Dnešní městská čtvrť Ústí n. L. Klíše má značně starý původ. Přesná
doba jejího vzniku není známa, lze ji datovat s velkou pravděpodobností
do období kolonizace, tedy do 12. - 13. století, kdy byla stejně
jako většina tehdy vzniklých obcí Ústecka majetkem johanitského
řádu. První písemná zpráva o Klíši však pochází až z roku
1328. Koncem 14. stol., podobně jako Předlice, i Klíše byla odprodána
Anně z Koldic do konce jejího života (zemřela kolem r. 1412).
Pak pravděpodobně přešla opět do držení johanitů. V období
husitských válek se jí zmocnil Jan z Vartenberka, pán na
Děčíně a Blansku. V jeho držení zůstala Klíše až do roku
1454, kdy musel vrátit královské komoře 7 vesnic, které kdysi
patřily johanitům. Mezi nimi byla K1íše, dále pak část Předlic,
Habrovice, Český Újezd, Libov, Radešín a Ždánov(?).
V této době nebo v bezprostředně následujícím období
byla rozdělena do dvou částí, z nichž jedna byla součástí
předlického panství. V roce 1467 při dělení majetku Jakoubka
z Vřesovic získal tuto část Klíše jeho vnuk Jaroslav spolu
s Kyšperkem a Předlicemi. Teprve počátkem 16. století od
roku 1520 se jako součást kyšperského panství stala majetkem Bernharda
Glace ze Starého Dvora. I druhá část Klíše s Libovem a Radešínem
se od roku 1549 dostala do držení pánů Glaců. Předtím se nalézala
v majetku rodu Kelblů z Gejsinku. Roku 1549 však tuto
část prodal Jaroslav Kelbl z Gejsinku Janovi Glacovi ze Starého
Dvora a tak došlo ke spojení obou částí. V držení Glaců zůstala
K1íše až do roku 1590. V té době zde Glacové vystavěli tvrz,
která se nacházela v prostoru pozdějšího panského dvora.
Po vymření rodu Glaců odkoupil Klíši od vdovy po posledním Glacovi
Petr Kelbl z Gejsinku, majitel panství Chlumec. Součástí
chlumeckého panství pak Klíše zůstává až do roku 1848, tedy až
do vytvoření nového systému veřejné správy. Na Klíši po tomto
roce zůstal pouze panský velkostatek, který byl v držení
rodu Westphalenů-Fürstenberků, vlastníků Chlumce.
I ten však byl v roce 1898 odprodán městu Ústí n. L., čímž
zde zanikly poslední pozůstatky feudální držby půdy. Po stránce
hospodářského vývoje se osudy Klíše nijak výrazněji neodlišovaly
od osudu podobných obcí okresu. Jednalo se o malou zemědělskou
obec, která i v období Glaců ze Starého Dvora nebyla nikdy
ani centrem panství a proto se nestala ani střediskem řemesel
a správy. Svědčí o tom i počty domů a obyvatelstva z roku
1654, kdy zde bylo 11 chalupníků, 2 zahradníci a panský dvůr.
Ani v následujícím období nebyl vývoj o mnoho rychlejší.
Byl zde pouze postaven mlýn na Klíšském potoce, který mlel obilí
pro poddané z Klíše, Libova a Radešína. Na okolních stráních
se pěstovalo víno. Po roce 1848 se Klíše stala samostatnou obcí,
která měla vlastní samosprávu. V té době zde bylo 38 domů
a 221 obyvatel (1843).
Centrem obce však i nadále zůstal panský dvůr, který zabíral většinu
zemědělské půdy. Zcela převažoval zemědělský charakter obce, bylo
započato s pěstováním cukrovky, naopak zcela zaniklo vinařství.
Od 2. poloviny 19. století se však vytváří úzká vazba obce s rychle
se rozvíjejícím Ústím n. L., kde značná část obyvatel Klíše nacházela
zaměstnání v nově vznikajících továrnách, obchodních a správních
organizacích. Koncem 19. století ztrácelo zde zemědělství svoje
rozhodující postavení.
Proto mohlo město Ústí n. L. již v období let 1890-92 odkoupit
od klíšských zemědělců pozemky na Ovčím vrchu a zřídit zde centrální
ústecký hřbitov. V tomto období se katastr obce pro svou
výhodnou polohu na svahu Střížovického kopce stával vyhledávaným
místem pro stavbu rodinných domků a vil bohatší části ústeckého
obyvatelstva. Ústecká městská rada, aby alespoň částečně vyřešila
možnost dalšího rozvoje města, které na svém původním katastru
nestačilo již ani zdaleka pokrýt potřeby další, zejména bytové
výstavby, odkoupila v roce 1898 za 412 500 zlatých celý klíšský
panský velkostatek v rozloze 64 ha. Pro tento nový městský
prostor pořídila zastavovací plán a od té doby začala vyrůstat
na bývalých klíšských polích nová vilová čtvrť, která svým pojetím
i architektonickým zpracováním náleží k nejlepším částem
města Ústí n. L.
Mluvíme-li zde o části, nebo lépe o městské čtvrti Ústí n. L.,
tak je to zcela na místě, neboť od roku 1900 byla Klíše společně
s Krásným Březnem připojena k Ústí n. L. jako jeho nová
městská čtvrť a od té doby jsou její další osudy úzce spojeny
s celým vývojem Ústí nad Labem Klíše, podobně jako Bukov,
se nikdy nestala průmyslovou čtvrtí. Pouze v západním cípu
jejího katastru (dnes Jateční ulici) bylo na přelomu století postaveno
několik průmyslových objektů, jejichž sortiment výroby zůstal
v podstatě zachován do dnešní doby. Jedná se o dnešní podniky
Meva (plechové obaly), Chemopharma (výroba léčiv), Tesla (výroba
žárovek). Dříve k nim náležela i továrna Globus, kde byly
vyráběny čistící potřeby, zejména krémy na obuv. Tyto všechny
závody úzce souvisely s celým průmyslovým komplexem, který
od osmdesátých let 19. století vznikl v západní části Ústí
od Spolku pro chemickou a hutní výrobu až k hranicím Předlic.
Velká většina katastru obce však zůstala průmyslovým vývojem Ústí
n. L. nedotčena. Vyrostla zde exkluzívní vilová čtvrť v pěkném
prostředí Střížovického kopce. O rychlém rozvoji Klíše svědčí
těchto několik údajů: v r. 1869 zde žilo 346 obyvatel v 50
domech, v roce 1880 466 obyvatel v 87 domech, za dalších
deset let v roce 1890 1 388 obyvatel v 87 domech a konečně
v roce 1900 2 392 obyvatel ve 118 domech.