Od poloviny 1. tisíciletí př. n. l. probíhala do střední Evropy
expanze keltského etnika. V této době není keltská kultura ještě
plně stylově jednotná. K jejímu dotváření dochází až na nově obsazeném
území pod vlivem domácí halštatské tradice. Podle významného švýcarského
naleziště je keltské období mladší doby železné nazýváno laténem.
Již v halštatském a později halštatsko - laténském období došlo
ke změně ve vývoji společnosti a k jejími rozvrstvení ve smyslu
sociálním i majetkovém. Původní rodová společnost se rozpadá a
spolu s ní i společné vlastnictví výrobních prostředků. Hlavní
roli ve společnosti získávají náčelníci a jejich válečné družiny.
Obdobnou společenskou organizaci měli i Keltové, kteří od 2. poloviny
4. století pronikali na Ústecko. Jejich přítomnost je všeobecně
spojována s plochými kostrovými hroby. Muži jako bojovníci byli
pohřbíváni se zbraněmi a ženy s četnými šperky. Konec tohoto období
je kladen do 2. století př. n. l., kdy v souvislosti se zastavením
keltské expanze na jih, houstne osídlení, projevuje se odklon
od válečnictví a větší pozornost je věnována zemědělství a rozvoji
řemeslné výroby a obchodu.
Dokladem, že Keltové pronikli až k Labi, jsou nálezy plochých
kostrových hrobů ze Střekova, odkud jsou zprávy o nálezu dvou
kostrových hrobů s bronzovými náramky. Keltové do ústecké kotliny
pronikali podél Bíliny, což dokládají nálezy jejich hrobů podél
jejího toku. Záznamy o nálezech keltských hrobů pocházejí již
z minulého století. Kostrové hroby s bohatou výbavou železných
zbraní a bronzových šperků byly odkryty při výstavbě Spolku pro
chemickou a hutní výrobu v roce 1878. O pozdějším nálezu několika
dalších hrobů chybí již bližší údaje. Další hrob byl odkryt při
stavbě sklárny, bohužel veškerý materiál pocházející z těchto
nálezů se nedochoval, podobně jako nálezy železných zbraní, bronzových
náramků, spon a keramiky z hrobů, které byly nalézány od roku
1890 při těžbě cihlářské hlíny v cihelně na Žižkově ulici. Další
nálezy, registrované zde od počátku století, pocházejí z rozrušených
hrobů v trmických cihelnách. I z těchto nálezů se dochovala jen
malá část.
Vlastní mladolaténské osídlení se soustředilo spíše západně od
ústecké kotliny, v níž byl vývoj zcela odlišný. Zde, na pomezí
keltského osídlení, pokračuje příliv dalších vlivů se sousedního
Saska. Do původního lužického prostředí modifikovaného kulturou
bylanskou a billendorfskou z období halštatu pronikají nyní vlivy
laténské a po Labi ze severu prvky kultury jastorfské. Ze všech
těchto složek vzniká ve 3. století př. n. l. tzv. podmokelská
skupina. V její materiální kultuře se projevují jak laténské pokročilejší
výrobní techniky (keramika vyráběná na kruhu, bronzové výrobky)
tak i zaostalejší jednoduché tvary keramiky vyráběné v ruce. V
nálezovém materiálu zcela chybí zbraně. Pohřbívání je výhradě
žárové s přídavkem milodarů. Menší žárové pohřebiště bylo pravděpodobně
nalezeno na Střekově roku 1900 z něhož se dochovaly nálezy bronzů
bez bližší dokumentace. Podmokelská skupina se udržuje až do 1.
století před Kristem, v jehož průběhu zaniká a je patrně asimilována
germánským obyvatelstvem pronikajícím se severu. Výhodnou polohu
pod hradem Střekovem na obchodní stezce vedoucí údolím řeky využívala
patrně obchodní stanice, která zde fungovala ještě v polovině
1. století př. n. l. a zřejmě zprostředkovávala styk keltského
etnika v Čechách s germánskou oblastí na severu. Tento stav potvrzuje
nález sídlištního objektu, jenž obsahoval převážně laténskou keramiku
z provenience středočeských oppid kolem poloviny 1.století před
Kristem.
Situace kolem změny letopočtu je na Ústecku složitá, archeologické
prameny jsou zatím skrovné a nedostačující. Proto nelze s určitostí
rozhodnou, kdy a které germánské kmeny se v ústecké kotlině začaly
usazovat. První 4 století po změně letopočtu nazýváme obdobím
římským. Několik neúplných zpráv z 1. republiky nás informuje
o nálezech z tohoto období. Z nich se dovídáme,že na Střekově
bylo objeveno sídliště a žárové pohřebiště. Bližší údaje však
chybí a materiál se nedochoval, takže tyto údaje nelze ověřit.
Žárový hrob se zachovanými nádobami byl odkryt roku 1914 v Předlicích
u sklárny. Za tohoto stavu nálezového fondu pro toto období se
jeví již citovaný výzkum na Žižkově ulici z roku 1990 o to důležitější.
Na ploše 2 ha bylo odkryto několik sídlištních objektů z mladolaténského
období. Jejich obyvatelé se zde dočkali příchodu germánských osadníků,
kteří se na severu Čech začali trvale usazovat ještě před zlomem
letopočtu. Nově příchozí osadníci si začali stavět v bezprostřední
blízkosti keltské osady svoje příbytky. Rozhodně jejich příchod
a vzájemné soužití bylo klidné, jak dokládají nálezy germánské
keramiky v objektech laténských a naopak. Postupem času zbylé
keltské obyvatelstvo splynulo s germánským. Odkryté redukční pece
na tavení železa a množství strusky dokládají železářskou výrobu.
Nález tří norických spon s očky, které se v sídlištním prostředí
nacházejí jen vyjímečně, ukazuje na fungující obchodní spojení
s římskou provincií Norikum na Dunaji. Tato lokalita je první
větší železářsko - sídelní osada ze starší doby římské v severozápadních
Čechách a nepochybně souvisí s příchodem Germánů Polabím do Čech
před zlomem letopočtu. V menší míře zde přetrvalo germánské osídlení
až do počátku stěhování národů.
Doba stěhování národů od konce 4. až do konce 6. století byla
velmi neklidná. Území severních Čech bylo v této době na okraji
zájmu a sloužilo hlavně jako průchozí území pro germánské kmeny
směřující na jih.V této neklidné době byla ústecká kotlina i dolní
tok Bíliny zřejmě bez osídlení, protože průchody různých bojovných
skupin neposkytovaly dostatek klidu a bezpečí pro trvalejší sídla
a jejich krátkodobé zastávky nezanechaly v tomto prostoru výraznější
stopy. Na konci tohoto neklidného období přicházejí do Čech slovanské
kmeny.
Ústecka se tento první slovanský proud nedotkl. Podle archeologických
pramenů je na Ústecku doloženo slabé slovanské osídlení až v 8.
století. První slovanští osadníci sem přicházejí podél Bíliny
z Mostecka a podél Labe z Lovosicka. V 9. století již počet slovanského
obyvatelstva stoupá a začínají se projevovat i průniky po Labi
ze severu ze Saska a začíná se vytvářet síť osad v ústecké kotlině.
Tím tento malý region vstupuje do počátku svých středověkých dějin,
kdy jeho výhodná poloha na labské cestě měla vliv na jeho další
osudy.
Literatura
M. Cvrková.- D. Koutecký - Z. Brus, Pohřebiště se šňůrovou
keramikou v Ústí n. L.-Trmicích a Stadicích, in: .Katalog šňůrové
keramiky v Čechách IV-VI, Praehistorica XVII, Praha 1991. J. Filip,
Keltové ve střední Evropě, Praha 1956. L. Hájek, Kultura zvoncových
pohárů v Čechách, Praha 1968. A. Kirschner, Prähistorische Funde
im Aussig - Karbitzer Bezirk, Aussig 1898. I. Pleinerová, Únětická
kultura v oblasti Krušných hor a jejím sousedství, in: Pam. archeologické
LVII 1966, 339. R. Pleiner, Pravěké dějiny Čech, Praha 1972. E.
Plesl, Lužická kultura v severozápadních Čechách, Praha 1961.
E. Simbriger, Beiträge zur Bandkeramik Nordböhmens, Sudeta VIII:
Die Vorgeschichte des Aussig - Karbitzer Bezirks, Liberec 1934.