Na konci března roku 1845 prudké tání více než metrové vrstvy
sněhu po čtyřměsíční tuhé zimě způsobilo nebývalou povodeň, která
se přihnala 29. března na Neštěmice. Labe stouplo skoro o 10 metrů.
Velká voda utrhala svádovské lodní mlýny, vzala s sebou i
dřevěné domky kolem řeky. Sedlákům z Neštěmic a Veselí, kteří
měli pole v místech dnešního Tonasa, odnesla voda všechnu
ornici. Po opadnutí vody sedláci zpozorovali na zničených polích
veliké množství keramických nádob vynořujících se z písku.
Bylo to rozsáhlé pohřebiště z období lužické kultury, které
vzniklo asi před 3000 lety. Sedláci, když v nádobách našli
jen kůstky, nikoli hledané mince, ztratili o keramiku zájem a
začali ji rozbíjet. Naštěstí se včas o pohřebišti dozvěděl vzdělaný
krásnobřezenský důchodní písař Franz Böhm a řadu nádob stačil
zachránit. Spolu s kovářem Böhmelem je posílal po lodích
Václavu Hankovi do Národního muzea v Praze, kde je jich několik
desítek uloženo dosud. Kuriózním epilogem tohoto archeologického
objevu se stala zádušní mše, kterou farář ve Veselí sloužil za
zemřelé pohanské nebožtíky.
I v pozdějších dobách se Neštěmice ukázaly jako bohatá archeologická
lokalita. Rovněž z prostoru Tonasa pocházejí četné nálezy
keltskogermánského původu ze 2. stol. př. n. l. a slovanské pohřebiště
z 9.-10. století.
První písemná zmínka o Neštěmicích je z r. 1188 v listině
českého knížete Bedřicha. V této listině jsou uvedeny jako
NESCHEMICI. Prakticky až do konce 19. stol. byly Neštěmice nepříliš
významnou zemědělskou obcí s 1 020 domy.
Ještě v r. 1888 zde bylo pouze 40 domů a 223 obyvatel. V r.
1913 se tento počet prudce zvýšil na 223 domy a 3 032 obyvatele.
Tento prudký nárůst způsobila změna charakteru obce. Postavením
cukrovaru v letech 1890-1893 a Solvayovy továrny na výrobu
sody v letech 1905-1908 se z obce, která do r. 1894
neměla ještě ani vlastní poštu, stalo význačné průmyslové centrum.
Cukrovar zastavil svůj provoz v r. 1935, předtím však zaměstnával
na 800 dělníků a produkoval ročně přes milion tun surového cukru,
který se rovněž exportoval do zemí Asie, Afriky a Ameriky. Neštěmická
chemička vděčí za svůj starý název belgickému chemiku Ernstu Solvayovi
(1838-1922), k jehož největším objevům patřil nový, poměrně
jednoduchý způsob výroby sody z vápence, soli a koksu.
Solvay byl, což u vynálezců nebývá pravidlem, i mimořádně schopným
podnikatelem a dokázal na svých vynálezech vydělat miliony. V r.
1945 byl tento závod znárodněn. Až do konce 80. let byla hlavní
náplní závodu výroba sody (před válkou roční produkce 70 tis.
tun, kolem roku 1983 120 tis.), dále se zde hlavně vyráběly chromové
soli, chlorid vápenatý, chlorid amonný, posypové soli a mořidla
na dřevo. Ve dvacátých a třicátých letech se v neštěmickém
závodě AKO vyráběly fotografické desky, filmy a lučebniny. Průmyslový
charakter Neštěmic způsobil, že se staly již v minulém století
význačným střediskem dělnického hnutí. Mimoto zde aktivně působila
i česká menšina (Sokol, ochotníci a fotbalový klub Český lev,
zal. 1918).
Rozsáhlá výstavba započatá v r. 1967 a pokračující dodnes
podstatným způsobem změnila tvářnost obce, která získala v r.
1970 statut města. V r. 1980 měly Neštěmice 5 150 obyvatel.
Neštěmice byly připojeny k Ústí nad Labem v roce 1986
a je zde sídlo úřadu městského obvodu.