Rekonstrukce divadla v letech 1967-1972
V lednu 1967 bylo přistoupeno k renovaci ústeckého divadla. Podle projektu ing. arch. Miroslava Maxy a ing. arch. Arnošta Bergra byla vyměněna sedadla, v kuloárech položen mramor, stěny byly vytapetovány a veškeré malby a dekorativní prvky výzdoby divadla restaurovány. Byla také vybudována osvětlovací kabina a vybavena r. 1970 paměťovým ovládacím pultem firmy Strand-Electric. Byla provedena přístavba administrativní části divadla a nová fasáda. Renovace se prováděla za provozu divadla. Pouze v lednu 1967 a od června do září 1968 byla budova divákům uzavřena.
Rekonstrukce divadla v letech 1986-1993 Další rekonstrukce a dostavba Státního divadla byla rozhodnuta již v roce 1984. Důvodem byl havarijní stav jevištního zařízení, elektroinstalace, vodovodních rozvodů i topení a nevyhovující dispoziční řešení zázemí divadla. Úvodní projekt byl zpracován v Krajském projektovém ústavu v ateliéru ing. arch. Rudolfa Bergra. Autorem projektu se stal ing. arch. Milan Krejčík. Spolu s ním se na projektu spolupodíleli zejména ing. Vlastimil Brabec v oblasti elektroinstalací, ing. Karel Schovanec měl na starosti divadelní techniku a arch. Ladislav Špás se věnoval oblasti vnitřního vybavení.
Projekt zahrnoval rekonstrukci historické budovy v celém komplexu kvalit: stavební restaurace exteriéru a interiéru, modernizaci jevištní, osvětlovací a audiovizuální techniky. K tomu nutno přičíst první etapu dostavby divadla, obsahující sklady palet pro jevištní dekorace, část divadelních dílen, řídící centrum měření a regulace, vzduchotechniku, klimatizační jednotky a ladírnu orchestru.
Při restauraci interiéru a exteriéru bylo dbáno na udržení památkové podstaty a identického výrazu pseudobarokního divadla, vyzdobeného secesním dekorem a mnoha uměleckořemeslnými výtvory. Výzdoba divadla byla navíc obohacena o umělecká díla současných výtvarníků - malbou na železné oponě Petra Menše, bustami Stanislava Hanzlíka, plastikou Michaela Bílka a gobelínem Evy Brodské - a o umělecká díla věnovaná výtvarníky Alenou Bílkovou, Michaelem Bílkem, Evou Kubínovou, Miroslavem Matoušem, Milošem Michálkem, Jaroslavem Prášilem, Přemyslem Strakou, Eduardou Šrůtkovou, Václavem A. Šrůtkem, Bohunkou Waageovou a Rostislavem Zárybnickým nadaci "Ústí divadlu".
O pokračování druhé etapy dostavby Státního divadla bylo rozhodnuto v roce 1988. Úvodní projekt ing. arch. Rudolfa Bergra, zpracovaný podle projektového úkolu ing. arch. Milana Krejčíka, zahrnoval zkušebny baletu a operního sboru, část divadelních dílen, experimentální scénu, kavárnu, klub divadla, kanceláře administrativy a ubytovny pro členy divadla.
Ukázalo se však, že realizace obou etap je pro Státní divadlo jako investora finančně neúnosná, a to i s ohledem na následný provoz celého komplexu. Proto bylo v roce 1991 rozhodnuto o novém dispozičním řešení první etapy dostavby a o změně původního uživatelského záměru druhé etapy dostavby. Projekt změn první etapy zpracoval ing. arch. Milan Krejčík a zahrnoval zkušebnu baletu, zkušebnu sboru opery a televizní studio (vybudované a následně užívané ve spolupráci Státního divadla s a. s. Kabel plus). Pro druhou etapu dostavby byla připravena studie hotelu, zpracovaná rovněž ing. arch. Milanem Krejčíkem. Dne 17. prosince 1992 bylo plánováno otevření historické budovy kulturní veřejnosti. Za dramatických okolností však k němu nedošlo.
