Rozhlasový vysílač Ústí nad Labem

V protileteckém krytu v Mariánské skále byla instalována malá vojenská vysílačka. Vysílala téměř po celou dobu války a její význam zvláště vzrostl po bombardování města 17. a 19. dubna 1945, kdy byl zničen městský rozhlas a telefonní ústředna na hlavní poště. Na vlnové délce 249,5 m, prostřednictvím rozhlasového přijímače se obyvatelé města a celého okresu dovídali o přeletech bombardovacích letadel, o začátku a konci poplachu a o jiných bezpečnostních opatřeních, důležitých pro chod života ve městě. 8. května 1945 v odpoledních hodinách předal tuto vysílačku německý vrchní starosta Franz Czermak delegaci revolučního národního výboru. Obsluhou vysílačky byl pověřen dvacetiletý student a radioamatér Josef Šrámek a pan Hons. Provizorní vysílač se stal hlavním zdrojem informací pro obyvatelstvo. 8. května 1945 ve 14 hodin odpoledne se ozvalo první české vysílání následujícího znění: "Občané českoslovenští. Události posledních dnů vás nesmí překvapit. Jsou výsledkem dlouholeté obětavé práce většiny českého národa, konečně nastává onen dlouho očekávaný okamžik, kdy český národ se stává opět svobodným. Občané, zachovejte klid a pořádek, zůstaňte na svých pracovních místech, chod veřejného života nesmí doznat poruchy, zásobování města musí zůstat zajištěno. Veškerou výkonnou moc ve městě přebírá československý revoluční národní výbor. Vyčkejte dalších pokynů. Budeme-li vás potřebovat, zavoláme vás, poslouchejte místní vysílač na vlně 260 m. Československý národní výbor." V německé řeči byla potom informována většina obyvatelstva města o vývoji situace v posledních hodinách.

Hlasatelé v dalších relacích požádali české obyvatelstvo o zapůjčení gramofonových desek s českou hudbou a písničkami. Okamžitě po odvysílání této výzvy přicházeli Češi, hlavně z předměstských čtvrtí a přinášeli české nahrávky. A tak kromě hlášení dvojjazyčných směrnic a nařízení se z éteru linula česká hudba. Začátek a konec relace ohlašoval tikot budíku a v prvních dnech se vysílalo téměř nepřetržitě, bez pevného stanovení času vysílání. Aby vysílání bylo pohotovější, byl natažen z budovy syndikátu (sídla Revolučního národního výboru) do Mariánské skály kabel. První redaktoři, Josef Šrámek a Hons, u vysílačky i spali. Protože v následujících porevolučních měsících nefungovaly poštovní úřady a vyhlášky a nařízení okresní správní komise se nedostávaly včas na místní národní výbory nebo komise, byl nařízen pro předsedy na obcích povinný odposlech vysílání pokynů a zpráv Okresní správní komise v Ústí nad Labem na vlnách 206 m (1190 kiloherzů). Vysílač Ústí nad Labem se stal zdrojem informací pro celý okres.

Z Mariánské skály byla vysílací stanice přenesena do budovy bývalého ONV na dnešní Mírové náměstí (dnes sídlo spořitelny). Pro veřejnost vysílal od června vždy v 8.30, 12.30, 19.30 a ve 20 hodin zprávy z okresní správní komise a místního národního výboru, policejní a četnická hlášení, informace z kulturních organizací, z velkých a větších průmyslových podniků a jiných veřejných institucí. Část zpráv, které se týkaly německého obyvatelstva, se vysílala v německém jazyce. V srpnu roku 1945 byl vypracován první plán pro výstavbu krajského rozhlasu a vytvořen komitét pro zřízení severočeského vysílače. Program se rozrůstal, místnosti v podkroví budovy ONV nestačily a město začalo pomýšlet na novou budovu, do které by byla vysílací stanice i se studiem a kancelářemi přenesena. Vhodným objektem, jak svým položením, tak interiérem se stala reprezentativní Wolfrumova vila. 24. prosince 1945 ústecký rozhlas poprvé vysílal z nových studií. V této vile, v ulici Na schodech č. 10, se nachází rozhlas do dnešních dnů. Od 15. prosince 1945 začal vycházet pravidelně dvakrát měsíčně i program již Severočeského vysílače Ústí nad Labem v Ústeckém věstníku ONV Ústí nad Labem. Kromě pravidelných relací, které začínaly v 7 hodin ráno přenosem zpráv z Prahy, vysílal osm hodin denně zábavné a vzdělávací pořady. Od 1. února 1946 přejímal od 8 hodin zprávy pro školy z pražského vysílání a poslední relace, většinou pestrý pořad hudby a slova, byla vysílána po 20 hodině.


 

 

 

 

Tato vysílání byla určena již jen pro české posluchače, protože byla vysílána v české řeči, a protože podle zákona o konfiskaci movitého i nemovitého majetku, byly Němcům všechny radiopřijímače a elektrotechnické přístroje zabaveny. Vráceny byly pouze německým antifašistům, pokud se prokázali konečnou bílou antifašistickou legitimací a později těm neodsunutým Němcům v rámci dekonfiskačního řízení, t. j. požádali-li o to, a to jen v případě, že národní výbor ještě nějaké radiopřijímače měl. Místní národní výbory totiž zabavené přístroje přidělovaly přednostně československým občanům, kteří se vrátili z koncentračních táborů a věznic, příslušníkům čs. zahraničních jednotek nebo partyzánských skupin a občanům, jimž byl rozhlasový přijímač zničen válečnými událostmi nebo zabaven německými okupanty. Takový byl předpis. Ve skutečnosti bylo množství zabavených radiopřijímačů rozkradeno samotným úřednictvem nebo zničeno špatným skladováním. V průběhu roku začal ústecký rozhlas vysílat ve třech hlavních časových blocích ve všední dny, v neděli a o svátcích ve dvou celcích, poledním a večerním, který končil ve 22 hodin. Podle ankety "Jak nás posloucháte" byl Severočeský rozhlas v Ústí nad Labem poslouchán nejen na Ústecku, ale i v děčínském, teplickém a duchcovském okrese. Mezi nejoblíbenější pořady patřila ranní informační služba posluchačům, spojená s upozorňováním na význačné historické události příslušného dne. Každé pondělí od 12 hodin byl vysílán pořad Týden v zrcadle věků, který se slovem i hudbou věnoval událostem, na které bylo třeba v tom kterém týdnu upozornit.

Po dlouhých jednáních úřadů a všech zainteresovaných složek byl 1. března 1947 Severočeský vysílač převzat Československým rozhlasem. Místo původního devítihodinového vysílání denně začal Čsl. rozhlas ústecké vysílání vysílat pouze hodinu denně. Tak vlastně legalizací a uznáním vlády a potvrzením skutečnosti, že severní Čechy svůj krajský vysílač potřebují, byli posluchači zklamáni a ochuzeni o své oblíbené pořady.


Obsah Předchozí kapitola Následující kapitola