Základní demografické ukazatele

Hospodářský i demografický rozvoj Ústí n. L. v 2. polovině 19. stol. se neodrazil pouze v počtu obyvatelstva a ve změnách jeho sociální skladby, ale měl vliv i na ostatní demografické ukazatele: porodnost, úmrtnost, věkovou skladbu, nemocnost ap. A právě základní proměna města z malého více méně agrárního městečka v hospodářské, dopravní a obchodní centrum celé oblasti s sebou přinesla základní změny právě v těchto ukazatelích. Ostatně základní informace přináší již tabulka Pohyb obyvatelstva Ústí n. L. v letech 1858-1910, z níž vyplývá, že přibližně do roku 1890 počet obyvatelstva Ústí n. L. rostl především díky přistěhování. Roční přírůstky činily 2,96 - 3,75 % , přirozený přírůstek se pohyboval pouze mezi 1 - 1,35 %. Od 90. let se však situace mění, neboť lidé město spíše opouštěli než aby se do něho stěhovali. Veškerý nárůst počtu obyvatel je kryt přirozeným přírůstkem, jehož hodnota, která v desetiletí 1891-1900 činila 1,97 % ročně se však po roce 1900 rychle snižuje: 1900-1910 na 1,16 %, do roku 1914 již jen 0,63 %, aby během 1. světové války dosáhla záporné hodnoty.

Chybí tabulka

A právě údaje o změnách ve výši přirozeného přírůstku nám signalizují, že v průběhu 2. pol. 19. stol., ale zejména od počátku 20. stol. došlo k velkým proměnám u obou jeho základních složek: porodnosti a úmrtnosti. Nejenom pro Ústí n. L., ale prakticky pro všechna nově se rozvíjející průmyslová centra totiž platilo, že s rychlou obměnou obyvatelstva se zásadně změnily dosavadní demografické ukazatele. Pro většinu těchto míst platilo, že se zvýšila porodnost, která však byla provázena zvýšenou úmrtností. Vzájemný poměr obou těchto složek však byl v jednotlivých centrech různý a vyplýval jednak z úrovně imigrace, jednak z konkrétních životních podmínek - úroveň bydlení, pracovní prostředí, úrovně zásobování, výše mezd atd. Toto konstatování plně platí i pro samotné Ústí n. L. Většina zde dosažených demografických údajů dosti značně překračovala celozemské či celorakouské ukazatele, a to jak v kladném směru (porodnost), tak i v záporném (úmrtnost). Sledujeme-li vývoj porodnosti v celém časovém období, ukazuje se, že nejvyšších hodnot dosahovala v prvém období rozvoje zhruba do roku 1860, kdy se roční průměr pohyboval mezi 46,4 - 56,4 %, což jsou údaje nesmímě vysoké a svědčí o tom, že do města přicházeli mladí lidé, kteří zde zakládali nové početné rodiny. V rozmezí let 1860-1895 se porodnost ustálila a s výjimkou válečného roku 1866 a cholerové epidemie v roce 1873 se roční průměr pohyboval mezi 45-48 %. Tato vysoká průměrná porodnost však trvá pouze do konce 19. století, kdy nastává prudký zlom a porodnost má rychle klesající tendenci. 1895-1899 činí ještě 39,6 %, ale o necelých dvacet let později (1914) již jen 20 %, tedy necelou polovinu. Tento pokles je z největší pravděpodobností důsledek již vzpomínané emigrace obyvatel mimo centrum, kde zůstávají převážně starší ročníky s trvalým bydlištěm a zajištěnou existencí.

Vysoká míra porodnosti by automaticky měla značit i vysoký přirozený přírůstek. Z tabulky Porodnost a úmrtnost v pětiletých cyklech v promile však vysvítá, že byl poměrně nízký a navíc podléhal velkým výkyvům. Jeho míra dosahuje vyšších hodnot až od 90. let, kdy dochází ke zlepšení zdravotnické služby. Jak bylo řečeno, druhou jeho složkou je výše úmrtnosti. A ta byla v Ústí n. L. velice vysoká, i když nedosahovala hodnot, jako v místech, kde úmrtnost byla vyšší než porodnost (Liberecko, oblast severočeského hnědouhelného revíru).

Chybí tabulka

Téměř po celé období míru výši úmrtnosti velice výrazně ovlivňovala vysoká dětská úmrtnost, když do 1 roku po narození umíralo kolem 30 % novorozeňat. Pod tuto hranici klesla dětská úmrtnost až po roce 1900. Byla způsobována hlavně tíživými životními poměry u dělnických rodin. Konstatoval to ostatně již v polovině 80. let 19. stol. i MUDr. Alexandr Marian, ústecký lékař, zakladatel zdravotnické statistiky a vlastivědný pracovník, který poukazoval na velmi nepříznivé vyživovací a bytové poměry dělnictva.

Chybí tabulka

Snad ještě otřesněji tato skutečnost vynikne, když vezmeme za základ podíl dětské úmrtnosti na celkovém počtu zemřelých. I v tomto případě jsou podíly téměř konstantní: úmrtnost dětí do 1 roku se se na něm podílela 40 - 44 %, podíl úmrtí dětí do 5 let dosahoval hodnot mezi 53 - 60 %. Tyto téměř neuvěřitelné hodnoty se začaly snižovat až po roce 1900, aby v roce 1914 dosáhly nejnižších hodnot za celé sledované období: 25, resp. 33 %. Podle podrobných zdravotnických statistik, které jsou pro Ústí n. L. vedeny od poloviny 80. let 19. stol. (dr. Marian), byly hlavními příčinami dětské úmrtnosti atrofie a tělesná slabost, střevní a žaludeční katary a záněty plic, které se vyskytovaly téměř výlučně u dětí (asi 62 % všech úmrtí). U dospělých byla nejčastější příčinou smrti tuberkulóza (kolem 30 % všech úmrtí dospělých), marasmus, od konce 19. století i rakovina a srdeční mrtvice. Poměrně řídce se až na výjimky vyskytovaly infekční choroby.

Celkově lze konstatovat, že k výrazným změnám v porodnosti i úmrtnosti dochází až po roce 1900. Je to však spojitý proces, protože výrazně neklesá pouze úmrtnost, ale i porodnost, takže míra přirozeného přírůstku klesá také. Konečným výsledkem je stagnace počtu obyvatel Ústí n. L., přičemž v období 1. světové války (1914-1918) dochází k výraznému poklesu. Kdybychom měli posuzovat vývoj Ústí n. L. jen na základě demografických údajů, pak by bylo nutno konstatovat, že jeho rozvoj skončil rokem 1900. Vedle již zmíněných výrazných změn ve zdravotnictví a v sociální sféře měly výrazný podíl na celkovém poklesu porodnosti, a tím i na výši přirozeného přírůstku, také změny ve věkové struktuře obyvatelstva. V prvých desetiletích přistěhovatelské vlny přicházeli zejména mladí lidé, kteří v novém působišti zakládali rodiny. Projevilo se to i ve věkové struktuře obyvatelstva, v němž výrazně převažovala věková skupina osob v produktivním věku tj. mezi 15 - 50 lety, jejíž podíl navíc rostl - v roce 1869 činil 53,5 %, v roce 1890 pak 54,78 %. Naproti tomu věková skupina do 15 let zůstávala ve stejném časovém období prakticky stejná - 32,3 - 32,6 %. Naproti tomu klesal podíl starší generace - ze 14,2 % na 12,6 %. S poklesem imigrace či dokonce v její přeměně v emigraci výrazně narůstal podíl starších ročníků, což mělo důsledek i ve snížení úrovně porodnosti. Obyvatelstvo Ústí n. L. jednak stárlo, jednak se prakticky zastavil růst jeho počtu. Tento zlom nastal kolem roku 1900 a přetrval vlastně až do II. světové války. Toto konstatování však platí pouze pro vlastní Ústí n. L., neboť demografický vývoj předměstí byl odlišný.

Prameny

Statistische Berichte über die demographischen Verhältnisse in Aussig, in: Österreichisches Städtebuch, sv. 3 (1888) - sv. 13 (1907 -1908). Berichte über die gesundheitlichen Verhältnisse in Aussig, Berichte der städtischen Gesundheitskommission, 1884-1906. Podklady sbíral a vydával A. Marian. Statistisches Handbuch der königlichen Freistadt Aussig, vyd. měst. radou 1887. Spezial-Orts-Repertorien der im Reichsrathe vertretenen Königreiche - Wien 1892-1894, 1915-1919, vyhodnocení sčítání obyvatel z roku 1890, 1910.

Literatura

W. Hecke, Volksvermehrung, Binnenwanderung und Umgangssprache in den nördlichen Ländern Österreichs, in: Statistische Monatschrift 19, s. 653-723. Týž, Berufsverschiebungen in Böhmen, in: Statistische Monatschrift 21, s. 199-274. F. J. Wünsch, Heimatkunde des Bezirkes Aussig, Geschichte des Bezirkes von 1850 bis zum Ende des Weltkrieges, Ústí n. L. 1932.


Obsah Předchozí kapitola Následující kapitola