Obec Střekov vznikla v roce 1922 administrativním sloučením
tří obcí - Kramol, Novosedlic a Střekova (který se někdy uvádí
jako starý Střekov). S prvními pokusy o integraci se setkáváme
již v roce 1908, kdy probíhalo jednání o sloučení Kramol
a Novosedlic. Pro sloučené obce byl dokonce navržen nový název
"Elbenau".
Ve třicátých letech 20. stol. byl Střekov počtem obyvatel největší
obcí Československé republiky. Na žádost obecního zastupitelstva
ministerstvo vnitra povýšilo Střekov v roce 1936 na město
o udělilo mu městský znak a prapor. Trvání samostatnosti města
Střekova bylo jen krátké. Proti vůli většiny obyvatel ho 1. května
1939 připojila nacistická správa k Velkému Ústí nad Labem.
Z praktických důvodů spojení Střekova k Ústí nebylo
po válce zrušeno a trvá do současnosti.
Obce Kramoly, Novosedlice a Střekov byly ve feudálním období součástí
panství Střekov, jehož sídlem býval hrad Střekov.
Hrad Střekov
Hrad Střekov stojí na skále asi 100 m vysoké, strmě se tyčící
nad řekou Labem. Počátky tohoto hradu spadají k roku 1318
kdy byl založen původně jako malý hrad. Avšak v letech 1319
-1380 byl vystavěn ve svých pozdějších hlavních rysech. Dostavby
areálu hradu trvaly do 16. století.
Pod ním stála původní ves Střekov, kterou v roce 1318 získal
Pešík z Veitmile. Ten však nestačil svými financemi na stavbu
velkého hradu a tak již v r. 1319 hrad i panství prodal.
V témže roce jej král Jan udělil v manství dětem Jana
z Vartemberka, majitelům Děčína. Vartemberkům patřil hrad
až do roku 1383, kdy zemřel Václav Bílý. V roce 1400 přešel
v držení Ješka z Vchynic. Tato změna byla pak zdrojem
několikaletých sporů mezi rodem Vchynických a Vartemberků.
Po různých změnách začátkem 15. století zapsal král Václav purkrabství
a hrad Střekov Vlaškovi z Kladna. Za jeho panství hrad prodělal
husitské války, ale vzhledem ke své pevnosti, nebyl husity snad
ani obléhán. Sám Vlašek stál na straně míšenského markraběte.
Po jeho smrti držel Střekov jeho bratr Jetřich. Jeho synové, Václav
a Vlach, drželi panství i hrad a po nich, se ho ujal syn některého
z nich Jan Vlach. Po něm zdědil hrad Václav z Kladna,
ale prodal jej již v roce 1479 Hanušovi a Lorencovi Glacům
ze Starého Dvora. Pak hrad i panství dosti často střídaly majitele.
V první čtvrtině 16. století je držel Kašpar Dešenský ze
Strojetic, který své poddané utiskoval a mnoho pří měl i s Ústeckými,
hlavně kvůli rybolovu. Jeho syn Václav postoupil hrad a panství
roku 1563 Václavu z Lobkovic na Duchcově. Ten však převzal
hrad již ve značně zpustlém stavu a jeho opravy byly dosti nákladné.
Za Václava Františka Eusebia Lobkovice zuřila třicetiletá válka.
Hrad nejprve obsadili Sasové a pak několikrát Švédové. Udělali
si z něj loupežnické sídlo a plenili odtud celé okolí. Zpráva
z roku 1658 proto praví, že hrad je zcela spálen a zbořen.
Za Filipa Lobkovice (l. polovina 18. stol.) byla jeho zkáza dokonána.
Nikdo se o něj nestaral, dále pustnul a vzhledem ke své nepřístupné
poloze byl málokdy navštěvován. Přesto sloužil ještě i za sedmileté
války jako sídlo vojenských posádek obou válčících stran. Jako
takový byl též ostřelován a dále ničen.
Teprve doba romantismu, obracející svou pozornost ke starým památkám,
přinesla obrat i do osudu této vzácné a svou polohou působivé
památky. Začátkem 19. století se začíná hrad pomalu opravovat.
Kolem roku 1810 byl na hradě zřízen hostinec. Hrad navštěvovaly
významné osobnosti, mezi nimi v roce 1842 Richard Wagner,
který zde údajně zkomponoval část opery Tannhäuser. V roce
1886 byl na hradě obnoven rytířský sál. Na jižním svahu hradu
byly rozsáhlé vinice. V létech 1911-1912 majitel hradu Zdeněk
Lobkowicz začal provádět stavební rekonstrukce. Hrad byl postupně
zpřístupňován a sloužil jako turistická atrakce. Po roce 1918
pronajali Lobkowiczové hrad Střekov Klubu českých turistů. V roce
1938 byl hrad konfiskován rodině Lobkowiczů ve prospěch Německé
říše. Po osvobození získal Střekov zpět Max Lobkowicz, za války
československý vyslanec ve Velké Británii. Max Lobkowicz opět
hrad pronajal Klubu českých turistů. V roce 1947 byl hrad
Lobkowiczům podruhé konfiskován podle zákona o dokončení pozemkové
reformy. Lobkowiczové konfiskaci neuznali a vedli o hrad majetkové
spory, které však ukončil komunistický převrat v únoru 1948.
Vlastníci hradu emigrovali a majitelem hradu se stal stát.
3. března 1961 navštívil hrad Střekov president Antonín Novotný.
Aby presidentská návštěva mohla před hradem pohodlně parkovat,
byl neuváženě zbořen cenný renesanční poplužní dvůr před hradem
a na jeho místě zřízeno asfaltové parkoviště. V 70. a 80. letech
se na hradě odehrávaly podivné noční rituály. Komunističtí prominenti
zde byli při návštěvách Ústí za bujného veselí "pasováni
na rytíře hradu Střekova".
Po pádu komunistického režimu v roce 1990 požádal Wiliam
Lobkowicz, příbuzný posledního vlastníka hradu Maxe Lobkowizce,
o restituci. Po složitém jednání stát restituční žádosti vyhověl
a hrad se opět stal soukromým majetkem.
Kramoly
První písemná zmínka o Kramolech je z roku 1383, již tehdy
ves náležela k hradu Střekovu. V roce 1532 zde byl přívoznický
domek, lodní mlýn a 2 selské dvory. Obec se začala vytvářet až
od roku 1836. V souvislosti s rozvojem lodní plavby
si lodní dělníci stavěli u břehu Labe své domky. Definitivní a
zásadní rozvoj obce však nastal až po roce 1882 kdy byla založena
Schichtova továrna na mýdlo a brzy potom i další průmyslové závody.
Kramoly ležící na břehu Labe, se rychle rozrostly a získaly městský
charakter. Již před 1. světovou válkou existovalo úzké spojení
této obce se sousedícími Novosedlicemi. Obě obce měly a spolu
užívaly nejen řadu veřejných zařízení, ale měly i společné orgány
veřejné správy. Tato skutečnost jistě vyplynula z úzké závislosti
obou obcí na firmě Schicht, která nejenže zaměstnávala značnou
část obyvatelstva obou obcí, ale v základech ovlivňovala
jejich výstavbu i správu.
Novosedlice
Novosedlice jsou poprvé uváděny spolu s Kramoly jako ves
náležející k hradu Střekovu v roce 1383. Byla to prastará
vesnice - okrouhlice, jejíž základ tvořilo 8 selských dvorů. Hlavním
zdrojem obživy obyvatelstva bylo zemědělství, ovocnářství a do
poloviny 19. století též vinařství. V roce 1654 tu stálo
jen 13 domů, z nich pak ještě jeden neobydlený. Do roku 1787
vyrostla obec na 22 domů a ještě v roce 1887 čítala jen 36
domů s 292 obyvateli.
Avšak po tomto roce nastal její velký rozvoj. Příčinou bylo založení
a růst továrny na svíčky, mýdlo a podobné výrobky, kterou zde
v roce 1882 založil Johann Schicht. (O dějinách Schichtových
závodů se zmiňujeme na jiném místě). V roce 1910 měla obec
105 domů s 1 391 obyvateli.
"Starý" Střekov
Obec Střekov se rozprostírala od labského ohbí u Ústí nad Labem
až po místa, kde na protilehlém břehu řeky leží obec Vaňov. To
ovšem až ve své v podstatě současné podobě. Nejstarší část,
později do délky se rozrůstající obec "Stará ves" byla
situována pod hradem Střekovem ve směru na Litoměřice v místech
dnešního Malířského koutku. Byla to okrouhlice, která vznikla
v 9.-10. století. V písemných památkách se však připomíná
až v souvislosti se založením a vystavěním hradu Střekova.
Ve 14. století se v českých pramenech objevuje rovněž ve
formě Skřekov. "Stará ves" stávala na místě prehistorických
osídlení, která jsou zde prokázána od mladší doby kamenné.
Do roku 1848 se obec rozrostla přístavbami u "starého ovčína"
a poblíž původní vsi na místě zrušené panské cihelny na 48 domů.
Velký růst obce lze zaznamenat až po roce 1896, kdy vyrůstaly
celé ulice, a to jak v souvislosti s rozvojem Schichtovy
továrny, tak i v souvislosti se stavbou a personálním vybavováním
železniční trati. V roce 1905 byl v obci zřízen vodovod,
v témže roce postavena obecná škola.
"Spojený" Střekov
Po sloučení v roce 1922 začal nebývalý růst Střekova. Obec
nabývala zcela městský charakter. Kolem roku 1925 měl Střekov
540 domů. V letech 1923-1935 se stavěla pod hradem na Labi
Masarykova zdymadla. Urbanistiku Střekova příznivě ovlivnila výstavba
obytných domů pro zaměstnance Schichtových závodů, velkoryse zahájená
již v roce 1919. V roce 1927 začalo vyrůstat nové sídliště
(pod Sedlem), které však brzy nestačilo a začalo se stavět další
sídliště ("Am Tellhang"). V roce 1930 byly postaveny
lázně Johanna Schichta.. V roce 1931 byly zřízeny termální
lázně s bazénem a vanovými lázněmi. (o střekovských lázních
se zmiňujeme na jiném místě). V roce 1931 byla postavena
též budova měšťanské školy v ulici Karla IV., pojmenovaná
po švýcarském reformátoru školství Pestalozzim.
Pozoruhodné byly některé momenty komunální politiky střekovského
obecního zastupitelstva. V roce 1925 prosazovali němečtí
nacionálové v zastupitelstvu zavedení jediného úředního jazyka
při jednání na obecním úřadu - němčiny. Jejich návrh překvapivě
podpořili střekovští komunisté. 19. ledna 1926 na oplátku hlasovali
němečtí nacionálové pro komunistický návrh na uznání Sovětského
svazu de jure, který byl zastupitelstvem přijat. Neobvyklý zahraničně
politický počin obce Střekova vyvolal politický skandál, který
řešila zemská politická správa v Praze. Na její pokyn zakázala
14. června 1926 okresní politická správa v Ústí nad Labem
"výkon tohoto usnesení" podle §102 obecního zřízení.
Obec Střekov vstoupila i do dějin československého filmu. 26.
dubna 1929 se uskutečnila ve střekovském biografu Alhambra premiéra
zvukového filmu v Československu. V Praze se promítal
první zvukový film až koncem srpna 1929 v kině Alfa.