Textilní průmysl

S dalšími textilními podniky se ve městě setkáváme až v 60. letech. Jednalo se většinou o menší provozy se specializovanou výrobou, z nichž však některé zůstávaly v provozu jen poměrné krátkou dobu. Prvým z nově zakládaných podniků byla v roce 1860 vzniklá tkalcovna hedvábných stuh bratrů Grobhäuserových v Revoluční ul. 753, která však byla v provozu pouze do 70. let.

V roce 1862 následovala přádelna bavlny M. Perlmann & Co. v Pražské ul. 627/3, vyrábějící přízi a umělou vlnu. V roce 1880 zanikla.

Mnohem úspěšnějším podnikem byla v roce 1882 založená barvírna J. H. Bornemanna, jež byla umístěna již mimo centrum města v nově se rozvíjející tovární čtvrti u Předlic - Tovární 960/35, v bývalé továrně na parafin. Jednalo se o pobočný závod Bornemannových závodů v Meeranu v Sasku. Hlavní zaměření bylo barvení a apretura vlněných a polobavlněných látek. Byl to poměrně velký závod, který v roce 1890 zaměstnával již přes 150 zaměstnanců a v době svého největšího rozvoje před 1. světovou válkou až kolem 400. V roce 1906 přešel závod z majetku dr. Friedricha Wilhelma Bornemanna (ten se v roce 1914 stal starostou Ústí n. L.) do "Vereinigten Farbereien AG", (Spojené barvírny a.s.) se sídlem ve Vídni, které sdružovaly i další barvírny na území monarchie. Ústecký podnik byl v provozu do roku 1924.

Další dvě malé barvírny - A. Ostermayer a J. Pilz - již neměly tak velký význam.

Posledním podnikem, který nalezl umístění přímo ve městě, byla továrna na stávkové zboží Ullrich & Nasty založená v roce 1889 v ulici U České besedy č. 6, později Na nivách 1558. Zaměstnávala kolem 60 osob. Další textilní závody již ležely mimo vlastní katastr města na území dnešních předměstí. V roce 1892 bratři Kindové zahájili provoz své mechanické tkalcovny v Novosedlicích - Kramolech, jejíž specialitou byla výroba hnacích řemenů z velbloudí srsti a bavlny. Byl to jediný závod svého druhu na území monarchie a většina jeho výrobků byla vyvážena. Byl to také jeden z prvých ústeckých závodů, který měl vlastní elektrárnu (1896). Zaměstnával v průměru kolem 50 osob.

Jako určitou perličku lze připomenout vznik Trmické papíro-textilní společnosti, která v období nedostatku bavlny v průběhu 1. světové války vyráběla náhradní papírové textilie v bývalém hraběcím cukrovaru.

Na závěr je nutno se ještě zmínit o dalším vývoji Wolfrumovy továrny. Ta byla v roce 1847 přeměněna z barvírny na tkalcovnu a v roce 1887 byl zahájen provoz nové velké tkalcovny v tovární čtvrti - Na luhách 983, přičemž byl zachován až do roku 1914 i provoz ve staré továrně ve Velké hradební. Nová tkalcovna se specializovala na výrobu vlněných a polohedvábných látek a byla moderně vybavena. Počet zde zaměstnaných osob postupně stoupal z 300 zaměstnanců v roce 1896 na 700 v období před 1. světovou válkou. K tomu nutno připočíst i přibližně 70 zaměstnanců ze staré továrny. Jednalo se výlučně o rodinný podnik, který dobře prosperoval a náležel mezi nejvýznamnější v Ústí n. L.


Obsah Předchozí kapitola Následující kapitola