Obyvatelé města Ústí nad Labem jako jedni z prvních v Čechách
měli možnost zhlédnout pohyblivé kinematografické obrazy již ve
dnech 24. - 30. března roku 1897. Další kinematografické představení
se uskutečnilo 3. října téhož roku. Pro zajímavost, bratři Lumiérové
předvedli první svůj film 22. března 1895 v Paříži a první biograf
otevřeli 28. prosince téhož roku v kavárně Grand Café na pařížském
bulváru Kapucínů. Praha zhlédla první Lumiérovy filmy 22. října
1896. První film na našem území natočil francouzský kameraman
společnosti bratři Lumiérů v Hořicích na Šumavě v záři 1897. Jednalo
se o snímek šumavských pašijových slavností.
O prvním ústeckém kinematografickém představení se kromě několika
krátkých oznámení v denním tisku nedochovaly žádné prameny. Z
novinových noticek vyplývá, že představení se uskutečnilo v Kneipově
sále ústecké Turnhale, dnes zadní sál restaurace Budvarka, ve
Vaníčkově ulici. Kdo tato představení provozoval a jaké filmy
se zde hrály, není známo. O přestávkách mezi filmy byl předváděn
gramofon s na místě pořízenými nahrávkami ústecké městské hudby
a místních umělců. Při promítání se užívalo plynového světla.
Obecenstvo bylo proto vybízeno, aby navštěvovalo zejména večerní
představení, kdy tlak plynu v městské síti je vyšší a "světelné
obrazy" jasnější a zřetelnější.
Další představení se uskutečnilo zřejmě až v roce 1903, kdy součástí
velké průmyslové výstavy v Ústí nad Labem byl i výstavní kinematograf.
Tehdejší projekce byla značně nedokonalá a od mihotavých obrázků
bolely oči.
O rok později hostoval v Ústí známý kočovný kinematograf bratří
Oeserů. Promítalo se ve zvláštním stanu postaveném na louce nad
budovou gymnasia (Zelená škola) ve Velké hradební. Oeserové rovněž
v této době natočili první film v dějinách Ústí nad Labem. Jednalo
se o záběry církevního procesí ve městě, které se však s největší
pravděpodobností nedochovaly. Kinematograf bratři Oeserů zavítal
do našeho města ještě jednou v sezóně 1908-1909, tehdy však již
promítal v sále "Hotelu 1900" na rohu Pivovarské a Velké
hradební. Od roku 1905 působily na Ústecku kočovné kinematografy
Františka Eisenhammera a Josefa Kramuela. Bližší zprávy se o nich
nedochovaly. V červenci 1909 se v Ústí uskutečnilo první představení
kočovného kinematografu Josefa Hasenkopfa.
Grand Biograph Edison - Kočovný kinematograf Josefa
Hasenkopfa
Osudy prvních nadšenců, kteří se jezdili s kočovnými kinematografy
po vlastech českých, jsou dnes již naprosto neznámé. Z unikátně
dochovaných spisů, uložených v městském archivu, se podařilo rekonstruovat
životní osudy majitele kočovného kinematografu Josefa Hasenkopfa,
který většinu života strávil v Ústí nad Labem.
Josef Hasenkopf se narodil 23. září 1874 v obci Stachy poblíž
Sušice v rodině truhláře Ignáce Hasenkopfa. Materiální poměry
rodičů byly dosti špatné. Otec, jako mnoho tehdejších šumavských
řemeslníků, neměl dostatek pracovních příležitostí, pracoval pouze
o letních sezónách. V rodině bylo celkem 8 dětí. Josef Hasenkopf se vyučil elektromontérem. V 90. letech
minulého století se odstěhoval do severních Čech, kde byla proti
Šumavě možnost uplatnění přece jen větší. Od roku 1899 pracoval
jako pomocný elektromontér v Teplicích, o rok později se osamostatnil,
živil se instalacemi elektrického osvětlení.
V roce 1907 se přestěhoval do Ústí, kde se podílel také na elektroinstalaci
tramvajových linek městské dopravy. Josefu Hasenkopfovi učarovaly
tehdejší technické vynálezy, zejména kinematograf. V roce 1907
se napevno rozhodl, že právě kinematograf se stane zdrojem jeho
obživy. Možnost vlastnit projekční přístroj a pořádat kinematografická
představení byla vázána licencí, kterou udělovalo pražské místodržitelství.
Dostat tuto licenci bylo velmi složité. Řádně okolkovaná žádost
Josefa Hasenkopfa doložená nejrůznějšími přílohami, mezi nimiž
nesmělo chybět ani vysvědčení o mravní zachovalosti, začala své
putování v soukolí rakouského byrokratického aparátu 7. září 1907.
Několikrát byla bezdůvodně zamítnuta. Jindy úřadům vadilo v Hasenkopfově
žádosti používání karbidového světla v místech, kde ještě nebyl
zaveden elektrický proud. Josef Hasenkopf však šel neúnavně za
vyřízením své žádosti, dvakrát se odvolával až k ministerstvu
vnitra do Vídně. Po dlouhém očekávání mu byla 13. března 1909,
tedy prakticky po jeden a půl roce kinematografická licence vystavena.
Platila s výjimkou Prahy a pražského policejního rajónu, lázeňských
měst a Českosaského Švýcarska pro celé území Čech. Platnost licence
byla vázána na dodržování přesných instrukcí, z nichž některé
nám dnes připadají značně neobvyklé. Například při promítání musel
být projekční přístroj oddělen od obecenstva zvláštní plechovou
kabinou, v níž byly dva kbelíky s vodou a mokrá houně. Mezi projekční
lampou přístroje a optikou musela být z důvodu protipožární izolace
skleněná kyveta naplněná vodou. Předváděné filmy se předkládaly
okresním úřadům ke schválení. Pod trestem ztráty licence se zapovídalo
promítat filmy s označením "pikantní program", "jen
pro pány", dále filmy podle krvavých a hrůzostrašných románů,
jakož i filmy popuzující proti tehdejším politickým poměrům. Vybavení
cestovního kinematografu byla nákladná záležitost. Projekční přístroj
zn. PATHÉ FRERES PARIS stál Hasenkopfa 1 515 rakouských korun,
promítací kabina 600, 1 m hraného filmu (tehdy byly filmy 100-500
m dlouhé) 1,20 K. K tomu bylo nutno připočítat i náklady na povoz
a koňský potah. Zařízení kinematografu pohltilo všechny Hasenkopfovy
úspory, nadto se ještě značně zadlužil.
O tom, že kinematografická živnost nebyla příliš výnosná (vstupné
na představení činilo 30 hal. až 1 K), svědčí i exekuční řízení
proti dlužníku Hasenkopfovi vedené litoměřickým soudem v r. 1911.
První představení Hasenkopfova kinematografu se uskutečnilo v
Ústí v červenci 1909, dále v tomto roce vystupoval v Kramolech,
Chabařovicích, Sušici, Klatovech, Domažlicích pod názvy SVĚTOVÉ
KINOVARIETÉ DIVADLO a GRAND AMERICAN KINEMATOGRAPH. Hasenkopf
promítal nejrůznější filmy, které se mu dostaly pod ruku. Vedle
různých aktualit, jako byly snímky z návštěv císaře Františka
Josefa I. a reportáže z manévrů rakouské armády, promítal i snímky,
které se zapsaly do dějin světové kinematografie, např. slavné
Grifithovo "Přepadení vlaku". V dalších letech pod názvem
GRAND BIOGRAPH EDISON vystupoval téměř po celých Čechách, s výjimkou
1. světové války, kdy byl povolán na frontu, až do roku 1926.
Po tomto datu zápisy v knize udělení licencí končí, tehdy už kočovné
biografy nebyly zřejmě příliš efektivní a Hasenkopf se zřejmě
vrátil ke svému původnímu řemeslu. Tento nadšený průkopník kinematografu
žil v Ústí až do roku 1945, kdy těsně před koncem války (3. dubna)
zemřel.
První ústecké biografy
První stálý biograf pod názvem WELT THEATER KINEMATOGRAPH otevřel
9. května 1909 Anton Tanzer v hostinci "Londýn" (nyní
kavárna "Svět") na Mírovém náměstí. Toto kino, později
pod názvem KINO SVĚT bylo v provozu až do konce 60. let, poté
byla v jeho sále zřízena pivnice "Ústečanka".
Další ústecké stálé kino uvedl do provozu Josef Richter na konci
roku 1909. Bylo to známé kino ELYSIUM. Budovu kina postavil již
v roce 1902 Emil Hübel, tehdy však sloužila jako varieté. Hübel
v ELYSIU předváděl "pohyblivé obrázky" občas již od
roku 1903, kdy mu byla udělena licence k provozování varietního
programu a zároveň také k předvádění mechanických přístrojů jako
je gramofon a kinematograf. Budova ELYSIA, která stála ve Střelecké
ulici vpravo hned za mostem přes řeku Bílinu, zanikla při leteckých
náletech na město v roce 1945.
Kromě biografů WELTHEATER a ELYSIUM, které vznikly v roce 1909,
začalo na počátku 1. světové války v r. 1914 působit kino turistického
spolku Gebirgsverein. Představení se konala v různých spolkových
místnostech, během války také v místním divadle. Bylo to z důvodu
válečného omezení divadelního provozu.
Prameny
Archiv města Ústí nad Labem, fond Archiv města Ústí nad Labem
1325-1945, inv. č. 1172, 1230, fond Okresní úřad Ústí nad Labem
1850-1938, inv. č. 470