Střekov

Obec Střekov vznikla v roce 1922 administrativním sloučením tří obcí - Kramol, Novosedlic a Střekova (který se někdy uvádí jako starý Střekov). S prvními pokusy o integraci se setkáváme již v roce 1908, kdy probíhalo jednání o sloučení Kramol a Novosedlic. Pro sloučené obce byl dokonce navržen nový název "Elbenau".

Ve třicátých letech 20. stol. byl Střekov počtem obyvatel největší obcí Československé republiky. Na žádost obecního zastupitelstva ministerstvo vnitra povýšilo Střekov v roce 1936 na město o udělilo mu městský znak a prapor. Trvání samostatnosti města Střekova bylo jen krátké. Proti vůli většiny obyvatel ho 1. května 1939 připojila nacistická správa k Velkému Ústí nad Labem. Z praktických důvodů spojení Střekova k Ústí nebylo po válce zrušeno a trvá do současnosti.

Obce Kramoly, Novosedlice a Střekov byly ve feudálním období součástí panství Střekov, jehož sídlem býval hrad Střekov.

Hrad Střekov


 

 

 

 

Hrad Střekov stojí na skále asi 100 m vysoké, strmě se tyčící nad řekou Labem. Počátky tohoto hradu spadají k roku 1318 kdy byl založen původně jako malý hrad. Avšak v letech 1319 -1380 byl vystavěn ve svých pozdějších hlavních rysech. Dostavby areálu hradu trvaly do 16. století.

Pod ním stála původní ves Střekov, kterou v roce 1318 získal Pešík z Veitmile. Ten však nestačil svými financemi na stavbu velkého hradu a tak již v r. 1319 hrad i panství prodal. V témže roce jej král Jan udělil v manství dětem Jana z Vartemberka, majitelům Děčína. Vartemberkům patřil hrad až do roku 1383, kdy zemřel Václav Bílý. V roce 1400 přešel v držení Ješka z Vchynic. Tato změna byla pak zdrojem několikaletých sporů mezi rodem Vchynických a Vartemberků.

Po různých změnách začátkem 15. století zapsal král Václav purkrabství a hrad Střekov Vlaškovi z Kladna. Za jeho panství hrad prodělal husitské války, ale vzhledem ke své pevnosti, nebyl husity snad ani obléhán. Sám Vlašek stál na straně míšenského markraběte. Po jeho smrti držel Střekov jeho bratr Jetřich. Jeho synové, Václav a Vlach, drželi panství i hrad a po nich, se ho ujal syn některého z nich Jan Vlach. Po něm zdědil hrad Václav z Kladna, ale prodal jej již v roce 1479 Hanušovi a Lorencovi Glacům ze Starého Dvora. Pak hrad i panství dosti často střídaly majitele.

V první čtvrtině 16. století je držel Kašpar Dešenský ze Strojetic, který své poddané utiskoval a mnoho pří měl i s Ústeckými, hlavně kvůli rybolovu. Jeho syn Václav postoupil hrad a panství roku 1563 Václavu z Lobkovic na Duchcově. Ten však převzal hrad již ve značně zpustlém stavu a jeho opravy byly dosti nákladné.

Za Václava Františka Eusebia Lobkovice zuřila třicetiletá válka. Hrad nejprve obsadili Sasové a pak několikrát Švédové. Udělali si z něj loupežnické sídlo a plenili odtud celé okolí. Zpráva z roku 1658 proto praví, že hrad je zcela spálen a zbořen. Za Filipa Lobkovice (l. polovina 18. stol.) byla jeho zkáza dokonána.

Nikdo se o něj nestaral, dále pustnul a vzhledem ke své nepřístupné poloze byl málokdy navštěvován. Přesto sloužil ještě i za sedmileté války jako sídlo vojenských posádek obou válčících stran. Jako takový byl též ostřelován a dále ničen.

Teprve doba romantismu, obracející svou pozornost ke starým památkám, přinesla obrat i do osudu této vzácné a svou polohou působivé památky. Začátkem 19. století se začíná hrad pomalu opravovat.

Kolem roku 1810 byl na hradě zřízen hostinec. Hrad navštěvovaly významné osobnosti, mezi nimi v roce 1842 Richard Wagner, který zde údajně zkomponoval část opery Tannhäuser. V roce 1886 byl na hradě obnoven rytířský sál. Na jižním svahu hradu byly rozsáhlé vinice. V létech 1911-1912 majitel hradu Zdeněk Lobkowicz začal provádět stavební rekonstrukce. Hrad byl postupně zpřístupňován a sloužil jako turistická atrakce. Po roce 1918 pronajali Lobkowiczové hrad Střekov Klubu českých turistů. V roce 1938 byl hrad konfiskován rodině Lobkowiczů ve prospěch Německé říše. Po osvobození získal Střekov zpět Max Lobkowicz, za války československý vyslanec ve Velké Británii. Max Lobkowicz opět hrad pronajal Klubu českých turistů. V roce 1947 byl hrad Lobkowiczům podruhé konfiskován podle zákona o dokončení pozemkové reformy. Lobkowiczové konfiskaci neuznali a vedli o hrad majetkové spory, které však ukončil komunistický převrat v únoru 1948. Vlastníci hradu emigrovali a majitelem hradu se stal stát.

3. března 1961 navštívil hrad Střekov president Antonín Novotný. Aby presidentská návštěva mohla před hradem pohodlně parkovat, byl neuváženě zbořen cenný renesanční poplužní dvůr před hradem a na jeho místě zřízeno asfaltové parkoviště. V 70. a 80. letech se na hradě odehrávaly podivné noční rituály. Komunističtí prominenti zde byli při návštěvách Ústí za bujného veselí "pasováni na rytíře hradu Střekova".

Po pádu komunistického režimu v roce 1990 požádal Wiliam Lobkowicz, příbuzný posledního vlastníka hradu Maxe Lobkowizce, o restituci. Po složitém jednání stát restituční žádosti vyhověl a hrad se opět stal soukromým majetkem.

Kramoly

První písemná zmínka o Kramolech je z roku 1383, již tehdy ves náležela k hradu Střekovu. V roce 1532 zde byl přívoznický domek, lodní mlýn a 2 selské dvory. Obec se začala vytvářet až od roku 1836. V souvislosti s rozvojem lodní plavby si lodní dělníci stavěli u břehu Labe své domky. Definitivní a zásadní rozvoj obce však nastal až po roce 1882 kdy byla založena Schichtova továrna na mýdlo a brzy potom i další průmyslové závody. Kramoly ležící na břehu Labe, se rychle rozrostly a získaly městský charakter. Již před 1. světovou válkou existovalo úzké spojení této obce se sousedícími Novosedlicemi. Obě obce měly a spolu užívaly nejen řadu veřejných zařízení, ale měly i společné orgány veřejné správy. Tato skutečnost jistě vyplynula z úzké závislosti obou obcí na firmě Schicht, která nejenže zaměstnávala značnou část obyvatelstva obou obcí, ale v základech ovlivňovala jejich výstavbu i správu.

Novosedlice

Novosedlice jsou poprvé uváděny spolu s Kramoly jako ves náležející k hradu Střekovu v roce 1383. Byla to prastará vesnice - okrouhlice, jejíž základ tvořilo 8 selských dvorů. Hlavním zdrojem obživy obyvatelstva bylo zemědělství, ovocnářství a do poloviny 19. století též vinařství. V roce 1654 tu stálo jen 13 domů, z nich pak ještě jeden neobydlený. Do roku 1787 vyrostla obec na 22 domů a ještě v roce 1887 čítala jen 36 domů s 292 obyvateli.

Avšak po tomto roce nastal její velký rozvoj. Příčinou bylo založení a růst továrny na svíčky, mýdlo a podobné výrobky, kterou zde v roce 1882 založil Johann Schicht. (O dějinách Schichtových závodů se zmiňujeme na jiném místě). V roce 1910 měla obec 105 domů s 1 391 obyvateli.

"Starý" Střekov

Obec Střekov se rozprostírala od labského ohbí u Ústí nad Labem až po místa, kde na protilehlém břehu řeky leží obec Vaňov. To ovšem až ve své v podstatě současné podobě. Nejstarší část, později do délky se rozrůstající obec "Stará ves" byla situována pod hradem Střekovem ve směru na Litoměřice v místech dnešního Malířského koutku. Byla to okrouhlice, která vznikla v 9.-10. století. V písemných památkách se však připomíná až v souvislosti se založením a vystavěním hradu Střekova. Ve 14. století se v českých pramenech objevuje rovněž ve formě Skřekov. "Stará ves" stávala na místě prehistorických osídlení, která jsou zde prokázána od mladší doby kamenné.

Do roku 1848 se obec rozrostla přístavbami u "starého ovčína" a poblíž původní vsi na místě zrušené panské cihelny na 48 domů. Velký růst obce lze zaznamenat až po roce 1896, kdy vyrůstaly celé ulice, a to jak v souvislosti s rozvojem Schichtovy továrny, tak i v souvislosti se stavbou a personálním vybavováním železniční trati. V roce 1905 byl v obci zřízen vodovod, v témže roce postavena obecná škola.

"Spojený" Střekov

Po sloučení v roce 1922 začal nebývalý růst Střekova. Obec nabývala zcela městský charakter. Kolem roku 1925 měl Střekov 540 domů. V letech 1923-1935 se stavěla pod hradem na Labi Masarykova zdymadla. Urbanistiku Střekova příznivě ovlivnila výstavba obytných domů pro zaměstnance Schichtových závodů, velkoryse zahájená již v roce 1919. V roce 1927 začalo vyrůstat nové sídliště (pod Sedlem), které však brzy nestačilo a začalo se stavět další sídliště ("Am Tellhang"). V roce 1930 byly postaveny lázně Johanna Schichta.. V roce 1931 byly zřízeny termální lázně s bazénem a vanovými lázněmi. (o střekovských lázních se zmiňujeme na jiném místě). V roce 1931 byla postavena též budova měšťanské školy v ulici Karla IV., pojmenovaná po švýcarském reformátoru školství Pestalozzim.

Pozoruhodné byly některé momenty komunální politiky střekovského obecního zastupitelstva. V roce 1925 prosazovali němečtí nacionálové v zastupitelstvu zavedení jediného úředního jazyka při jednání na obecním úřadu - němčiny. Jejich návrh překvapivě podpořili střekovští komunisté. 19. ledna 1926 na oplátku hlasovali němečtí nacionálové pro komunistický návrh na uznání Sovětského svazu de jure, který byl zastupitelstvem přijat. Neobvyklý zahraničně politický počin obce Střekova vyvolal politický skandál, který řešila zemská politická správa v Praze. Na její pokyn zakázala 14. června 1926 okresní politická správa v Ústí nad Labem "výkon tohoto usnesení" podle §102 obecního zřízení.

Obec Střekov vstoupila i do dějin československého filmu. 26. dubna 1929 se uskutečnila ve střekovském biografu Alhambra premiéra zvukového filmu v Československu. V Praze se promítal první zvukový film až koncem srpna 1929 v kině Alfa.



Obsah Předchozí kapitola Následující kapitola