulicí Bělehradskou a Sociální péče na Severní terasu. Doprava do tohoto sídliště se výrazně zrychlila.

Během deseti let bylo vystavěno přes pětadvacet kilometrů trolejbusových tratí, nová vozovna ve Všebořicích a pět měníren elektrického proudu. V provozu v roce 1994 bylo sedm trolejbusových linek, dopravní podnik vlastnil pětapadesát trolejbusů, z toho padesát kloubových. I přes finanční potíže město dotuje výstavbu nových tratí a finanční prostředky se daří získávat i ze státního fondu životního prostředí.


Obsah Předchozí kapitola Následující kapitola