Historie ústeckých varhan
Městský kostel Nanebevzetí P. Marie
Kostel byl dostavěn r. 1318, a tak jako jiné velké chrámy byl již v době gotické vybaven varhanami. Prvou zmínkou o nich je stížnost varhaníka z r. 1406 na to, že bez nástroje nemůže provozovat svůj úřad. Listině jsou doloženy také měcho-šlapi. Gotické varhany byly ovšem monstry s množstvím píšťal, ovládaných několika klávesami značné velikosti, takže varhaník mohl hrát pouze jednohlasé melodie chorálu, přičemž nezřídka musel do klaviatury tlouci pěstmi, ba i lokty.
Roku 1593 byly z popudu primátora Jakoba Molera pořízeny nové velké varhany. Na tyto a předchozí hrával varhaník Johannes Jacobi (zmiňovaný v letech 1586-1599). R. 1614 jsou písemně zmíněny dvoje varhany kostela. Velké, z r. 1593, a malé, které stály u východu. Tehdy bylo běžné, že větší kostely měly dva i více nástrojů (varhany, positivy, regály), které v renesanci stávaly poblíž oltáře na samostatných kruchtách, případně byly postaveny do oltáře nebo za něj. Kromě dvou varhan vlastnil městský kostel také regál, tj. maličký positiv s jazýčkovými píšťalami, jenž byl r. 1617 ukraden. Při tehdejších nepokojích byly poškozeny i velké varhany. Positiv, patřící kostelu, prodalo město r. 1654 do Krupky. Nový malý positiv dodal r. 1716 varhanář Johann Christoph Pohl z Chřibské. Ten byl užíván denně učitelem a žáky a týdně k doprovodu chorálu. R. 1694 činil roční plat varhaníka při městském kostele 73 zl. 40 kr. plus deputát. O byt varhaníka se staralo též město, r. 1714 mu např. koupilo rouru ke kamnům.
V roce 1724 byly shledány velké varhany, sloužící již více než 100 let, velmi poškozenými. Byl povolán věhlasný varhanář Leopold Burkhart z Lokte, jenž varhany přestavěl v barokním duchu za 750 zl. Měly pak jednodílný hlavní stroj s rejstříky: principál 8 v prospektu, kvintadana 8, salicionál 8, oktáva 4, fugara 4, kvinta 3, superoktáva 2 a mixtura 1,4 x. Pedál obsahoval dřevěný subbas 16 a oktávbas 8 a cínovou superoktávu 4. V zábradlí kruchty byl vestavěn positiv, ovládaný horní klaviaturou hracího stolu, s rejstříky kopula 8, principál 4 v prospektu, kopula 4, oktáva 2, kvinta 1 1/2 a mixtura 1,3 x. Práce byla dokončena r. 1726 a ještě r. 1727 poslalo město Burkhartovi 2 sudy vína. Varhany měly 999 píšťal a stály ještě na staré kruchtě. Na nový kůr nad vchodem byly přeneseny kolem r. 1763, kdy byla postavena barokní kruchta na západní straně.
Menší varhany opravil v roce 1773 Johann Franz z Chabařovic, velké varhany byly udržovány menšími opravami (1742, 1781 atd.), až vyvstala potřeba je renovovat. Varhaník Johann Maresch doporučil varhanáře Antona a Bernarda Voigta ze Sebastianbergu, původem z Bambergu. Ti provedli opravu za 100 zl., avšak k velké nespokojenosti kolaudátorů, kteří jim vyčítali r. 1799, že práci jen "odflinkovali". Jistě proto se brzy poté uvažovalo o další opravě. Nabízel se litoměřický varhanář Anton Rusch a mechanik, truhlář a varhanář Augustin Lehnamm z Krásného Pole. Varhany opravil pak r. 1819 Rusch za 300 zl.
Velký positiv z městského kostela byl po r. 1893 přestěhován do kostela sv. Materny. Avšak i nadále zde byly nejméně 3 nástroje. Malý positiv o 4 rejstřících opravil r. 1742 za 88 zl. varhanář (samouk, původně krejčí) Franz Feller z Libouchce, jenž přidal jeden rejstřík. Velké varhany restaurovali r. 1846 jeho synové Franz, Josef a Anton, renomovaní varhanáři libouchečtí. Ti místo 8 starých malých měchů postavili 4 nové velké, zvýšili ladění a přidali do mixtury 2 řady píšťal. Vše stálo 698 zl. Kolem r. 1860 byly varhany nově malovány. Další opravu provedli bratři Fellerové r. 1870 za 270 zl. Avšak již r. 1871 vypukl v kostele z nejasných příčin požár, jenž těžce poškodil vnitřní zařízení včetně varhan. Ty byly nějaký čas mimo provoz. Roku 1873 podal návrh na velkou přestavbu s použitím jen některých starých částí Karel Schiffner z Prahy. Suma 2 385 zl. ukazuje, že šlo spíše o stavbu nových velkých varhan v měnícím se duchu doby. Zda se uskutečnila, není jasné. V té době jsou připomínány při kostele i 2 positivy.
Nové dvoumanuálové varhany zde postavila firma bratří Riegrů z Krnova r. 1882 jako své opus 232. Avšak varhanářský vývoj brzy dospěl k dalším vynálezům, a tak již v 90. letech se uvažovalo o stavbě nových velikých varhan. O zakázku se ucházela řada firem zvučných jmen z Čech i zahraničí. Nakonec byla stavba nástroje svěřena opět německé firmě Rieger z Krnova, která zde r. 1901 postavila jedno ze svých největších děl - třímanuálové varhany o 48 rejstřících, s tehdy nejmodernějším systémem pneumatické traktury se 3 154 píšťalami, opus 900. Svěcení proběhlo 19. ledna 1902 za velkého koncertu regenschoriho Ferdinanda Dresslera. Návrh pseudogotické skříně vypracoval vídeňský architekt Anton Weber. Celek vážil 16 tun a stál na novém pseudogotickém kůru, jenž byl postaven při renovaci kostela r. 1901. Nástroj byl udržován autorskou firmou, ve 30. letech jej opravil Ladislav Hauser, varhanář z Teplic-Trnovan. Toto mohutné dílo varhanářského "romantismu" zaniklo při bombardování města r. 1945, jehož svědkem zůstala šikmá věž děkanského kostela.
Poté sem byly přeneseny dvoumanuálové varhany z arcibiskupského semináře v Praze-Dejvicích, které tam postavila kutnohorská firma Josefa Melzera v r. 1930. Roku 1969 varhany rozšířil o řadu rejstříků na návrh varhaníka K. Hrona varhanář Pavel Žur z Chrastavy. Původně bylo 22 rejstříků, dnešní dispozice je tato: I. manuál: principál 16, principál 8, flétna dutá 8, salicionál 8, oktáva 4, roh kamzičí 4, flétna 4, nassat 3, oktáva 2, mixtura 1 1/3, 6 x trompeta 8. II. manuál: kvintadena 16, principál 8, kryt 8, aeolina 8, vox celestis 8, oktáva 4, flétna příčná 4, viola 4, flétna zobcová 2, kvinta 1 1/3, pikola 1, seskvialtera 2 x, akuta 1,5 x, dolce 8. Pedál: principálbas 16, subbas 16, oktávbas 8, flétna 8, chorálbas 4, mixtura 2 2/3,5 x, pozoun 16.
