Městské divadlo 1945-1995
Poválečná éra ústeckého divadla 1945-1946
V květnu 1945 byla budova ústeckého divadla převedena pod správu českých orgánů a divadlo nazváno "Slovanské divadlo Beneše a Stalina". V červnu 1945 byl název změněn na název "Městské divadlo v Ústí nad Labem". V té době se ustanovil činoherní soubor, který pod vedením ředitele Zd. Vyskočila provedl 28. července 1945 svou první premiéru, Tylovu Fidlovačku. Vůbec prvním poválečným představením v ústeckém divadle byla Smetanova Prodaná nevěsta, kterou s teplickým "Divadlem severu" provedl dirigent J. Bártl. Divadlo se stalo i působištěm nově založeného "Městského symfonického orchestru", který zde pod taktovkou dr. Kubánka a později i V. Kafky a F. Achace uváděl své koncerty. V prosinci 1945 nastoupil do funkce ředitele divadla K. Jičínský. Po jeho nástupu se brzy začaly poměry v divadle komplikovat. V souboru činohry docházelo k názorové diferenciaci, až nakonec došlo k rozštěpení souboru a po ukončení první poválečné sezóny 1945-1946 byl soubor rozpuštěn.
Ústecké divadlo v letech 1948-1992 Ke konci sezóny 1948-1949 došlo k zásadní reorganizaci divadla. Operetní soubor byl přestěhován do Teplic a baletní soubor rozpuštěn. V divadle zůstala opera a od sezóny 1949-1950 byl zřízen nový baletní soubor. Pohraničí bylo posíleno celým ročníkem tanečního oddělení Státní konzervatoře v Praze, který nastoupil v Ústí. Pod vedením choreografky a profesorky L. Hrdinové nastudoval první baletní premiéru "Špalíčku" B. Martinů a uvedl ji 25. června 1950. V sezóně 1949-1950 byla provedena i reorganizace divadelní sítě. Divadla v Ústí, Teplicích a Mostě byla sloučena pod jedno ředitelství v Teplicích. Ředitelem spojených divadel byl jmenován T. Šeřinský a později J. Pacl. Experiment skončil po necelých dvou letech.
Ústecké divadlo se znovu osamostatnilo a na začátku sezóny 1952-1953 byl jeho ředitelem jmenován Vl. Bauer. Na konci sezóny 1951-1952 odešel šéf opery J. Bártl do Košic. Na jeho místo nastoupil J. Budík. O rok později odešla do Prahy choreografka L. Hrdinová a na její místo nastoupil J. Judl. V roce 1955 se stal šéfem opery O. Lapka a v r. 1956 se vrátil zpět J. Bártl a převzal funkci ředitele divadla a šéfa opery. V roce 1958 nastoupil jako šéf baletu P. Šmok, ale ne na dlouho. V r. 1960 odešel J. Bártl do Prahy a P. Šmok do Ostravy. Ředitelem divadla byl jmenován M. Linka a šéfem baletu R. Braun. Funkce šéfa opery zůstala na dvě sezóny neobsazena. Až v roce 1962 se stal ředitelem J. Šťastný a do funkce šéfa opery nastoupil Fr. Vajnar. V roce 1969 odešel J. Šťastný do Prahy a na jeho místo nastoupil J. Mikula. V letech 1967-1968 došlo také k první rozsáhlé rekonstrukci divadla, včetně jeho administrativní části.
V roce 1968 došlo k další úpravě názvu divadla. Stalo se "Státním divadlem Zdeňka Nejedlého". V roce 1972 bylo do svazku Státního divadla Zdeňka Nejedlého administrativně přičleněno Činoherní studio. V roce 1973 nastoupil nový šéf baletu V. Malcev a roku 1974 se stal šéfem opery P. Vronský. Rok 1976 byl ve znamení nástupu H. Machové do funkce šéfa baletu, o rok později nastoupil do funkce ředitele Vl. Nemolovský a roku 1979 se stal šéfem opery N. Snítil. V roce 1984 byl šéfem opery jmenován P. Jonáš, v roce 1986 se stal ředitelem M. Krejčí. O rok později (1987) byla zahájena rekonstrukce a dostavba divadla. Soubory opery a baletu přešly do náhradního prostoru Domu kultury. V roce 1989 byl šéfem baletu jmenován J. Blažek.
V roce 1990 bylo divadlo přejmenováno na "Státní divadlo" a do funkce ředitele jmenován P. Jonáš. Funkcí šéfa opery byl pověřen J. J. Wolf, na začátku sezóny 1990-1991 byl šéfem opery jmenován V. Urban, začátkem roku 1991 byl znovu pověřen J. J. Wolf a v roce 1992 se stal šéfem opery Fr. Babický. V roce 1992 byla administrativním vedením baletu pověřena sólistka B. Honsová a uměleckým vedením baletní pedagog a choreografka E. Erkina. Ještě během téhož roku byla B. Honsová jmenována šéfem baletu a E. Erkina dramaturgem a choreografkou baletu s kompetencí k jeho uměleckému vedení.
