Další chemické závody
Od konce 50. let 19. století na výrobu Spolku přímo či okrajově navázala celá řada chemických závodů různé velikosti a s velice pestrou škálou výroby. Většinou se jednalo o menší či střední podniky, jejichž počet zaměstnanců jen výjimečně dosáhl více než 100 osob. Většina chemických podniků se nacházela přímo na katastru města. Několik závodů pracovalo též v Trmicích a ve Střekově.
Jako prvý chemický podnik po založení Spolku zahájila provoz výrobna barviv Josefa Kraniche, kterou v roce 1883 převzal Carl Dürschmidt a pod tímto označením továrna pracovala až do roku 1950. Byla umístěna pod Větruší v Žižkově ul. 980/33 a specializovala se na výrobu laků, fermeží a barev. Dále se zde vyráběly krycí laky na vagóny, přípravky na barvení dřeva a kůže, politury ap. V průběhu 80. a 90. let byl závod zmodernizován a značně rozšířen. Stal se jedním z největších výrobců barviv v Čechách, který měl vybudovanou vlastní síť prodejen a skladů v řadě zemí. Největší rozkvět však závod prodělával až po roce 1920, kdy zaměstnával na 400 osob.
Další firmou podobného zaměření byla firma Friedrich Wassmund, která vyráběla laky, fermeže, vodové barvy a vodní sklo. Založená byla roku 1870 tehdy mimo město v dnešní Masarykově ulici ve dvoře domu 643. Byla to druhá továrna podobného druhu v Ústí, avšak měla krátké trvání a místo ní roku 1873 již tu existovala slévárna železa Emil Müller. Později byla zrušena a v jejích prostorách zřízen sklad léčiv.
V průběhu 60. a 70. let vznikla celá řada dalších chemických provozů s různým zaměřením, které však zůstaly většinou malými podniky s několika zaměstnanci. Prvním z nich byla výroba mazadel vozů Franz Perls Söhne založená v roce 1858 v Drážďanské 668. V době největšího rozkvětu zde pracovalo na 30 dělníků, ale již v roce 1885 zanikla.
Podstatně větší význam měla továrna Kind & Herglotz, založená v roce 1863, která byla nejprve v provozu ve Všebořicích, a v roce 1890 byla přemístěna do nových provozů v Kramolech. Specializovala se na destilaci olejů, dehtu a pryskyřic a na výrobu mazacích olejů a tuků. Specialitami byla výroba mazadel pro válce lokomotiv, jehož výlučným dodavatelem se podnik stal a rychleschnoucí benzinové laky na železo a dřevo - Ferroxyl. Podnik zaměstnával v průměru kolem 60 osob včetně techniků. Po roce 1918 fungovala továrna pod označením "Ostia" jako pobočka pražské obchodní společnosti na minerální oleje a tuky.
Krátké trvání naopak měla firma "Aussiger Paraffin- und Mineraloelfabrik" založená v roce 1873 v Tovární ul. 969, která však zanikla již před rokem 1880.
Podstatně déle existovala o rok později založená chemická továrna Heinricha Nascholda, umístěná rovněž v Tovární ul. 959, která vyráběla především minerální a kovové preparáty. V roce 1919 byla přeměněna v otevřenou obchodní společnost. Roku 1930 byla firma zrušena. Roku 1938 jsou jako uživatelé stávajících objektů uváděni bratři Zikmundové z Prahy a používají je jako skladiště. Po r. 1945 byly objekty zbořeny.
V roce 1877 následovala výrobna boraxu Heinricha Buschbecka (Sklářská 1214), který ji v roce 1897 prodal Hamburger chemische Fabrik v Billwarderu. Později existovala pod označením Aussiger Boraxwerke Backer & Gerstley a od roku 1907 jako Camphor-Fabrik. Vyráběla především všechny druhy boraxu (krystalický, granulovaný ap.) a zaměstnávala až 70 lidí.
Další menší chemické podniky vznikaly v průběhu 80. let. Byla to firma Korndörfer & Wallenfels - továrna chemických produktů pro textil a kožedělný průmysl. Založená byla roku 1907, zrušená roku 1944. Sídlila v Krásném Březně, Nový svět, čp. 232, 355/36. Po II. světové válce zde byly umístěny Sběrné suroviny n. p.
Další krásnobřezenskou chemičkou byla firma "Hardling & spol.", v roce 1911 změnila název na Friedrich Grausam & spol., sídlila na Novém světě čp. 108. Její produkce byla zaměřena na tovární výrobu a prodej chemických a technických produktů a potřeb pro zemědělství. Od roku 1920 do 1945 nesla název Mars.
Firma Hermann Ritschel byla chemickou továrnou s výrobou olejů a mazacích tuků. Založena byla kolem roku 1905 a fungovala do roku 1945. Umístěna byla v Krásném Březně, Janáčkově ul. 1519. Po roce 1948 - Severočeské sběrné suroviny n. p.
Jako další firmu můžeme uvést "AKO" - Antonín Komárek. Sídlila v Neštěmicích, Turistické ul. 307. Výrobním programem byly fotochemikálie. Původně byla budova (postavena kolem 1920) sídlem dělnických spolků, za II. světové války ubytovna francouzských zajatců.
Poslední z uvedených firem, Hydroxygen A. G., byla založena roku 1912 pod jménem "Rakousko-uherské kyslíkové závody spol. s r. o." se sídlem ve Vídni. Sídlila v Předlicích, v ulici U skladiště 1103. Podnik se zabýval výrobou kyslíku, dusíku, vodíku a acetylénu. Roku 1934 se název podniku mění na Společnost- Hydroxygen s. r. o. ve Vídni.
V roce 1881 zahájila provoz druhá velice známá ústecká továrna na výrobu barviv - Anton Seiche, Drážďanská ul. 1276. Zaměstnávala kolem 20 osob a vyráběla hlavně emailové barvy, fermeže, fasádové barvy, lihové barvy ap.
V roce 1883 pak vznikla továrna na tuky a oleje Propfe & Co., Přístavní 1056.
Na specializovanou výrobu chloroformu, absolutního alkoholu, kyseliny octové, esencí ap. se zaměřila chemická továrna Ernst Heuer, Přístavní ul. 1276, která byla založena v roce 1887 jako pobočka drážďanské firmy. Zaměstnávala kolem 20 dělníků.
Další malou výrobnou barviv se stala v roce 1887 založená firma Vincent Wagner, Na luhách 1254, kterou v roce 1908 převzali Julius a Ferdinand Maasovi.
Ve stejném roce zahájila provoz další výrobna barviv Louis Hessel & Co., Drážďanská 668 (v provozech bývalé Perlsovy továrny), která se specializovala na výrobu malířských barev a chemických barev pro průmysl. Zaměstnávala kolem 20 lidí a byla pobočkou stejnojmenné firmy v Nerchau u Lipska.
V Trmicích v roce 1883 zahájila provoz výroba barviv Kühnel & Hofmann, kterou v roce 1888 převzal Josef Hammer.
Do konce 19. století na území Ústí n. L. zahájily svou činnost ještě další dva chemické závody. V roce 1891 to byla firma Lackmann & Co., Tovární 1445, založená ing. Erzingerem, která byla pobočkou továrny v Donaufeldu u Vídně. Původně vyráběla cyankáli a kyselinu šťavelou, pak i soli kyseliny octové, zinkové preparáty pro kožedělný a textilní průmysl, pasty na parkety a linolea ap. V roce 1896 podnik odkoupil Alexandr Lackmann, který podnik rozšířil na jednu z nejlepších chemických továren v Ústí n. L. Zaměstnávala 70 - 80 osob.
V Kramolech zahájila roku 1894 provoz továrna na výrobu různých druhů želatiny - Kind & Landesmann, které byly vyváženy do různých evropských zemí. V roce 1906 pak závod přešel pod AG für chemische Industrie se sídlem ve Vídni. Zaměstnávala až 100 dělníků.
Významným rokem ve vývoji chemického průmyslu v Ústí n. L. se stal rok 1906, neboť v tomto roce zahájily provoz hned tři chemické továrny, z nichž dvě dodnes představují základní podniky svého oboru. V tovární čtvrti Ústí n. L., čp. 178, dnešní Jateční, zahájila výrobu chemická továrna "Norgine" dr. Victora Steina, která vyráběla prostředky na úpravu a hlazení, jód, speciální prostředky pro textilní průmysl. Později (od 1919) pak i farmaceutické výrobky, které se nakonec staly jejím nosným programem, od roku 1938 do 1945 Scheering AG - po 2. světové válce nejprve Spofa, pak Chemopharma. Před rokem 1914 zde pracovalo asi 30 osob, ale v roce 1930 již přes 100 lidí.
V roce 1906 začal vlastní barvy vyrábět v továrničce pod Holoměří (Bukov, Klíšské údolí 121) vlastník ústeckého velkoobchodu s barvivy Johann Fischer. Zaměřil se na speciální barvy pro průmysl, nitrolaky (zn. Ifanol) a tmely. Měl vlastní prodejny a zaměstnával kolem 70 lidí.
Třetím podnikem pak byly Solvayovy závody v Neštěmicích, které vyráběly různé druhy sody (amoniaková, žíravá, chromová) na základě patentu belgického chemika Ernesta Solvaye. Tyto závody vznikly v úzkém kontaktu se Spolkem. Po Spolku to byl největší chemický závod v rámci dnešního Ústí n. L. a v roce 1924 zde pracovalo již 650 osob.
V roce 1908 byl v Ústí n. L., Na náspu 1692 uveden do provozu pobočný závod drážďanské firmy Gehe-Werke, kde se vyráběly farmaceutické prostředky a melasové extrakty, mezi lety 1938-1945 CEPHAG, po válce Chema, n. p.
Posledním chemickým závodem, který zahájil svou činnost před rokem 1914 na území města, byla v roce 1910 založená továrna Fritz Schulz jun. Jateční 192, jako pobočný závod továrny v Neuburgu. Specializoval se na výrobu čistících prostředků, mycích prostředků (zn. Globin), vosků na parkety ap. Jednalo se o poměrně velký závod, který zaměstnával kolem 150 lidí.
Většina chemických závodů se nacházela přímo na katastru města, mimo něj se s dalšími několika málo chemickými provozy setkáváme již jen v Trmicích a Střekově. V Trmicích je datován vznik nejstaršího chemického provozu již rokem 1849, kdy v objektech čp. 130, 104 a 196 zahájili výrobu ledku a sody Rudolf Seidel a Josef Freyer. V roce 1851 však závod vyhořel a po jeho obnově zde začal vyrábět ultramarin Adolf Lehrer z Prahy. V roce 1879 přešel do držení Franze von Zdunowskyho, který zavedl výrobu dehtu, který zde vyráběl až do roku 1912, kdy objekty koupilo město Ústí n. L.
Ve výrobě dehtu však v Trmicích pokračovala nově vzniklá společnost Türmitzer Teer-, Oel - und Fettindustrie Götz & Co. Byl to vlastně jeden z prvých závodů, kde se zpracovávaly průmyslové odpady v novém provozu umístěným pod Rovným (čp. 456) vystavěným v roce 1920. Základem se stala destilace hnědouhelného a kamenouhelného dehtu, který sem byl dopravován jako odpad z jiných závodů. Po jeho destilaci závod vyráběl čistý hnědouhelný dehet, surový benzin, dehtový olej, naftalin, mazací oleje ap.
Další firmou v Trmicích byla chemická továrna Pfeifer & Dr. Schwandner s. r. o., založená r. 1910 v objektu bývalé chemické továrny Bratři Kunertové. Její produkcí byla lepidla všeho druhu a použití. Majitelé byli r. 1925 Koralek & Kafka, 1934 Dr. Phil. Emil Hohler.
Mimo již vzpomenuté chemické továrny na střekovském břehu je potřeba ještě připomenout chemický závod Paul Davidson u Olšinek, který zahájil provoz v roce 1883. Vyráběly se zde barvy a dřevitý ocet a od roku 1888 dokonce brikety.
