Kovoprůmysl a strojírenství

Přestože se Ústí n. L. nikdy nestalo význačnějším centrem těžkého průmyslu, ani strojírenské výroby, přesto na jeho území vzniklo několik důležitých podniků, které většinou dosáhly značného rozvoje. Nejstarším podnikem byla továrna na parní kotle F. Helda založená v roce 1857. Vyráběla parní kotle a parní stroje převážně pro místní podniky.

Obdobné zaměření měla i v roce 1862 založená strojírna svob. pána Riese-Stallburga, která zahájila svůj provoz v následujícím roce v provozech v Severozápadní čp. 855. V roce 1870 přešla strojírna pod koncern Breitfeld a Daněk & Co. v Praze. Vyráběla hlavně parní stroje a kotle pro různé průmyslové podniky, zejména však pro textilní závody. Svoji činnost ukončila v roce 1925.

Některé strojírenské závody však neměly ani takto dlouhé trvání. Jednalo se o drobné provozy, které většinou po několika letech zanikly. Sem např. patřila slévárna železa Ludwiga Kratsche, která pracovala v letech 1890-1914 a byla umístěna v údolí Klíšského potoka. Zabývala se především výrobou hasičských stříkaček a drobného zámečnického a soustružnického zboží.

K větším podnikům, které zanikly, náležela továrna na jízdní kola a motocykly Rösler & Jauernig. Byla umístěna v provozech v ulici Na luhách 1559 a zaměstnávala přes 50 osob. Později r. 1912 se však již nazývá "Továrna na jízdní kola a motorová vozidla, Benz a Adler automobily". Majiteli byli r. 1907 Rudolf a Emil Fehres. Zrušena byla r. 1918. R. 1919 byla založena v těchto objektech Továrna na žárovky Zimmer & Zschocke.

K dalším podnikům podobného druhu patřil Rourový průmysl Austria (byl založen r. 1913 v ulici Na luhách čp. 1254 ve zrušené továrně na barvy, laky a fermeže Vinzenze Wagnera). Po r. 1918 se mění název firmy na "Rourový průmysl Bohemia". Podnik založili Carl Hermann Wolfrum z Ústí a ing. Heinrich Wolf z Berlína za podpory bankovního domu Ludwiga Wolfruma v Ústí. Produktem byla rourová vedení, žebrové roury pro topení, přehřívače vzduchu, měřicí akumulátory, hadové roury a nádrže na teplou vodu. Po II. svět. válce do r. 1948 byl podnik v národní správě pod jménem "Ústecký rourový průmysl spol. s ruč. omez." Po roce 1949 byla firma zrušena a objekty včleněny do nově vystavěného podniku ČSAD jako početní stanice.

Dále nelze opomenout závod Waldemara Diecka, vzniký v roce 1919. Dieckova slévárna a strojírna vznikla v Důlcích čp. 1498 na místě mědikovárny Hermanna Mauretta založené r. 1906. Produkcí byly kovové odlitky všeho druhu, slitiny olova atd. Waldemar Dieck provozoval také Türmitzer Hammerwerke A. G., což byla slévárna barevných kovů poblíže uhelného dolu Margareta na okraji Trmic při Ústecko-teplické dráze, továrna byla otevřena 1. května 1922 a začala s výrobou kos. Na jejím místě stojí dnes firma Metal a.s.

Další firma Továrna na válce spol. s. r. o byla založena v Ústí r. 1909 jako pobočka Slévárny válců Kölsch & spol. a. s. v Siegenu ve Vestfálsku. Byla to slévárna železa a soustružna válců pro průmyslové účely i pro válcovny oceli a železa, mlýny obilné, mlýny pro barevny, válcovny barevných kovů a pod., sídlo bylo v ulici Za válcovnou 252.

Továrna na transportní zařízení bratří Commichauových byla založena r. 1903 v Neštěmicích, v Sibiřské ulici, jako pobočka magdeburské továrny. V roce 1910 umírá Rudolf Commichau a závod přechází koupí na spolumajitele ing. Alfreda Spahna. Výrobní náplní podniku se stala stavba dopravních zařízení na přepravu různých materiálů: šneky, dopravníky na bedny, pytle, uhlí ap.

Strojírna Antona Ullricha začala fungovat v Krásném Březně, v ulici Na náspu 1481, r. 1894 vyráběla menší strojní zařízení pro místní průmysl. Původně firma sídlila do r. 1894 vedle starého ústeckého pivovaru v Dlouhé ulici v Ústí. Po r. 1902 firma zaniká a do uvolněných budov se stěhuje továrna na melasu R. Fiala. Roku. 1919 objekty koupila krásnobřezenská rafinérie cukru.

Poslední z těchto firem Raimund Tatzl & spol., založená roku 1919 v Krásném Březně, Nový svět 339, byla zaměřena na výrobu vysokotlakého potrubí - pro účely vytápění a chlazení. Zrušena byla roku 1944.


 

 

Na přelomu 19. a 20. stol. pak zahájily provoz všechny ústecké velké strojírenské a kovozpracující podniky. Nejstarší z nich je dodnes pracující továrna na armatury Schäffer & Budenberg, Teslova čp.1558, která vznikla v roce 1899. Jednalo se o pobočný závod stejnojmenné firmy z Magdeburgu. Vyráběla hlavně manometry, ventily, kohoutky, pumpy ap. Své výrobky prodávala prostřednictvím pražské firmy Waldek & Wagner. Již před 1. světovou válkou továrna získala velice dobrou pověst a její výrobky měly slušný odbyt. Tovární prostory byly proto rozšířeny o mechanickou dílnu a slévárnu. Již v tomto období zde pracovalo přes 250 zaměstnanců, jejichž počet ve 20. letech vzrostl na 400. Závod patřil ve svém oboru k největším v Čechách.


 

 

V téže ulici působila firma Eschebachwerke, továrna na kovové skříně, kovové zboží a kuchyňský nábytek. Svou činnost zahájila v roce 1909 jako pobočný závod drážďanského podniku. Zaměstnávala kolem 100 lidí, ale v roce 1915 svou činnost ukončila.

Další podnik zabývající se výrobou výrobků ze železa a zinkovaných plechů - hlavně domácí a kuchyňské nářadí byla Münzerova huť. Byla umístěna v Žižkově ulici 722 a zaměstnávala 30-40 dělníků. Provoz zde zahájila v roce 1907.


Obsah Předchozí kapitola Následující kapitola