Vývoj školství
S organizací školství započala česká správa již v květnových dnech. Přílivem nového obyvatelstva přicházely do města i děti a pro ně bylo zapotřebí zajistit nezbytné školní vyučování. Proto jednou z prvních vyhlášek, které místní národní výbor vydal, byla vyhláška č. 4 z 30. května 1945 o zápisu dětí školou povinných do českých národních škol. Vyhláška se vztahovala pouze na české obyvatelstvo a děti se mohly hlásit do škol mateřských, šesti až jedenáctileté do škol obecných a ty starší, které prokázaly náležité znalosti obecné školy, byly přijímány do škol měšťanských.Této vymoženosti mohly využívat pouze děti českých rodičů, výjimečně školou povinné děti ze smíšených manželství, u nichž nebyly ze strany národních výborů žádné národnostní námitky, a které zvládaly přiměřeně český jazyk. Zápisy se konaly ve dnech 5. a 6. června 1945 pro všechny druhy škol v dnešní 1. ZŠ v Palachově ulici. Na ostatních místech Ústí nad Labem byly provedeny zápisy na prozatímních místních národních výborech. Protože během prázdnin přibývali další osídlenci do města a jeho okolí, přihlašovali rodiče ke školní docházce své děti průběžně celé prázdniny.
Německých dětí se zápisy netýkaly. Většina z nich neuměla česky ani slovo a vesměs začaly s vyučováním až po provedeném odsunu do Německa.
Většina školních budov se nacházela po osvobození v dezolátním stavu. Němci je během války neopravovali. Často je používali pro zcela jiné účely a z toho důvodu byly také i přebudovány. Budovu Masarykovy národní školy v Ústí nad Labem používali váleční slepci a její učebny sloužily jako dílny. Škola v Krásném Březně byla dána k dispozici německému četnictvu a jako kasárna byla také celá upravena. V řadě školních budov umisťovali Němci své vojsko nebo uprchlíky ze Slezska. Učebny se proměnily v noclehárny a jejich nábytek se rozvezl na různá místa. Stalo se například, že nábytek předlické školy byl nalezen v Hliňanech a ve mlýně u Řehlovic, nábytek z ústeckých škol byl uložen z velké části ve skladišti v chemické továrně, kde při náletu shořel. Nábytek, volně uložený na prostranství školních dvorů, který nikdo nerozkradl, po částečných úpravách mohl být nastěhován do alespoň provizorně opravených škol. Poslední pohromou pro školní budovy bylo dubnové bombardování města, ve kterém došlo k úplnému zničení budovy obecné školy v Ústí nad Labem v Solní ulici (v místech dnešní "staré" tržnice), německé měšťanské školy na Střekově, kde Němci zřídili kasárna SS, a bývalé české státní obecné školy na Střekově. Značně poškozena byla budova měšťanské školy v Ústí nad Labem na Školním náměstí a gymnasium. Velké škody utrpěly dvě školní budovy v Krásném Březně následkem výbuchu v muničním skladu 31. července 1945. Jednalo se o budovy české i německé školy v Krásném Březně.
Po provedení nejnutnějších oprav se započalo sporadicky s vyučováním již před prázdninami. Začátkem září roku 1945 stoupl počet dětí do té míry, že nebylo absolutně možné je všechny umístit ve školních budovách, které mělo město v tu dobu k dispozici. Opravné práce v poškozených budovách pokračovaly velmi pomalu a stále narážely na nedostatek pracovních sil, materiálu a jiné organizační potíže. Největší nedostatek školních prostor se projevoval ve vnitřním městě. Navzdory všem intervencím ze strany rodičů i školních úřadů nebylo možné umístit všechny děti do škol ve vnitřním Ústí a na Střekově. Z toho důvodu nebylo také všude zavedeno úplné polodenní vyučování všech dětí. Tak například měšťanskou školu v Palachově ulici počátkem září navštěvovalo 544 dětí, které byly rozděleny do 15 tříd a učily se v sedmi učebnách. Nejvíce přeplněna byla obecná škola, rovněž v Palachově ulici, se svými 703 dětmi. V průběhu října byla výuka v obecných školách rozdělena do 28 tříd, které byly umístěny ve školní budově v Palachově ulici a v ulici České mládeže, v ulici Prokopa Diviše a ve staré škole na Skřivánku.
Měšťanská škola se svými 17 třídami byla stěsnána do budovy v Palachově ulici do devíti učeben. Měšťanka na Střekově, i když do ní příslušelo 323 žáků nezahájila provoz ani v říjnu roku 1945. Dalším velkým problémem školství byl nedostatek učitelů. V září 1945 se samotnému městu nedostávalo asi dvacet učitelů. Tato tíseň byla především podmíněna svízelnou bytovou situací. Dvacet pět učitelů, kteří byli v době prázdnin ustanoveni do Ústí nad Labem, nemělo v září byt. Ani ve druhém roce obnoveného školního vyučování nebyl stav národních škol plně uspokojivý. V září 1946 otevřelo město pět obecných škol, a to v Churchillově ulici č. 29 a 31, v ulici Prokopa Diviše 9, v Bělehradské 58, ve Smetanových sadech 1. Další obecné školy fungovaly v Krásném Březně, v poškozené budově bývalé české školy, jedna na Bukově, v Předlicích a v Trmicích a dvě na Střekově. Měšťanky potom byly tři ve městě a po jedné v Krásném Březně, na Střekově a v Trmicích. Vybavení škol nábytkem a hlavně pomůckami bylo velmi skromné. Většina škol postrádala i ty nejnutnější vyučovací pomůcky. Školám na všech stupních chyběly učebnice, sešity a knihy, vhodné pro vybavení žákovských a učitelských knihoven. Žáci se učili tzv. elementárku, což byly základy čtení, psaní a počítání a základy pravopisu českého jazyka. Ve třídách se nacházely děti, jejichž znalost mateřského jazyka byla velmi slabá. Dále se probírala politická výchova, při které postrádali učitelé vůbec základní osnovy a příručky a využívali při práci i časopisy. Nejpoužitelnější se jevil tehdejší Svět v obrazech. Vyučování tzv. reálií se omezovalo pouze na základní pojmy a sloužilo především k jazykové průpravě. Kreslení, psaní, hudební výchova a výchovné ruční práce byly předměty nejméně problémové a k jejich zvládnutí učitelé nevolali po žádných příručkách a usměrňujících osnovách.
Již na obecné škole se vyučoval ruský jazyk. Každý třídní učitel musel zvládnout ruštinu, nejrychleji navštěvováním kursů ruského jazyka pro učitele, narychlo zřizovaných při některých měšťankách. 6. června 1946 došlo v Ústí nad Labem ke zřízení pomocné školy. Její zřízení bylo vynuceno značným počtem dětí se sníženými duševními schopnostmi, které nestačily ostatním dětem v obecné škole, ale jinak byly vzdělávání schopné. Původně byla nouzově umístěna ve školní budově u Smetanových sadů, později přesídlila do budovy 2. obecné školy v ulici Prokopa Diviše. Ve školním roce 1946/47 navštěvovalo školu 36 dětí, v následujícím roce se ve třech třídách učilo 50 dětí.
