V době bronzové a starší době železné.
Zvládnutí složitější techniky výroby bronzu, slitiny mědi a cínu, umožnilo výrobu kvalitních pracovních nástrojů a zbraní. Získání bronzové suroviny bylo značně namáhavé, takže ze začátku byl kov vzácným zbožím, které se do naší oblasti dostávalo obchodem od jihu. Souběžně s výskytem prvních kovových předmětů doznívalo užívání tradičních kamenných nástrojů. Ačkoliv byl hlavní důraz kladen na potřeby hospodářské, našel bronz využití i při zhotovování ozdob a šperků. Používání bronzu mělo vliv také na rozvoj směnného obchodu s vyspělým středomořím.
Představitelkou starší doby bronzové na rozlehlém území střední Evropy je od konce 3. tisíciletí do poloviny 2. tisíciletí před naším letopočtem kultura únětická. Přes svou kulturní jednotu bylo však toto území rozčleněno na několik lokálních skupin. Při jejich vzniku hrál velkou roli předchozí vývoj na daném území a následný vliv sousedních oblastí, odkud zasahovaly další kulturní podněty.
Sídliště únětické kultury na Ústecku patří do podkrušnohorské skupiny, která měla vztah k polabské únětické kultuře v Sasku. Při Labi se projevuje i zásah skupiny lovosického typu. Labe v této době sloužilo jako obchodní cesta, která zprostředkovávala styk s vyspělými oblastmi jižní Evropy dále na sever. Současně byly také používány i krušnohorské přechody, u nás se jednalo o Nakléřovský průsmyk. Doklady tohoto dálkového obchodu byly nalezeny v Mojžíři, Přestanově a Stadicích.
Starší nálezy z osídlení únětické kultury jsou značně torzovité a bez bližších údajů. Byly objeveny náhodně při různých stavbách v prostoru města a nejspíše pocházejí z rozrušených hrobů. Jedná se o nádobky, bronzovou jehlici a pazourkovou sekeru. Kostrové hroby byly objeveny na Klíši a na Červeném vrchu. Podle písemných údajů byla zachycena sídliště únětické kultury na Střekově a v centru města Ústí n. L., materiál se však nedochoval.V roce 1987 byl při stavebních pracích ve Stroupežnického ulici zachycen únětický sídlištní objekt s pecí na keramiku. Rovněž již zmiňovaný výzkum v Žižkově ulici v roce 1990 vedl k odkrytí několika sídlištních objektů z této kultury.
Na konci starší doby bronzové byla únětická kultura pozvolna asimilována kulturou mohylovou. Jejími nositeli v severních Čechách byl lid se středodunajskou mohylovou kulturou za přispění prvků ze západočeské českofalcké skupiny v období 1500 - 1200 let př. n.l. Na Ústecku má však toto období má velmi slabé zastoupení. Nejbližší osídlení bylo odkryto v Trmicích na úpatí Rovného. Ojedinělé nálezy bronzových sekerek pocházejí ze Střekova a Krásného Března.
Situace se mění až v mladší době bronzové, kdy od 12. století př. n. l. přichází do ústecké kotliny ze Saska lid lužické kultury. Charakteristickým znakem je žárové pohřbívání, kdy zemřelý člověk byl nejprve spálen a jeho popel pak uložen na pohřebišti. Nositelé lužické kultury byli usedlým zemědělským lidem a jejich výrobní technika navazovala téměř beze změny na dosavadní praxi. Rozmach výroby bronzu, s výjimkou bronzových srpů, zemědělství mnoho nepomohl. Nově příchozí obyvatelé postupně obsazovali území, které v předchozí době kultury únětické a mohylové bylo osídleno jen velmi řídce a postupně vytvářeli poměrně hustou síť osad. Největší rozsah dosahovalo osídlení ve středním stupni, od roku 1000 př. n.l., kdy lid lužické kultury rozšířil svá sídliště podél Labe až k Roudnici a podél Bíliny a jejích přítoků ke Stadicům a na Chabařovicko. Tam přichází do styku s dalším kulturním okruhem - kulturou knovízskou.
Lid lužické kultury si ze Saska přinesl sebou i materiální základnu, která vykazuje shodné rysy se sasskou skupinou lužické kultury. Na Ústecku pak do ní v dalším vývoji pronikají prvky z knovízské oblasti. Přesto si její nositelé nadále udržují poměrně úzký kontakt se sasskou oblastí.Tento styk pokračoval i ve starší době železné a ovlivnil tak další vývoj v ústecké kotlině. Důležitou lužickou lokalitou je Střekov, odkud pocházejí bohaté nálezy z tohoto období. Už v letech 1900 -1901 bylo stavebními pracemi ve vsi pod hradem zničeno celé rozsáhlé pohřebiště, ze kterého se tehdy podařilo zachránit jen malý zlomek keramiky a bronzových předmětů. Při úpravách vinice na svahu pod střekovským hradem byla pak zlikvidována velká část sídliště, které s tímto pohřebištěm souviselo. Druhé velké pohřebiště bylo odkryto roku 1931 na terasovité vyvýšenině pod dnešním hřbitovem. Celá poloha byla sice dosti poničena těžbou písku, ale přesto se zde podařilo zachránit a prozkoumat 69 žárových hrobů. Pohřby byly překryty vrstvou kamenů a pak zasypány hlínou. U dvou pohřbů byly zjištěny nasypané mohyly s věncem kamenů po obvodu. Ve výbavě byla nejvíce zastoupena keramika, u níž se projevuje zřetelný vztah k sasské oblasti. Nechyběly ani zlomky bronzových předmětů. Nalezené bronzové břitvy pak dokládají styk se severní Evropou. Bohužel i v tomto případě zůstalo takřka zcela nepovšimnuto sídliště příslušející k tomuto pohřebišti, jež bylo zničeno ve třicátých letech při stavbě vilové čtvrti.
Stopy po lužickém osídlení byly nalezeny i na druhém labském břehu, kde však původní osídlení bylo zničeno pozdější středověkou zástavbou. Narušené lužické objekty byly odkryty také na Předmostí a Lidickém náměstí. Zajímavé jsou i nálezy bronzových náramků a bronzového kopí s tulejí, získané při bagrování labského dna, které ve své době byly pravděpodobně obětovány řece jako dar. Lužická sídliště nebo žárové hroby byly nalezeny také na Bukově, v Krásném Březně, v ústecké cihelně na Žižkově ulici a v Trmicích. Zejména v Trmicích bylo lužické osídlení velmi silné. Také archeologický výzkumu v roce l990 odkryl u Trmic další sídliště. Při tomto výzkumu byly v jedné zásobní jámě nalezeny tři neporušené dětské kostry. Byly uloženy postupně nad sebou ve skrčené poloze na pravém boku. Jednalo se o jedince ve věku 10 - 14 let, kteří zřejmě nebyli plnoprávnými členy komunity a proto nemohli být pohřbeni na pohřebišti.
Vzájemné vztahy sasské a ústecké oblasti pokračují i ve starší době železné v období tzv. halštatu. Z bývalé knovízské oblasti začíná na Ústecko pronikat rovněž lid bylanské kultury, která vznikla z knovízského základu za přispění pronikajících prvků z jihovýchodu, odkud se také šířila znalost výroby železa. Tím byl také přerušen samostatný vývoj lužické kultury v ústecké kotlině. Do lužického prostředí pronikají bylanské vlivy jen pomalu, což se projevuje zejména v keramické produkci, která může doložit existenci původního lužického obyvatelstva v bylanském prostředí. Silné mladolužické osídlení v ústecké kotlině mělo nemalý podíl na dalším vývoji zdejšího osídlení. Pod jeho vlivem dochází k místní modifikaci vlastního bylanského osídlení. S tímto střetáváním různých kulturních vlivů a jejich vzájemným ovlivňováním v dalším kulturním vývoji se setkáváme právě v povodí Labe v ústecké kotlině. Celou situaci ještě komplikuje zásah sasské billendorfské kultury. Souvislý styk se sasskou oblastí se ve zdejším regionu projevuje i v následujícím laténském období, kdy se na tomto území vytváří smíšená podmokelská kultura.
Oproti předcházejícímu období je dosud známý nálezový fond z halštatu poměrně chudý. Ze sídliště zničeného těžbou hlíny v tehdejší Hartmanově cihelně na Klíši se dochovalo jen něco keramických zlomků. Nejnovější nálezy byly objeveny při výstavbě dnešního okresního úřadu, zde bylo bylanské osídlení zničeno již původní středověkou zástavbou. Další známé nálezy pocházejí ze Střekova, kde byly odkryty sídlištní objekty při úpravě cesty ke hradu a dalších několik objektů bylo objeveno přímo v obci. Několik objektů bylo nalezeno v bývalé cihelně na Žižkově ulici a menší enkláva osídlení byla v Trmicích.
