Balet
V roce 1946 byl v divadle zřízen provozní balet, aby pod vedením choreografa P. Smolíka působil v tanečních výstupech oper a operet. Soubor existoval do roku 1949. V rámci reorganizace divadla byl nakonec rozpuštěn.Historie samostatného baletního souboru v ústeckém divadle se datuje od roku 1950. Prvním šéfem baletu byla jmenována choreografka L. Hrdinová, do té doby profesorka pražské konzervatoře. Angažovala do Ústí celý ročník tanečního oddělení. Mezi angažovanými byla i Hana Machová, pozdější šéfka baletu, a dlouholetá přední sólistka baletu Jaroslava Mládková. O rok později nastoupila sólistka Radmila Salamanczuková, která také věnovala ústeckému baletu celý svůj umělecký život. První samostatnou inscenací baletu byl Špalíček B. Martinů. 25. červen 1950 byl dnem jeho premiéry. Baletní soubor se zapojil tanečními výstupy do operního repertoáru a nastudoval své další baletní inscenace Gluckova Dona Juana, Chačaturjanovu Maškarádu, Korsakovovo Španělské capriccio, Délibesovu Coppelii a další.
L. Hrdinová byla pro ústecký balet neocenitelná. Vychovala řadu schopných tanečních umělců a položila pevné základy pro další úspěšnou existenci souboru. Teprve poté, v roce 1953, se vrátila k pedagogické práci na pražské konzervatoři. Téhož roku, po odchodu L. Hrdinové, se vedoucím baletu stal choreograf Josef Judl. Jeho první inscenací bylo Čajkovského Labutí jezero. V další dramaturgii se orientoval také na světoznámé tituly: Korsakovovu Šeherezádu a Asafjevovu Bachčisarajskou fontánu. Inscenoval také baletní tituly ze současné české literatury - Vostřákovu Sněhurku a Kalašovy Zásnuby s překážkami, které uvádí 15. listopadu 1957 v československé premiéře.
K význačným tanečníkům Judlovy éry patřili Hilda Grubiciová, Taťána Hernychová, Květa Nosková, Eva Křížová, Radmila Salamanczuková, Václav Štadler a Miroslav Dvořák. V roce 1955 nastupila skvělá sólistka ústeckého baletu Margit Novotná. Koncem sezóny 1957-1958 odešel K. Judl do důchodu.
Na Judlovo místo nastoupil v roce 1958 choreograf Pavel Šmok. Zahájil jako šéf baletu sice krátkou, ale pro ústecký balet velmi významnou éru. Jako první inscenaci nastudoval P. Šmok Dvořákovy Valčíky, Novákovu Svatební košili a Schumannův Karneval. Následoval Karajevův balet Sedm krasavic, který měl 29. března 1959 svou československou premiéru. K dalším počinům ústeckého baletu patřil rovněž Burghauserův Sluha dvou pánů. Nejúspěšnější ústeckou inscenací se stala bezesporu Brunsova Nová odyssea. P. Šmokem angažoval vynikajícího sólistu Zdeňka Kozlíka, který se stal partnerem Margit Novotné. Oba umělci se v následujích letech svými nezapomenutelnými výkony trvale zapsali do historie ústeckého divadla. V roce 1960 P. Šmok odešel do Ostravy.
V první polovině sezóny 1960-1961 řídil baletní soubor hostující choreograf Luboš Ogoun a se zdejším souborem nastudoval inscenaci Milhaudova Vola na střeše. V roce 1960 byl jmenován do čela baletu baletní pedagog a choreograf Robert Braun. Svou éru zahájil nastudováním Prokofjevova Kamenného kvítku. Následovaly inscenace Čajkovského Šípkové Růženky, Vackova Větru ve vlasech, Dvořákových Slovanských tanců, Čajkovského Labutího jezera, Vackovy Poslení pampelišky, ale i Nedbalova baletu Z pohádky do pohádky, Adamovy Giselle a Fallovy Čarodějné lásky. R. Braun angažoval také sólisty Jaroslavu Pelcovou a Zdeňka Weidenthalera. Ti po léta patřili k oporám baletního souboru a svými výkony rozdávali ústeckým divákům krásu baletu a hluboce se vryli do jejich povědomí. Robert Braun v roce 1966 odešel do Rakouska.
Po R. Braunovi v roce 1967 převzal balet choreograf Gustav Voborník. Hned po nástupu nastudoval Vostřákovu Viktorku a Fallův Třírohý klobouk. Jeho další inscenací byla Křížkova Balada o námořníku a svou dvouletou éru na ústeckých prknech uzavřel premiérou Asafjevovy Bachčisarajské fontány. Psal se rok 1969 a do funkce šéfa baletu se vrátil Robert Braun. Vzápětí inscenoval Nedbalova Hloupého Honzu. Po něm Chačaturjanovu Gajane. Po dobu dlouhé nemoci R. Brauna ve funkci šéfa baletu zastupoval Z. Weidenthaler, který zároveň nastudovával jako choreograf taneční výstupy do inscenovaných oper. V roce 1973 odešel R. Braun do důchodu. Vedením baletu byl nadále pověřen Z. Weidenthaler. V Ústí hostoval šéf olomouckého baletu Josef Škoda. Nastudoval premiéry Vostřákovy Sněhurky a Prokofjevova Kamenného kvítku.
V roce 1974 převzal vedení baletu Viktor Malcev. Nastoupil do funkce baletního mistra. Se souborem spolupracovali hostující choreografové. Burghauserova Sluhu dvou pánů nastudoval Jiří Blažek. Nedbalův balet Jak Honza ke štěstí přišel, Vasilenkovu Mirandolinu a Nyklovy Zásnuby na vinici Emerich Gabzdyl. Petrovovo Stvoření světa nastudoval Jiří Blažek a Pauerova Ferdu Mravence divákům představila ve svém nastudování Hana Machová. Ta byla v roce 1977 jmenována do funkce šéfky baletu. H. Machová svou éru začala skvělým dramaturgickým počinem - inscenací Bizet-Ščedrinovy Carmen a Šostakovičovy Dámy a chuligána v choreografii hostujícího Františka Pokorného. H. Machová doplnila baletní soubor, nastoupili noví sólisté Petra Tolašová, Blanka Honsová, Dagmar Veselinovičová, Viola Skalová, Pavla Zaoralová, Hubert Kindl, Jiří Novák, Boris Zaoral, Erik Farkaš a Jaroslav Melichar. K nejvýznamnějším inscenacím éry H. Machové patřila Heroldova Marná opatrnost, Beethovenův Prometheus a Bukového Hirošima, obě v její choreografii. Martinů Špalíček byl realizován v choreografii hostující Libuše Hynkové. Matějkův balet O loupežníku Rumcajsovi a světovou premiéru Klinkové Kaliakry diváci zhlédli opět v choreografii H. Machové. Československá premiéra Molčanova Macbetha se uskutečnila v choreografii hostujícího Jiřího Blažka.
V roce 1987 byla zahájena rekonstrukce divadelní budovy. Baletní soubor začal hrát v Domě kultury. První premiérou baletu v novém prostředí je Pugniho Esmeralda v choreografii H. Machové a J. Blažka. V roce 1988 odchází H. Machová do důchodu. Na její místo nastoupil v roce 1989 choreograf Jiří Blažek. Jeho první inscenací se stala Vostřákova Sněhurka a Martinů Špalíček v choreografii hostující Libuše Hynkové. J. Blažek angažoval vynikající lotyšskou umělkyni, baletní pedagožku, Elitu Erkinu a doplnil sólistický ansámbl o výborné tanečníky ze SNS Jelenu Kinkeris, Roberta Kinkeris a Alexe Zingfelda. Vzápětí Blažek nastudoval Prokofjevova Romea a Julii. Následovala Pocta Amadeovi v choreografii hostujícího Petra Velety. Dalším počinem byla premiéra Domu Bernardy Alby v choreografii Roberta Baloga a Gershwinovy Rhapsody In Blue v choreografii Markéty Záděrkové. V roce 1991 J. Blažek odešel do důchodu.
Po jeho odchodu byla administrativním vedením baletu pověřena sólistka Blanka Honsová a uměleckým vedením Elita Erkina. Ze SNS přišli do Ústí další dva vynikající umělci: tanečníci Aische Rachimova a Viktor Fedorčenko. V choreografii E. Erkiny a hostující L. Hynkové inscenovali soubor Baletní koncert. Jeho premiéra se setkala s mimořádným ohlasem.
V roce 1992 byla Blanka Honsová jmenována šéfkou baletu a Elita Erkina choreografkou a dramaturgem baletu.
