Nový rozkvět
Ústí n. L. můžeme právem zaznamenat v době panování rodu Jagellonců,
z nichž se na českém trůně vystřídali pouze dva - dlouho vládnoucí
Vladislav II. (1471- 1516) a tragicky zahynuvší, mladičký Ludvík
(=1526).
Pro tuto éru v českých dějinách je charakteristický vzestup stavovské
moci na úkor moci královské. Výrazem zmohutnělé stavovské obce
se stalo vydání tzv. Vladislavského zřízení zemského, které představuje
prvou kodifikaci českého zemského práva vůbec. Kolem tvorby a
prosazování zákoníka se však ukázaly i sílící rozpory mezi stavy,
především nechuť "vyšších stavů", tj. šlechty vůči královským
městům. Několik let trvající zápas mezi šlechtou a králem se týkal
nejen sporu o právo královských měst na hlas na zemském sněmu, ale i vymezení práv
hospodářských a jurisdikčních. Nevyhraněný panovník, sužovaný
tisícerými problémy, včetně finančních, nedokázal překonat vžité
povědomí nadřazenosti nad městy a účinně je nepodpořil. Udělil
sice královským městů značné množství privilegií, stejně tak však
vycházel vstříc šlechtě, která usilovala o kodifinaci privilegií
svých poddanských měst a městeček, jimiž se naopak cítila být
poškozována města královská.
I Ústí vděčilo Jagelloncům za několik privilegií. Kromě ob-vyklé
obecné konfirmace, udělil Vladislav II. Ústí n. L. dvě privilegia,
která odrážela stoupající sebevědomí měšťanů.. K privile-giím,
tak říkajíc reprezentativního charakteru, se bezesporu řadilo
právo pečetit červeným voskem, považovaným za vznešenější než
vosk bílý či zelený. Této výsady se Ústečtí domohli v říjnu roku
1476. Na zachovaných pečetích z této doby (z let 1487-1521 se
jich zachovalo celkem 8) nalezneme vpravo kráčejícího dvouocasého
lva, na jehož helmu spočívá klenot s orlím křídlem a opis SIGILIUM
CIVITATIS AUSTENSIS SUPER ALBEA.
Uvedenému privilegiu předcházela tzv. znaková listina vydaná Vladislavem
II. již 12. února téhož roku. Král v ní potvrdil posud užívaný
městský znak, protože původní listina byla "vysokým stářím
a nepřejícností času zničena a ztracena". Vzhledem k tomu,
že nedávno vyhotovená listina krále Ladislava o podobě praporce
se znakem města je dosud uložena v ústeckém městském archivu,
museli Ústečtí sledovat svou žádostí o vyhotovení nového potvrzení
jiný cíl. Byla jím nepochybně touha po "polepšení" znaku,
jak ostatně vyplývá i z jeho podrobného popisu a barevně provedeného
vyobrazení. Štít měl být červený (oproti původnímu zelenému),
v něm pak zůstal bílý lev, s dvěma propletenými ocasy nově ozdobenými
dvěma kovově zbarvenými (rozuměj zlatými) uzly a stejně tak vybarvenými
drápy. Na hlavě lva byla zachována bílá přílba, na hrudi bílé
kroužkové brnění, nyní však lemované zlatými špičkami. Na přílbě
měla spočívat zlatá koruna, z níž vyrůstala dvě složená zlatá
křídla. V této podobě město znak - lépe či hůře výtvarně upravený
- užívá dodnes.
Výpravná byla i konfirmace artikulů kožešnického cechu, vydaná
Vladislavem II. 13. srpna 1490. Mimo jiné opravňovala ústecké
kožešníky užívat stejný znak jaký mají kožešníci Starého Města
(podoba doložena barevnou kresbou) a o procesích má jejich korouhev
vlát hned třetí v pořadí. Svá statuta měli nepochybně i soukeníci,
z nichž mnozí opakovaně zasedali v městských radách. Z r. 1477
známe radní statuta pro sladovníky. Do cechu byli jistě sdruženi
i ševci, krejčí či na předměstí pracující hrnčíři.
Finanční těžkosti, které Vladislava II. provázely od nástupu na
český trůn, ho nutily k zástavám. Nežádoucí situaci se Ústí snažilo
předejít, když si na panovníkovi vyžádalo r. 1480 slib, že nezastaví
výnos královské berně (dle odvodu z r. 1471 činila z Ústí 100
kop gr.) a že bude v otázce daní dodržovat ustanovení daná městskými
právy. Důvodem ale mohla být i obava z opakování podobné berně,
jakou vypsal rok předtím zemský sněm. Jednalo se o zcela mimořádnou
berni, čítající polovinu veškerých důchodů každého z obyvatel
království za rok. K neobvyklému opatření sáhl český zemský sněm
v době, kdy byl konečně smluvně upraven poměr mezi Vladislavem
a Matyášem Korvínem, od r. 1470 též titulaturním českým králem
a pánem Moravy, stejně jako vedlejších korunních zemí. Rozhodnutí
sněmu mělo být nepochybně gestem podpory krále Vladislava, tonoucího
v dluzích.
Králův slib však Ústí n. L. od další zástavy neuchránil. Někdy
kolem roku 1486 byl zastaven ústecký komorní plat panu Bezdružickému
z Kolovrat. Město se však rozhodlo se z tohoto závazku vykoupit
za přispění ústeckých měšťanů. V městské knize se zachoval soupis
vybrané zálohy na vykoupení, dle něhož v rozmezí let 1486-87 byli
měšťané ochotni obětovat nemalé částky. Soupis zaznamenává celkem
23 jmen a zvláštní příspěvek z "velkého" kostela. Zajímavá
je pestrost ražeb, které měli - snad z letitých úspor - Ústečtí
k dispozici; převažují uherské nebo rýnské zlaté, ale objevují
se i české, stejně jako míšeňské groše. Naprosto největší obnos
byl ochoten oželet Václav Zelený - 200 uh. zl., soukeník Duchek
a Martin Syrovátka 100 rýnských a 25 uherských zlatých, 50 uh.
zl. slibovali Fugner a Ondřej Podskalský, zatímco purkmistr Leonard,
stejně jako Václav Chlumec, mohli dát pouze 30, Jergen Cubička
25 rýnských a Panovec 15 uherských. Ostatní z jmenovaných mohli
poskytnout částky od 5 zlatých uherských. Někteří jsou ochotni
platit v kopách grošů či ve smíšených částkách - např. kněz a
farář Bartoš z Chlumce 10 uherských a 10 rýnských zl., spolu se
7 kopami míš. gr. Z řemeslníků se objevují ševci Ondřej s 15,
Štefan s 9 a Hanušek jen s 5 kopami gr., stejně jako rybář Janeček,
zatímco malíř Oswald slibuje 10 rýnských. I v tomto případě je
latinský text promíšen bohemismy - švec, kněz, farář, Skala "starý".
Uvedený soupis pravděpodobně zahrnuje nejmajetnější měšťany. Záležitost
patrně nebyla vyřízena hned, i závazků bylo více. V únoru 1489
totiž Vladislav II. souhlasil s tím, aby Zikmund Panic, zvaný
Černý Pešek, daroval roční komorní plat ve výši 8 kop gr., který
koupil od Mikuláše z Hermsdorfu na Blansku, oltáři sv. Václava
v kostele P. Marie. S tímto litoměřickým měšťanem mělo Ústí ještě
jiné transakce, z nichž se zdá, že měl Panic k městu nějaký hlubší
vztah.
Sumární soupis komorního platu a dalších položek "coz se
kam vydává s rathausu od obce" byl do městské knihy zaznamenán
v r. 1496. Komorní plat činil 100 kp gr. čes., podkomořímu mělo
být vždy při dosazení městské rady dáno 20 kop, suma královská
"ostrožného" (tj. opět při "sázení" nových
konšelů) činí 7 kop 22 gr., je-li dosazován nový podkomoří, platí
město 1 kopu gr., komornímu písaři pak 20 gr. V případě, když
do města přijede hofrychtéř, zaplatí mu obec 1 uherský zlatý "poczty",
tj. z úcty a ne z povinnosti. V další části sumáře jsou uvedeny
platy oltářům a přehled cel, o nichž budeme hovořit později. Pro
jagellonskou dobu máme ještě jednu zprávu o výši berně, a to k
r. 1509, kdy byla při příležitosti korunovace mladičkého Ludvíka
vypsána zvláštní daň "z hlavy", která činila 2 bílé
gr. za osobu bez rozdílu stavu a pohlaví. Zápis v městské knize
nás přesvědčuje o tom, že radní pečlivě obešli všechny hospodáře,
aby jim spočítali čeleď a přikázali odnést příslušný obnos na
radnici. Ti, kteří "na zemy co majy", měli odvést polovinu
běžného svatohavelského úroku. Celkem obec vybrala 108 kop.
Poslední Vladislavův list, adresovaný "opatrným purkmistru
a konšelom města Austi n. L. věrným našim milým", je jakýmsi
"oběžníkem", jímž král vyzývá k pomoci městu Mostu,
který zcela podlehl v r. 1515 požáru. Vybrat se má 1 000 kop gr.
čes. Zda a kolik poslala obec nevíme, ale z několika testamentů
jsme spravení o osobních darech měšťanů, kteří snad měli k Mostu
nějaký vztah. Sama událost se dotýká jedné z nejobávanějších pohrom,
jíž se snad žádné město nevyhnulo, ani Ústí.