Historie Státní vědecké knihovny v Ústí nad Labem se začíná psát
rokem 1945. Začátkem srpna 1945 přidělilo město Městské veřejné
a studijní knihovně, jak se tehdy nazývala, místnost v ředitelně
obecné školy u dnešních Smetanových sadů. Prvním knihovníkem a
ředitelem se stal dr. František Hejl.
V listopadu 1945 se knihovna přestěhovala do ulice Prokopa Diviše
č. 12. V přízemí budovy bylo umístěno společné výpůjční oddělení
pro dospělé, děti a mládež, později též kancelář s manipulační
a skladištní místnosti. V těchto prostorách začala knihovna půjčovat
čtenářům 16. listopadu 1945. Na konci roku 1945 ji navštěvovalo
602 zapsaných dospělých a 86 dětských čtenářů. Vybírat si mohli
z 4 050 svazků, z nichž část pocházela z české veřejné knihovny
a část z německé městské knihovny.
Z nevyhovujících prostor se Městská knihovna přestěhovala v r.
1946 do nárožní budovy v Revoluční třídě č. 41, kde byly upraveny
prostory bývalé Fouskovy kavárny a cukrárny v prvním a částečně
i druhém poschodí. Zde byla slavnostně otevřena 14. října 1946 jako Ústřední knihovna města Ústí n. L. Na podzim
téhož roku byla otevřena první její pobočka v Předlicích. V r.
1947 knihovna rozšířila své služby v dalších částech města - v
Krásném Březně, Trmicích a posléze na Bukově. V listopadu 1949
byla zřízena pobočka na Střekově, v únoru 1954 na Klíši a počet
poboček rostl i v dalších letech. Např. v r. 1964 bylo v provozu
již 9 poboček (Bukov, Červený vrch, Klíše, Krásné Březno, Předlice,
Střekov, Střekov-osada a Trmice). V současné době pracuje sedm
poboček, z nichž nejmladší je mojžířská pobočka (otevřena v březnu
1991) a pobočka Stříbrníky (zahájila činnost v březnu 1992 s knižním
fondem ze zrušené pobočky Severní Terasa).
Dne 25. listopadu 1948 rozhodla rada MěNV v Ústí n. L., aby budova
ve Velké hradební 49, která byla postavena v letech 1914 a 1915
a dosud sloužila oblastní úřadovně ministerstva informací, byla
přidělena městské knihovně. Počátkem ledna 1949 v ní knihovna
zahájila činnost. Ústeckým čtenářům slouží dodnes, nyní jako vědecká
část Státní vědecké knihovny. Podle směrnice ministerstva školství
a osvěty o nové organizaci lidového knihovnictví převzala knihovna
počátkem roku 1951 další funkce a přešla pod řízení KNV s novým
názvem Krajská lidová knihovna v Ústí nad Labem.
Od 6. prosince 1953 se nazývala Krajská knihovna Maxima Gorkého
(KKMG). V té době se proslavila pořádáním literárního a hudebního
semináře, což byly cykly přednášek pro vyspělé čtenáře knihovny.
(Hudební seminář dal podnět k ustavení Kabinetu pro studium hudby
a dramatu, jenž rozvíjel svou činnost ve spolupráci s Krušnohorskou
filharmonií a operou krajského divadla několik let.) Charakter
vědecké knihovny se začal vytvářet poté, co usnesení rady KNV
z 22. června 1954 stanovilo, že KKMG má pečovat o vědeckou a naučnou
literaturu, protože v Ústeckém kraji neexistovala vědecká knihovna.
Po reorganizaci územního členění Československa vstoupila KKMG
do r. 1961 jako knihovna I. kategorie s krajskou funkcí. Funkci
vědecké knihovny zvýraznila vybudováním oddělení přírodních věd
a techniky a na podzim r. 1965 i oddělením společenských věd a
umění. To již pod vedením Jaroslava Prskavce, který převzal řízení
knihovny 30. října 1962.
Nedostatek skladových, ale i čtenářských prostor vedl k požadavku
přistavět k budově ve Velké hradební zvláštní křídlo. V r. 1962
byl schválen projekt podle návrhu již z r. 1954, přístavba se
však neuskutečnila. (Od r. 1991 se konečně realizuje přístavba
křídla podle projektu vypracovaného v letech 1986 a 1987 ing.
architektem Koubou s kolektivem. Po jejím dokončení získají ústečtí
občané moderní třípodlažní knihovnu s velkým volným výběrem).
Rozšiřování čtenářské obce vyústilo v přestěhování oddělení děti
a mládež do nově postaveného Domu kultury ve Velké hradební 19
v r. 1964.
Od 1. ledna 1971 byl ředitelem knihovny jmenován Ladislav Zoubek.
Za jeho téměř dvacetiletého vedení byly rozšířeny služby čtenářům
o studovnu společenskovědní a politické literatury, rozšířila
se činnost bibliograficko-informační služby s výrazným zaměřením
na region severní Čechy, vzniklo oddělení časopisů a hudební oddělení
spojené se studovnou publikací z oboru výtvarného umění. Od r.
1977 začala pracovat zvuková knihovna pro nevidomé jako jediná
specializovaná knihovna pro zrakově postižené v Severočeském kraji
a byly otevřeny tři nové pobočky na Severní terase, Kamenném vrchu
a ve Všebořicích.
V r. 1976 získala knihovna nový statut, podle něhož se stala veřejnou
univerzální vědeckou knihovnou pro region severní Čechy, okresní
knihovnou okresu Ústí nad Labem a městskou knihovnou s názvem
Státní vědecká knihovna Maxima Gorkého (na konci r. 1990 bylo
jméno ruského spisovatele z názvu vypuštěno). Od 1. července 1979
je knihovna příjemcem povinného výtisku všech českých a slovenských
knižních a českých časopiseckých titulů. Proto silně vzrostl požadavek
na skladové prostory. V letech 1985 až 1987 byl postaven sklad
ve Vaňově s kapacitou 100 000 knih a vázaných časopisů. V červnu
1990 převedl SčKNV do majetku knihovny budovu v Churchillově ul.
č. 3. Dne 1. července 1990 byl ředitelem knihovny jmenován ing.
Aleš Brožek a od 1. ledna 1991 je zřizovatelem Ministerstvo kultury
ČR.
V současné době knihovna využívá obou budov pro služby čtenářům.
V ulici W. Churchilla byla 1. září 1993 otevřena půjčovna beletrie
a populárně naučné literatury, hudební oddělení s komplexními
informačními službami a půjčovna a čítárna novin a časopisů. Od
1. ledna 1995 zde působí i oddělení pro děti a mládež, které se
sem přestěhovalo z Domu kultury. V budově ve Velké hradební je
půjčovna naučné literatury, oddělení časopisů a odborné studovny
vybavené výpočetní technikou tak, aby se mohly vyhledávat informace
na nejrůznější témata čtenářských dotazů. Na území města dále
pracuje sedm poboček a zvuková knihovna. Celá knihovna má v současnosti
více než půl milionu knih a svázaných časopisů, téměř 15 tisíc
gramodesek, kompaktních disků a magnetofonových kazet, 15 tisíc
diapozitivů, 7 tisíc hudebnin, 20 tisíc norem a přes 1 500 titulů
novin a časopisů. Registrovaných čtenářů je přes 10 000 a knihovnu
navštěvují v průměru 15x ročně.