Od Keltů ke Slovanům
Od poloviny 1. tisíciletí př. n. l. probíhala do střední Evropy expanze keltského etnika. V této době není keltská kultura ještě plně stylově jednotná. K jejímu dotváření dochází až na nově obsazeném území pod vlivem domácí halštatské tradice. Podle významného švýcarského naleziště je keltské období mladší doby železné nazýváno laténem. Již v halštatském a později halštatsko - laténském období došlo ke změně ve vývoji společnosti a k jejími rozvrstvení ve smyslu sociálním i majetkovém. Původní rodová společnost se rozpadá a spolu s ní i společné vlastnictví výrobních prostředků. Hlavní roli ve společnosti získávají náčelníci a jejich válečné družiny. Obdobnou společenskou organizaci měli i Keltové, kteří od 2. poloviny 4. století pronikali na Ústecko. Jejich přítomnost je všeobecně spojována s plochými kostrovými hroby. Muži jako bojovníci byli pohřbíváni se zbraněmi a ženy s četnými šperky. Konec tohoto období je kladen do 2. století př. n. l., kdy v souvislosti se zastavením keltské expanze na jih, houstne osídlení, projevuje se odklon od válečnictví a větší pozornost je věnována zemědělství a rozvoji řemeslné výroby a obchodu.Dokladem, že Keltové pronikli až k Labi, jsou nálezy plochých kostrových hrobů ze Střekova, odkud jsou zprávy o nálezu dvou kostrových hrobů s bronzovými náramky. Keltové do ústecké kotliny pronikali podél Bíliny, což dokládají nálezy jejich hrobů podél jejího toku. Záznamy o nálezech keltských hrobů pocházejí již z minulého století. Kostrové hroby s bohatou výbavou železných zbraní a bronzových šperků byly odkryty při výstavbě Spolku pro chemickou a hutní výrobu v roce 1878. O pozdějším nálezu několika dalších hrobů chybí již bližší údaje. Další hrob byl odkryt při stavbě sklárny, bohužel veškerý materiál pocházející z těchto nálezů se nedochoval, podobně jako nálezy železných zbraní, bronzových náramků, spon a keramiky z hrobů, které byly nalézány od roku 1890 při těžbě cihlářské hlíny v cihelně na Žižkově ulici. Další nálezy, registrované zde od počátku století, pocházejí z rozrušených hrobů v trmických cihelnách. I z těchto nálezů se dochovala jen malá část.
Vlastní mladolaténské osídlení se soustředilo spíše západně od ústecké kotliny, v níž byl vývoj zcela odlišný. Zde, na pomezí keltského osídlení, pokračuje příliv dalších vlivů se sousedního Saska. Do původního lužického prostředí modifikovaného kulturou bylanskou a billendorfskou z období halštatu pronikají nyní vlivy laténské a po Labi ze severu prvky kultury jastorfské. Ze všech těchto složek vzniká ve 3. století př. n. l. tzv. podmokelská skupina. V její materiální kultuře se projevují jak laténské pokročilejší výrobní techniky (keramika vyráběná na kruhu, bronzové výrobky) tak i zaostalejší jednoduché tvary keramiky vyráběné v ruce. V nálezovém materiálu zcela chybí zbraně. Pohřbívání je výhradě žárové s přídavkem milodarů. Menší žárové pohřebiště bylo pravděpodobně nalezeno na Střekově roku 1900 z něhož se dochovaly nálezy bronzů bez bližší dokumentace. Podmokelská skupina se udržuje až do 1. století před Kristem, v jehož průběhu zaniká a je patrně asimilována germánským obyvatelstvem pronikajícím se severu. Výhodnou polohu pod hradem Střekovem na obchodní stezce vedoucí údolím řeky využívala patrně obchodní stanice, která zde fungovala ještě v polovině 1. století př. n. l. a zřejmě zprostředkovávala styk keltského etnika v Čechách s germánskou oblastí na severu. Tento stav potvrzuje nález sídlištního objektu, jenž obsahoval převážně laténskou keramiku z provenience středočeských oppid kolem poloviny 1.století před Kristem.
Situace kolem změny letopočtu je na Ústecku složitá, archeologické prameny jsou zatím skrovné a nedostačující. Proto nelze s určitostí rozhodnou, kdy a které germánské kmeny se v ústecké kotlině začaly usazovat. První 4 století po změně letopočtu nazýváme obdobím římským. Několik neúplných zpráv z 1. republiky nás informuje o nálezech z tohoto období. Z nich se dovídáme,že na Střekově bylo objeveno sídliště a žárové pohřebiště. Bližší údaje však chybí a materiál se nedochoval, takže tyto údaje nelze ověřit. Žárový hrob se zachovanými nádobami byl odkryt roku 1914 v Předlicích u sklárny. Za tohoto stavu nálezového fondu pro toto období se jeví již citovaný výzkum na Žižkově ulici z roku 1990 o to důležitější. Na ploše 2 ha bylo odkryto několik sídlištních objektů z mladolaténského období. Jejich obyvatelé se zde dočkali příchodu germánských osadníků, kteří se na severu Čech začali trvale usazovat ještě před zlomem letopočtu. Nově příchozí osadníci si začali stavět v bezprostřední blízkosti keltské osady svoje příbytky. Rozhodně jejich příchod a vzájemné soužití bylo klidné, jak dokládají nálezy germánské keramiky v objektech laténských a naopak. Postupem času zbylé keltské obyvatelstvo splynulo s germánským. Odkryté redukční pece na tavení železa a množství strusky dokládají železářskou výrobu. Nález tří norických spon s očky, které se v sídlištním prostředí nacházejí jen vyjímečně, ukazuje na fungující obchodní spojení s římskou provincií Norikum na Dunaji. Tato lokalita je první větší železářsko - sídelní osada ze starší doby římské v severozápadních Čechách a nepochybně souvisí s příchodem Germánů Polabím do Čech před zlomem letopočtu. V menší míře zde přetrvalo germánské osídlení až do počátku stěhování národů.
Doba stěhování národů od konce 4. až do konce 6. století byla velmi neklidná. Území severních Čech bylo v této době na okraji zájmu a sloužilo hlavně jako průchozí území pro germánské kmeny směřující na jih.V této neklidné době byla ústecká kotlina i dolní tok Bíliny zřejmě bez osídlení, protože průchody různých bojovných skupin neposkytovaly dostatek klidu a bezpečí pro trvalejší sídla a jejich krátkodobé zastávky nezanechaly v tomto prostoru výraznější stopy. Na konci tohoto neklidného období přicházejí do Čech slovanské kmeny.
Ústecka se tento první slovanský proud nedotkl. Podle archeologických pramenů je na Ústecku doloženo slabé slovanské osídlení až v 8. století. První slovanští osadníci sem přicházejí podél Bíliny z Mostecka a podél Labe z Lovosicka. V 9. století již počet slovanského obyvatelstva stoupá a začínají se projevovat i průniky po Labi ze severu ze Saska a začíná se vytvářet síť osad v ústecké kotlině. Tím tento malý region vstupuje do počátku svých středověkých dějin, kdy jeho výhodná poloha na labské cestě měla vliv na jeho další osudy.
Literatura
M. Cvrková.- D. Koutecký - Z. Brus, Pohřebiště se šňůrovou keramikou v Ústí n. L.-Trmicích a Stadicích, in: .Katalog šňůrové keramiky v Čechách IV-VI, Praehistorica XVII, Praha 1991. J. Filip, Keltové ve střední Evropě, Praha 1956. L. Hájek, Kultura zvoncových pohárů v Čechách, Praha 1968. A. Kirschner, Prähistorische Funde im Aussig - Karbitzer Bezirk, Aussig 1898. I. Pleinerová, Únětická kultura v oblasti Krušných hor a jejím sousedství, in: Pam. archeologické LVII 1966, 339. R. Pleiner, Pravěké dějiny Čech, Praha 1972. E. Plesl, Lužická kultura v severozápadních Čechách, Praha 1961. E. Simbriger, Beiträge zur Bandkeramik Nordböhmens, Sudeta VIII: Die Vorgeschichte des Aussig - Karbitzer Bezirks, Liberec 1934.
