Poprvé se v historických materiálech připomíná podobně jako
Ústí nad Labem v zakládacím aktu kapituly litoměřické z r.
1057. Podle nejstarších písemných památek patřila klášteru v Teplé,
později se o ni dělili páni hradu Střekova a páni ze Sebuzína.
V 16. století přešla do držení panství lovosického a při něm zůstala
až do r. 1848. Po třicetileté válce měla 13 domů. Žilo zde 8 sedláků
a 5 zahradníků. Odedávna se zde pěstovalo vedle běžných zemědělských
produktů hodně ovoce a taky víno. Jeho pěstování zaniklo zhruba
před 100 lety.
Růst Brné začal až začátkem 19. století. V roce 1833 měla
31 domů a 174 obyvatel. V roce 1897 pobýval v Brné v hostinci
Herzig, dnes Srdíčko německý spisovatel dobrodružné literatury
Karl May. Údajně rozeklané skály v Průčelské rokli Maye inspirovaly
k některým scénám jeho románu Vinetou.
V roce 1919 se v Brné narodil František Hamouz, na konci
60. let ministr zahraničního obchodu a v letech 1968-1976
místopředseda vlády. Zemřel v roce 1985.
V r. 1939 měla Brná 65 domů a 684 obyvatel. Blízkost průmyslového
Ústí n. L. však od poloviny 19. století předurčila tuto mimořádně
příznivě, v krásném prostředí labského údolí položenou obec,
jako ústecké rekreační zázemí. Brná se stala cílem nedělních výletů
Ústečanů, místem, kde bylo možno příjemně trávit volný čas.
Obec si i po II. světové válce nadále podržela svůj zemědělský
charakter. Značná část obyvatel však pracovala v průmyslových
závodech blízkého Ústí.
V letech 1951-1959 působilo v Brné Jednotné zemědělské
družstvo. Zaniklo pro nedostatek členů. Půda katastru obce pak
byla rozparcelována pro rekreační účely a výstavbu rodinných domků.
Koncem 50. let začala v Brné nebývalá výstavba chat i rodinných
domků. Brná se stala výhradně rekreačním střediskem dříve nežli
ostatní rekreační oblasti Ústecka. Dnes má Brná, kromě trvale
obývaných domků a vil, asi 570 rekreačních chat. Od roku 1980
se Brná stala součástí Ústí n. L.