Ústecká Porta
Ústecká Porta se poprvé konala v roce 1967 a jejím zakladatelem byl ing. Jiří Šosvald. Původní název měl být Porta Bohemica - Česká brána, ale byl zkrácen jen na PORTA. Branami Porty prošly všechny skupiny, které v tomto žánru něco znamenaly. Ústeckými Portami prošli např. Plavci, Spirituál-kvintet, Zelenáči, Fešáci, Kantoři, Červánek, Mohykáni a nespočet dalších. Ale kdyby nebylo dr. Deyla, Zdeňka Friedla, Zdeňka Šmatera, Zdeňka Lukáška, dále Rudy Žemličky, Jana Olivy, Honzy Duška z čsl. rozhlasu a dalších a dalších, těžko by došlo k realizaci prvního ročníků Porty 67.Porta se konala 16. a 17. června 1967 v areálu ústeckého letního kina s kapacitou 8 000 diváků. Skládala se ze třech částí: v pátek soutěž Country & Western music (pro silný déšť přesunuta do Domu kultury), v sobotu trampské sbory a třetí část navazovala na sobotní pořad formou velkého potlachu, kde bez jakéhokoliv omezení mohly vystoupit i příchozí trampské skupiny. Vůbec první porotu tvořili dr. Jiří Chlíbec a Miloslav Langer z POP-federace Praha, ing. Miroslav Černý z Country Clubu Praha, Josef Bouček a Jan Dušek z ústeckého rozhlasu. Prvních pět keramických port, navrhl a vytvořil teplický akademický sochař Miroslav Rabach, získali suverénní vítězové Rangers Praha (Plavci), pak tři zcela vyrovnané skupiny Greenhorns (Zelenáči), Strings of Tennesee a ústecký AZ Septet, a pátou cenu si do Trnavy odvezl Caravel Western, nejvzdálenější účastník.
Ústecká Porta se konala dále v roce 1968, 1969 (poprvé za účasti televize), 1970 - mezi zasvěcenci měla přízvisko "Smutná Porta". Normalizace nabírala obrátky a navíc se přihodila tragická autonehoda liberecké kapely Budhills, jejichž auto narazilo do protijedoucího autobusu a všichni členové kapely zahynuli. Přesto nálada v hledišti a výkony na jevišti byly jako obvykle perfektní, neboť na veřejnosti nikdo netušil, že příští Porta už v Ústí nebude...
Po ukončení čtvrtého ročníku trvala nějaký čas nejistota. Pak se Porty ujal nově vytvořený Socialistický svaz mládeže, a přestože se za osmnáct let hlavního pořadatelství nevyvaroval přehmatů, udržel Portu a nechal ji žít.
K oživení tradice Ústecké Porty došlo až v devadesátých letech.
