Hospodářský i demografický rozvoj Ústí n. L. v 2. polovině 19.
stol. se neodrazil pouze v počtu obyvatelstva a ve změnách jeho
sociální skladby, ale měl vliv i na ostatní demografické ukazatele:
porodnost, úmrtnost, věkovou skladbu, nemocnost ap. A právě základní
proměna města z malého více méně agrárního městečka v hospodářské,
dopravní a obchodní centrum celé oblasti s sebou přinesla základní
změny právě v těchto ukazatelích. Ostatně základní informace přináší
již tabulka Pohyb obyvatelstva Ústí n. L. v letech 1858-1910,
z níž vyplývá, že přibližně do roku 1890 počet obyvatelstva Ústí
n. L. rostl především díky přistěhování. Roční přírůstky činily
2,96 - 3,75 % , přirozený přírůstek se pohyboval pouze mezi 1
- 1,35 %. Od 90. let se však situace mění, neboť lidé město spíše
opouštěli než aby se do něho stěhovali. Veškerý nárůst počtu obyvatel
je kryt přirozeným přírůstkem, jehož hodnota, která v desetiletí
1891-1900 činila 1,97 % ročně se však po roce 1900 rychle snižuje:
1900-1910 na 1,16 %, do roku 1914 již jen 0,63 %, aby během 1.
světové války dosáhla záporné hodnoty.
Chybí tabulka
A právě údaje o změnách ve výši přirozeného přírůstku nám signalizují,
že v průběhu 2. pol. 19. stol., ale zejména od počátku 20. stol.
došlo k velkým proměnám u obou jeho základních složek: porodnosti
a úmrtnosti. Nejenom pro Ústí n. L., ale prakticky pro všechna
nově se rozvíjející průmyslová centra totiž platilo, že s rychlou
obměnou obyvatelstva se zásadně změnily dosavadní demografické
ukazatele. Pro většinu těchto míst platilo, že se zvýšila porodnost,
která však byla provázena zvýšenou úmrtností. Vzájemný poměr obou
těchto složek však byl v jednotlivých centrech různý a vyplýval
jednak z úrovně imigrace, jednak z konkrétních životních podmínek
- úroveň bydlení, pracovní prostředí, úrovně zásobování, výše
mezd atd. Toto konstatování plně platí i pro samotné Ústí n. L.
Většina zde dosažených demografických údajů dosti značně překračovala
celozemské či celorakouské ukazatele, a to jak v kladném směru
(porodnost), tak i v záporném (úmrtnost). Sledujeme-li vývoj porodnosti
v celém časovém období, ukazuje se, že nejvyšších hodnot dosahovala
v prvém období rozvoje zhruba do roku 1860, kdy se roční průměr
pohyboval mezi 46,4 - 56,4 %, což jsou údaje nesmímě vysoké a
svědčí o tom, že do města přicházeli mladí lidé, kteří zde zakládali
nové početné rodiny. V rozmezí let 1860-1895 se porodnost ustálila
a s výjimkou válečného roku 1866 a cholerové epidemie v roce 1873
se roční průměr pohyboval mezi 45-48 %. Tato vysoká průměrná porodnost
však trvá pouze do konce 19. století, kdy nastává prudký zlom a porodnost má rychle klesající
tendenci. 1895-1899 činí ještě 39,6 %, ale o necelých dvacet let
později (1914) již jen 20 %, tedy necelou polovinu. Tento pokles
je z největší pravděpodobností důsledek již vzpomínané emigrace
obyvatel mimo centrum, kde zůstávají převážně starší ročníky s
trvalým bydlištěm a zajištěnou existencí.
Vysoká míra porodnosti by automaticky měla značit i vysoký přirozený
přírůstek. Z tabulky Porodnost a úmrtnost v pětiletých cyklech
v promile však vysvítá, že byl poměrně nízký a navíc podléhal
velkým výkyvům. Jeho míra dosahuje vyšších hodnot až od 90. let,
kdy dochází ke zlepšení zdravotnické služby. Jak bylo řečeno,
druhou jeho složkou je výše úmrtnosti. A ta byla v Ústí n. L.
velice vysoká, i když nedosahovala hodnot, jako v místech, kde
úmrtnost byla vyšší než porodnost (Liberecko, oblast severočeského
hnědouhelného revíru).
Chybí tabulka
Téměř po celé období míru výši úmrtnosti velice výrazně ovlivňovala
vysoká dětská úmrtnost, když do 1 roku po narození umíralo kolem
30 % novorozeňat. Pod tuto hranici klesla dětská úmrtnost až po
roce 1900. Byla způsobována hlavně tíživými životními poměry u
dělnických rodin. Konstatoval to ostatně již v polovině 80. let
19. stol. i MUDr. Alexandr Marian, ústecký lékař, zakladatel zdravotnické
statistiky a vlastivědný pracovník, který poukazoval na velmi
nepříznivé vyživovací a bytové poměry dělnictva.
Chybí tabulka
Snad ještě otřesněji tato skutečnost vynikne, když vezmeme za
základ podíl dětské úmrtnosti na celkovém počtu zemřelých. I v
tomto případě jsou podíly téměř konstantní: úmrtnost dětí do 1
roku se se na něm podílela 40 - 44 %, podíl úmrtí dětí do 5 let
dosahoval hodnot mezi 53 - 60 %. Tyto téměř neuvěřitelné hodnoty
se začaly snižovat až po roce 1900, aby v roce 1914 dosáhly nejnižších
hodnot za celé sledované období: 25, resp. 33 %. Podle podrobných
zdravotnických statistik, které jsou pro Ústí n. L. vedeny od
poloviny 80. let 19. stol. (dr. Marian), byly hlavními příčinami dětské úmrtnosti
atrofie a tělesná slabost, střevní a žaludeční katary a záněty
plic, které se vyskytovaly téměř výlučně u dětí (asi 62 % všech
úmrtí). U dospělých byla nejčastější příčinou smrti tuberkulóza
(kolem 30 % všech úmrtí dospělých), marasmus, od konce 19. století
i rakovina a srdeční mrtvice. Poměrně řídce se až na výjimky vyskytovaly
infekční choroby.
Celkově lze konstatovat, že k výrazným změnám v porodnosti i úmrtnosti
dochází až po roce 1900. Je to však spojitý proces, protože výrazně
neklesá pouze úmrtnost, ale i porodnost, takže míra přirozeného
přírůstku klesá také. Konečným výsledkem je stagnace počtu obyvatel
Ústí n. L., přičemž v období 1. světové války (1914-1918) dochází
k výraznému poklesu. Kdybychom měli posuzovat vývoj Ústí n. L.
jen na základě demografických údajů, pak by bylo nutno konstatovat,
že jeho rozvoj skončil rokem 1900. Vedle již zmíněných výrazných
změn ve zdravotnictví a v sociální sféře měly výrazný podíl na
celkovém poklesu porodnosti, a tím i na výši přirozeného přírůstku,
také změny ve věkové struktuře obyvatelstva. V prvých desetiletích
přistěhovatelské vlny přicházeli zejména mladí lidé, kteří v novém
působišti zakládali rodiny. Projevilo se to i ve věkové struktuře
obyvatelstva, v němž výrazně převažovala věková skupina osob v
produktivním věku tj. mezi 15 - 50 lety, jejíž podíl navíc rostl
- v roce 1869 činil 53,5 %, v roce 1890 pak 54,78 %. Naproti tomu
věková skupina do 15 let zůstávala ve stejném časovém období prakticky
stejná - 32,3 - 32,6 %. Naproti tomu klesal podíl starší generace
- ze 14,2 % na 12,6 %. S poklesem imigrace či dokonce v její přeměně
v emigraci výrazně narůstal podíl starších ročníků, což mělo důsledek
i ve snížení úrovně porodnosti. Obyvatelstvo Ústí n. L. jednak
stárlo, jednak se prakticky zastavil růst jeho počtu. Tento zlom
nastal kolem roku 1900 a přetrval vlastně až do II. světové války.
Toto konstatování však platí pouze pro vlastní Ústí n. L., neboť
demografický vývoj předměstí byl odlišný.
Prameny
Statistische Berichte über die demographischen Verhältnisse
in Aussig, in: Österreichisches Städtebuch, sv. 3 (1888) - sv.
13 (1907 -1908). Berichte über die gesundheitlichen Verhältnisse
in Aussig, Berichte der städtischen Gesundheitskommission, 1884-1906.
Podklady sbíral a vydával A. Marian. Statistisches Handbuch der
königlichen Freistadt Aussig, vyd. měst. radou 1887. Spezial-Orts-Repertorien
der im Reichsrathe vertretenen Königreiche - Wien 1892-1894, 1915-1919,
vyhodnocení sčítání obyvatel z roku 1890, 1910.
Literatura
W. Hecke, Volksvermehrung, Binnenwanderung und Umgangssprache
in den nördlichen Ländern Österreichs, in: Statistische Monatschrift
19, s. 653-723. Týž, Berufsverschiebungen in Böhmen, in: Statistische
Monatschrift 21, s. 199-274. F. J. Wünsch, Heimatkunde des Bezirkes
Aussig, Geschichte des Bezirkes von 1850 bis zum Ende des Weltkrieges,
Ústí n. L. 1932.