Nejstarší zemědělci na Ústecku
Od konce 6.tisíciletí před naším letopočtem se na úrodných sprašových půdách podél řek a potoků začaly objevovat vesnice prvních zemědělců z mladší doby kamenné - neolitu, kdy se hlavní základnou pro získávání obživy stává primitivní zemědělská výroba. Zpravidla se jednalo o několik velkých domů postavených z kůlů se stěnami opletenými proutím a omazanými hlínou.V jejich těsném sousedství byla políčka obdělávaná jednoduchými dřevěnými motykami a rycími holemi. Nedokonalým obděláváním se však půda brzo vyčerpala, výnosy klesaly a pole zarůstala plevelem. Proto si neolitičtí zemědělci po několika letech v jejich blízkosti zřídili nová pole. Často to však znamenalo přemístit celou osadu. Vzdálenost při stěhování nebyla veliká a dosti často se osada vracela po čase na staré místo. Zemědělský způsob života vyžadoval rovněž nové pracovní nástroje. Ke zpracovávání dřeva sloužily broušené kamenné sekery, sekeromlaty s provrtaným násadním otvorem, klíny i malé ploché motyčky. Původní technika zpracovávání kamene štípáním, jak ji známe z předchozích loveckých společností se využívala i nyní k výrobě drobné pazourkové industrie. Zhotovovaly se tak nožíky, pilky nebo vrtáčky, drobné čepelky byly vkládány do dřevěných násad a tvořily složené nástroje jako srpy pro sklizeň obilovin. Nálezy závaží ke stavům a přesleny dokládají pak od tohoto období i textilní výrobu.Důležitou složkou materiální kultury pravěkých společností se od neolitu stala keramika. Proměny jejích tvarů a výzdoby jsou rozhodujícím znakem pro odlišení jednotlivých pravěkých společností. Keramické zlomky jsou také nejtypičtějším archeologickým materiálem, který je pro určení jednotlivých pravěkých kultur nezbytný. Neolitičtí lidé žili zřejmě v kolektivu spřízněném po mateřské linii. Primitivní zemědělská výroba, která tvořila základní složku jejich hospodářství, byla závislá hlavně na ženské práci, což přispělo ke zvýšení společenského postavení ženy. Na naše území přišli zemědělští kolonisté z Karpatské kotliny a přinesli si sebou i svou materiální kulturu. Jejich keramika byla zdobena rytými liniemi spirál, volutami a pásky, podle této výzdoby byla tato první zemědělská společnost nazvána kulturou lineární. Z ní se pak v průběhu 5.tisíciletí př.n.l. vyvíjí kultura vypíchaná, která zdobí svou keramiku pásy vpichů. Doklady neolitického osídlení jsou na Ústecku dosti početné. Jedná se však převážně o staré a torzovitě zachované nálezy, většinou bez nálezových okolností. Mnohdy jde jen o písemné zmínky o nálezech. Při různých stavbách se od 2. poloviny 19. století nacházely četné zlomky keramiky a kamenné nástroje. První nálezy pocházejí z let 1877 - 1878 kdy byly při výstavbě Spolku pro chemickou a hutní výrobu odkryty sídlištní objekty kultury lineární i vypíchané. Písemné zprávy z roku 1888 mluví o odkrytí neolitického pohřebiště na úpatí Ovčího vrchu. Další neolitické sídliště bylo údajně narušeno také při výstavbě výtopny v prostoru dnešního západního nádraží. Roku 1992 bylo neolitické osídlení zachyceno při záchranném archeologickém výzkumu v ulici Hradiště, v prostoru dnešní Národní banky. Poslední nález pak byl zjištěn roku 1994 na staveništi budovy na rohu Mírového náměstí a Bílinské ulice. Četné sídlištní nálezy pocházejí i z cihelen na Bukově a na Klíši. Při výstavbě domů v dnešní Slavíčkově ulici bylo rovněž narušeno neolitické sídliště. Také při stavbě pivovaru v Krásném Březně a sklárny v Předlicích byly zachyceny neolitické nálezy. Osídlení z této doby pak pokračovalo dál podél Bíliny do Trmic a po Zalužanském potoku do Hrbovic. Neolitické osídlení bylo zjištěno i na střekovské straně při výstavbě nového sídliště a při úpravách vinice pod střekovských hradem.
Další skupinu nálezů tvoří kamenné nástroje nacházené při bagrování koryta Labe nebo na jeho březích podél celého toku až do Německa. Byly registrovány i v lokalitách, kde neolitické osídlení dosud zachyceno nebylo. Tyto nálezy mohou představovat jednak ztracené předměty nebo obětiny a dokládají, že řeka byla již od neolitu důležitou dopravní tepnou, která zprostředkovávala kontakt mezi dnešní severočeskou a sasskou oblastí. Tuto skutečnost potvrzují i výzdobné prvky lineární keramiky, které jsou shodné se sasskými, ale naprosto neznámé ve středních Čechách.
Do následující pozdní doby kamenné spadají jednotlivé nálezy kamenných seker z obou břehů Labe. V průběhu tohoto období dochází k větším etnickým přesunům evropského obyvatelstva. Od konce neolitu do staršího eneolitu (zhruba do roku 3 500 př. n. l.) zasahuje z Německa do severních Čech kultura jordanovská. Její dosud jediný výskyt na Ústecku odkryl v roce 1990 archeologický výzkum na pravém břehu Bíliny, za zahradnictvím na Žižkově ulici u Trmic. Tehdy byl objeven sídlištní objekt s velkou kupolovitou pecí na vypalování keramiky.
Typickým rysem eneolitu byla zvýšená produkce chovu dobytka a jeho postupné využívání k zápřahu do primitivního oradla. Ve srovnání s neolitickým kopaničářským způsobem obdělávání půdy to znamená pokrok. S tím souvisí i změna vůdčího postavení ve společnosti, které postupně začíná zaujímat muž - chovatel dobytka, oráč a ochránce společného majetku. Matriarchátní rodový systém je pozvolna nahrazován patriarchální velkorodinou. Charakter materiální kultury setrvává na stejné úrovni, jen vypracování kamenných sekeromlatů a sekerek je dokonalejší. Časté ohrazení sídlišť souvisí zřejmě s rozšířeným chovem dobytka.
Ve starším eneolitickém období je pro značnou část Evropy dominujícím prvkem kultura nálevkovitých pohárů, jejíž nositelé k nám přišli ze sousedního Německa v období 3 500 - 3 000 let př. n. l. Ve zdejším regionu je však zastoupena poměrně řídce. Zachovala se jen část nálezů ze sídliště, které bylo v letech 1904 -1906 zničeno těžbou hlíny v Hartmannově cihelně na Klíši.O pobytu jejích představitelů pak vypovídají ojedinělé nálezy kamenných nástrojů ze Střekova, Krásného Března a z Ústí n. L. Další sídliště této kultury bylo odkryto až při již zmiňovaném archeologickém výzkumu roku 1990 u Trmic. Zde bylo nalezeno šest sídlištních objektů a část žlabu se stopami kůlových jam, který byl pozůstatkem jednoduché palisády z původního ohrazení osady. Velký počet zvířecích kostí nalezených na sídlišti svědčí o intenzivním chovu dobytka. Ten bylo nutno chránit a tak bylo po obvodu osady vybudováno palisádové ohrazení.
Pobyt lidí z kulturních celků středního eneolitu není zatím v Ústí n.Labem a jeho okolí doložen. Situace se mění teprve ke konci eneolitu, kdy do této oblasti přicházejí nová etnika. Ze severozápadního Německa sem proniká kolem roku 2 300 př. n. l. lid se šňůrovou keramikou. O něco později, v době, kdy oblast severozápadních Čech již byla doménou šňůrové kultury, sem z východoalpské oblasti zasahuje druhý významný kulturní celek - lid se zvoncovými poháry. Jeho průnik na Ústecko byl jen ojedinělý a krátkodobý a je doložen pouze nálezem dvou kostrových hrobů z Předlic. V našem regionu se početněji vyskytují nálezy kultury se šňůrovou keramikou. Stejně jako v jiných oblastech je známa především z pohřebišť, její sídliště se ani u nás dosud nepodařilo zachytit. Jednotlivé kostrové hroby z jejího mladšího stupně byly nalezeny na Střekově, v Ústí a hlavně v povodí Bíliny od Předlic až po Trmice. Za zámeckým parkem, na pravém břehu Bíliny se zde podařilo odkrýt celé větší pohřebiště ze starší fáze šňůrové kultury. Nejprve byly roku 1982 nalezeny první dva hroby a další část pohřebiště byla zjištěna roku 1987. Tehdy bylo prozkoumáno dalších 15 hrobů, uspořádaných do dvou řad. Toto pohřebiště je svým charakterem a rozlohou ve střední Evropě ojedinělé. Jednotlivé hroby byly od sebe vzdáleny 10-30 m, což svědčí o faktu, že nad nimi byla původně nasypaná mohyla. Ve výbavě mužských hrobů se nalezly kamenné sekery, sekeromlaty , brousky nebo pazourkové nožíky a v několika případech keramický pohár. Ženské hroby obsahovaly hlavně keramiku, pazourkové nožíky a v jednom případě náhrdelník vyrobený z přívěsků vyřezávaných z kosti a imitujících zvířecí zuby. V celém tomto nálezovém fondu se projevuje vztah k německému šňůrovému okruhu.Další složku nálezů z období šňůrové kultury tvoří jednotlivé nálezy kamenných nástrojů. Jde hlavně o sekeromlaty, které jsou roztroušeny po celém ústeckém regionu. Nelze vyloučit, že některé tyto nástroje pocházely původně z hrobů, které nebyly pro absenci kosterních pozůstatků identifikovány.
Ve spojení s dalšími kulturními podněty z pokročilejšího jihovýchodu Evropy se obě tyto kultury podílejí na vývoji únětické kultury doby bronzové.
